Part thirteen

2.7K 151 0
                                    

Dámy, přináším nový díl. Očekávejte jen jednu velkou hovadinu, protože, abych řekla pravdu, dnes je jeden velký den na H*VNO. Už jsem si i poplakala u Little Things, tak doufám, že se tato moje dnešní nálada neotiskla v dnešní části. Hope you like it :')

„ Nialle, kluci mi volali, jestli nevím, kde jsi,“ až teď jsem si uvědomil, kde to vlastně jsem, a kdo mi to vlastně mluví do ouška.

„ Elen,“ zašeptal jsem a věřil, že to není pouze jeden velký sen.

„ Nialle, včera jsi tu usnul a kluci už se po tobě shánějí. Měl by si jet domů, nebo jim alespoň zavolat, že jsi v pohodě,“ usmála se na mě Elen tím jejím nakažlivým úsměvem a já jen zamrkal.

-------------------------------------------------------------------------------------

Niall’s POV:

„ Ahoj kluci, už jsem tu,“ udýchaně jsem vlítl do arény a spatřil čtyři trosky válející se na podlaze s mokrým hadrem přes obličej.

„ Kluci?“ znovu jsem se zeptal, protože mi ani jeden neodpověděl a já začal mít strach.

„ Uh, Nialle, co si dělal u Elen?“ zvedla se z podlahy Liamova hlava a jeho hnědé pronikavé oči pohlédly na mě.

„ Musel jsem jí něco…Musel jsem si něco zařídit,“ začal jsem obcházet pravdu o tom, proč jsem byl u Elen.

„A to si nemohl něco říct, že odcházíš? Hledali jsme tě po všech možných koutech a ve všech záchodových kabinkách. Měli jsme o tebe strach,“ už neseděl, ale pomalým, šouravým krokem se ke mně přibližoval.

„ Promiňte kluci, ale bylo to fakt důležité,“ doufal jsem, že to pochopí a nebudou se vyptávat dále.

„ Ty kanče!“ vykřikl umírajícím hlasem Louis a hned po té zaskučel bolestí. Beztak se všichni zase ožrali, jak ta prasata a ani nevědí, jak se dostali domů.

„ Drž tlamu,“ uzemnil jsem jeho, trochu ještě opilé chování, a šel si pro kytaru. Byl jsem naštvaný. Ne na kluky, ani na Elen, ale na sebe. Nenáviděl jsem se za to, že jsem nedokázal Elen ten večer říct všechno, co jsem v tu chvíli cítil v srdci. Vlastně. Já jsem jí to řekl, ale ona mi mezi tím usnula. Byla to strašná shoda náhod.

„ Ahoj, kluci, moc vám děkuji za ty trosky, co s sebou vezu,“ uslyšel jsem Elenin hlas za mými zády. Okamžitě jsem přestal všechno dělat a jen se podíval na dívku, která mi nevědomky ukradla srdce.

„ Není zač, dopadli jsme stejně,“ zasmál se Zayn a znovu se stočil dopředu a pohlédl na zrcadlo zavěšené na zdi.

„ Mně povídej Elen. Díky jejich nočnímu zátahu budu muset koupit nový make-up. Celý jsem ho na nich vyplýtvala, a to jen díky tomu, abych jim vrátila trochu přirozené barvy do obličeje,“ zanadávala si trochu Lou a to mě donutilo se usmát.

„ Ahoj, nevíte, kde je záchod?“ promluvil velmi hlubokým a chraplavým hlasem Luke, a já ani nemohl uvěřit, že to doopravdy řekl on.

„ Takhle dozadu a poslední dveře vpravo,“ řekl jsem okamžitě, protože jsem věděl, že nechci být ten, co uklízí jeho zvratky tady na podlaze.

„ Díky,“ přiložil dlaň na svá ústa a okamžitě se rozeběhl k záchodům. Tak tohle bude ještě sranda.

„ No a takhle to je už od rána,“ posadila se zdrceně Elen na židličku a obličej schovala do dlaní.

„ Říkal jsem jim, ať přestanou, ale chtěli vyzkoušet všechno,“ zkoušel Liam trochu ochlácholit Elen, ale já věděl, že je na ně naštvaná.

„ Sranda je, že vůbec netuším, jestli jsou schopni těch dvacet minut odehrát,“ zasmála se ironicky Elen a její pohled spočinul na tom mém.

„ Věřme, že to dají,“ vstal jsem a přešel k ní blíže. Neodolal jsem a přehodil svojí paži okolo jejích ramen. Podívala se na mě tázajícím pohledem, ale hned poté se začala smát.

„ A když to nedají, prostě tam vlítneme my a nějak vám pomůžeme,“ snažil jsem se zavtipkovat. A ono to taky tak dopadlo. Všichni se rozesmáli a hned se chytli za hlavu, jak moc je začala třeštit.

„ Hodně štěstí,“ popřál jsem od srdce Elen a klukům před tím, než nastoupili na podium.

„ Děkujeme Nialle,“ poplácal mě po ramenou Calum, kterému se pomalu, ale jistě vracel výraz a barva do obličeje.

„ Hodně štěstí Elen,“ nesměle jsem si jí přitáhl za paži k sobě.

„ Díky Nialle,“ vrhla se mi do náruče a já jí pevně stiskl. Kéž by tu nebyl Simon a jeho debilní pravidla, nebo smlouvy.

„ Víš, napadlo mě. Co si mi to chtěl říci včera večer?“ podívala se na mě, ale stále očkem pozorovala čas.

„ Jen jedno a to…Že se tě nikdy nevzdám, a budu o tebe stále bojovat,“ upřímně jsem řekl a koukal na její výraz, který se z normálního změnil na udivený, vystrašený a poté na odmlouvající.

„ Ale víš přece, že my…“

„ Vím, ale to na tom nic nemění,“ zakryl jsem jí ukazováčkem ústa a stále si stál za svým.

„ 5 Seconds of Summer, můžete jít na scénu,“ ozvala se postarší žena, která stála u závěsu vedoucí na stage.

„ Promiň, musím jít,“ začal Elenin pohled tikat mezi mými oči, hodinami a kluky, kteří už pomalu vstupovali za velkého řevu na podiu.

„ Počkám si na tebe,“ zařval jsem na ni naposled a doufal, že to slyšela jen ona a ne těch dvacet tisíc lidí, co jsou právě teď v aréně.

5 Seconds of LoveKde žijí příběhy. Začni objevovat