5 Seconds of Love

Part twelve

Dalšíí díl! :) Pokud máte možnost pusťte si 1D - Half a heart :)*

„ Nechte jí. Je toho na ni moc. Rozhodně s námi někdy do klubu půjde, ale ne dnes, že?“ zastal se mě nečekaně Niall a já mu jen milionkrát děkovala.

„ Přesně,“ odsouhlasila jsem.

„ Niallere, Niallere,“ šťouchl Nialla do ramene Harry a udělal na něj výsměšný úšklebek. Cože?

----------------------------------------------------------------------------

Elen’s POV:

Jen strčit klíče do zámku od mých dveří mi zabralo snad deset minut. Oči se mi klížily a já si nedohlédla ani na špičku nosu. Takhle unavená jsem snad nikdy nebyla. A najednou se přede mnou zjevilo moje zlato. Jediný přítel, se kterým mám jakýkoliv styk. Postel. Během vteřiny jsem ze sebe shodila všechno oblečení a dala si rychlou spršku. Vyčistila si zuby a ve svém pyžamu zalezla do načechraných peřin. Nic se nemohlo vyrovnat tomuhle pocitu. Zrovna se mé oči přivíraly a já cítila, že pomalu, ale jistě začínám tuhnout, když v tom někdo zaklepal na mé dveře. To se mi určitě zdá. Ještě mi pískalo v uších, takže bych se ani nedivila, kdyby se mi to jen zdálo. Ne, nezdálo, ťukání se ozvalo znovu a znovu. Rozsvítila jsem lampičku u mé postele a ospalým šouráním se vydala ke dveřím.

„ Ahoj Elen, nebudím?“ ve škvíře mezi futry a dveřmi se blýskly Niallovi oči.

„ Uh, ahoj, co tu děláš? Neměl by si být v klubu s ostatními?“ vyšel z mých úst jeden velký chrapot.

„ No, měl, ale zdrhl jsem. Chtěl jsem být s tebou,“ v nestřeženém okamžiku proklouzl škvírkou a už stál u mé postele.

„ A-ha,“ usadila jsem se na postel a ukázala, ať se taky někam posadí. Sice nevím kam, ale snad si místo najde. Jo, našel. Vedle mě na posteli. Bylo mi to docela nepříjemné, po tom vše, co se mezi námi stalo. A navíc, jsem ještě nikdy nebyla ve stejné posteli s klukem. Tedy pokud se nepočítá můj otec, který mně vždy před spaním četl pohádku. Raději jsem se odsunula na druhou stranu postele, lehla si a peřinu si přitáhla až k bradě.

„ Víš, přemýšlel jsem o tom, co jsi mi řekla,“ začal a svůj nevinný výraz přesunul na mě.

„ A?“ ještě více jsem se zachumlala do peřin. Své unavené oči jsem namířila na jeho postavu sedící zády ke mně. Viditelně měl sklopenou hlavu a hrál si s jeho prsty.

Niall’s Pov:

„ A, chtěl jsem ti říct, že respektuji tvoje rozhodnutí. Ale na druhou stranu chci, aby si věděla, že já se tě jen tak nevzdám. Jsem do tebe zamilovaný až po uši. Nedovedu si představit, že celý rok se budeme muset tvářit jako nejlepší kamarádi, a přitom uvnitř každého z nás bude planout láska k tomu druhému. Pochop, nedokážu se na tebe dívat jen jako na nějakou dívku. Dívám se na tebe a v hlavě si přestavuji, jaké to musí být chytit tě za ruku, procházet se s tebou po opuštěném parku, nechat tvojí hlavu klesnout na moje rameno a políbit tě na temeno hlavy. Pochop to, já tě miluju,“ opatrně jsem se otočil a čekal na to, jak mě vyhodí z pokoje se slovy, že mě už nikdy nechce vidět. Realita byla však úplně odlišná. Elen s jemně vyšpuleným spodním rtíkem spokojeně oddychovala a na její tváři si pohrával malý úsměv. Lehce natočené vlasy měla spadlé okolo celého obličeje a deku přitáhnutou až k bradě. Vypadala jako andílek. Jenže, to mi chcete říct, že já jí tu vyliju celé srdce a ona to možná ani nepostřehla.

„ Kruci,“ šeptl jsem si spíše jen pro sebe. Z celého srdce jsem doufal, že se to tímhle momentem nějak vyřeší. A ono nic. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám tu zůstat, nebo odejít domů? Mám jí tu nechat jen tak spát s nezodpovězenými otázkami, nebo tu mám počkat do rána, než se probudí a pak jí všechno říct znovu? Poslechnu svoje srdce. Zůstanu tu. Potichu jsem se zvedl z postele a odložil si mikinu na jedinou židli, která byla v tomto pokoji. Svoje boty jsem skopl do rohu a podíval se na rozpoložení pokoje. Nakonec jsem potichu ukradl Elen jeden polštář z postele a položil si ho na zem pod postel. Tak blízko a zároveň tak daleko jsem Elen ještě nikdy nebyl. Je to strašný pocit. Svoje rozlámané tělo jsem položil na tvrdou podlahu a doufal, že se ráno zvednu.

„ Dobrou Elen, miluji tě,“ zašeptal jsem sám pro sebe a někde v duchu si představil, jaké by to bylo, kdyby mi odpověděla. Ne jenom odpověděla. Představoval jsem si jak ležíme spolu na posteli. Moje paže je obmotaná okolo jejích boků a já vdechuju vůni jejího šamponu. Šeptám jí to, jak moc jí miluji a ona mi tiskne dlaň položenou na odhalené kůži jejího bříška. Bohužel to jsou jen představy a ne skutečnost. Oči se mi během vteřiny zavřely a já se začal topit ve snech, kde hlavní postavou byla jako vždy, Elen.

…

„ Nialle,“ zašeptal mi velmi známý hlásek u ucha.

„ Hmm,“ zamručel jsem.

„ Nialle, vstávej,“ jemná ručička mě pohladila po odhalené kůži na paži.

„ Hmm,“ zamručel jsem znovu a doufal, že se mi to jen zdálo a já mohu spát dál.

„ Nialle, kluci mi volali, jestli nevím, kde jsi,“ až teď jsem si uvědomil, kde to vlastně jsem, a kdo mi to vlastně mluví do ouška.

„ Elen,“ zašeptal jsem a věřil, že to není pouze jeden velký sen.

„ Nialle, včera jsi tu usnul a kluci už se po tobě shánějí. Měl by si jet domů, nebo jim alespoň zavolat, že jsi v pohodě,“ usmála se na mě Elen tím jejím nakažlivým úsměvem a já jen zamrkal.