5 Seconds of Love

Part forty nine

Jak jsem slibovala, přináším nový díl. Před malou chvílí jsem se probudila. To víte, týden plný tůr vás unaví! :D Proto se předem omlouvám za kratší část, ale snad to pochopíte! :) Potěší každičky komentář!xx

„ Ale musel,“ posadil se vedle mě a v nestřeženém okamžiku přiložil své rty na mojí tvář.

„ Božínku Nialle, to je tak…dokonalý!“ naskytl se mi pohled na malinký rámeček s fotografií Nialla a mě před Eiffelovou věží. Z mých očí se okamžitě začaly spouštět malinké slzy štěstí.

------------------------------------------------------------------------------------

Elen’s POV:

„ Máš vše?“ jeho horký dech se pomalu opíral do mého krku, kde zanechával, pro mě strašnou husí kůži.

„ Jo, jo. Mohu jít,“ naposled jsem naše těla přitiskla, co nejtěsněji k sobě a cudně ho políbila na roztomilý ďolíček uprostřed jeho brady. Začínající vousky mě, jako vždy nepříjemně pošimraly, ale já si na to už za tu dobu zvykla.

„ Počkej, ještě zkontroluju, jestli je čistý vzduch,“ zasmál se a opatrně vykoukl ze dveří ven. Můj pohled okamžitě sjel na jeho dokonalé pozadí. Nemohla jsem si pomoct. Skousla jsem si spodní ret a doufala, že se neotočí. Jela jsem pohledem čím dál tím níž. Ty jeho lýtka. Má je hubenější, než jakákoliv modelka!

„ Dobře můžeš,“ rychlostí blesku jsem svůj pohled přesunula do zrcadla, visícího na stěně po mé pravé ruce.

„ Už zase?“ zachechtal se.

„ No jo no, prosím tě,“ prošla jsem mezi dveřmi a nezapomněla ho praštit svojí malilinkou pěstičkou do jeho urostlého ramene.

„ Nápodobně!“ ucítila jsem štípnutí na mém zadku. Ten blbec!

…

Své bolavé tělo jsem velmi opatrně položila do vařící vany. Poté, co jsem si nějak začala vzpomínat na včerejší večer, udělalo se mi ještě větší zle. Hlavu jsem unaveně položila na studený okraj a blaženě přivřela víčka. Jemná vanilková vůně, linoucí se z pěny do koupele pomalu zalézala do každého záhyby mého těla. Cítila jsem se blaženě, a tak, dá se říci, volně.

…

Na usušené tělo jsem hodila jen spodní prádlo a vešla do pokoje.

„ Lu-Luku?“ vypískla jsem zděšením. Jeho tmavá postava se ohýbala nad mojí postelí a pokládala nějaký kus papíru na polštář.

„ E-len,“ pomalu přešel ke mně.

Luke’s POV:

Nádech, výdech…Potichounku jsem otevřel dveře od Eleninýho pokoje. Chtěl jsem jí tu zanechat krátký dopis na vysvětlenou. Vím, že mě jako první políbila ona, ale i tak. Veškerou zodpovědnost za to si beru na sebe. Neměl jsem to nechat zajít až tak daleko. I kdybych tak strašně moc chtěl. Tiše jsem se přesunul k její posteli. Očekával jsem, že stále bude vyspávat ten včerejšek, ale ono ne. Postel byla prázdná. Jen z koupelny se ozývali zvuky. Myslím, že je tam. Rychle jsem se ohnul nad postel a pomalinku položil dopis na polštář, když v tom…

„ Lu-Luku?“ zalapal jsem po dechu. Co teď? Opatrně jsem se na ní otočil. Chtěl jsem se vyhnout jakémukoliv očnímu kontaktu. Ale nešlo to. Nervózně jsem polkl. Její holá kůže byla zahalena pouze ve spodním prádle. Dokonalé ženské tvary byly obtočeny jemnou látkou tělové barvy. Stačilo by kousek, a vše bych uviděl. Můj sen by se stal skutečností. Bohužel to nemohu udělat. Ale stejně to bylo fascinující.

„ E-len,“ přešel jsem k ní blíže, snad jen díky tomu, abych zabránil většímu rozhledu.

„ Co tu děláš? Jak ses sem dostal?“vyhrkla ze sebe a okamžitě se snažila překrýt svojí nahou kůži jejími dlaněmi.

„ Přišel jsem si promluvit o tom včerejšku,“ přešel jsem zpět k posteli a v nestřeženém okamžiku si vzal dopis zpět. Zatím se můj plán: O všem musí vědět, přesouvá na dobu neurčito.

„ Taky jsem si chtěla s tebou o tom promluvit,“ zacouvala zpět do koupelny.

„ Ale teď mě omluv, prosím tě. Obleču se, ano?“ na nic nečekala a okamžitě zabouchla za sebou dveře.

Elen’s POV:

Panebože, panebože…začínám pomalu panikařit. Jak mu mám vysvětlit to, že jsem si ho spletla s Niallem a dravě ho políbila? Nádech, výdech Elen. Musíš se mu omluvit! Během vteřiny jsem na sebe hodila první triko a kraťasy, které jsem viděla a s co nejklidnějším obličejem se vrátila zpět za ním. Už nestál, ale seděl na kraji postele. Obličej zabořený ve svých dlaních, mě neuklidnil. Ještě více mě znervózněl.

„ Víš já…“

„ Musím si s tebou…“ začali jsme oba stejně.

„ Tak ty první,“ nabídl mně slovo.

„ Ne ty Luku!“ pokusila jsem se úsměv alá nic se nestalo.

„ Ne, ne. Dámy mají přednost,“ teď už i rukou naznačil to, abych začala.

„ Tak dobře,“ dlouze jsem popotáhla vzduch do mých plic.

„ Víš, chtěla jsem se ti omluvit za ten včerejší večer. Byla jsem poprvé takhle moc opitá a nevěděla jsem, co dělám. Vlastně jediné, co si z něho pamatuju je tohle. Jen chci, aby si věděl, že si to vyčítám a doufám, že to nijak nenarušilo náš skvělý kamarádský vztah. Protože a já o tebe nechci přijít,“ sklopila jsem hlavu.

„ Elen, ale ty to vůbec nechápeš,“ nechápavě jsem zvedla pohled do jeho ustaraných očí.

„ Co nechápu? Byla to přeci jen jedna chyba, za kterou jsem se ti přeci už omluvila, a rozhodně se už nebude opakovat,“ rozhodila jsem rukama.

„ Ale já chci, aby se opakovala,“ přiblížil se ke mně ještě blíže.

„ Cože Luku? Já ti vůbec nerozumím!“ začala jsem se bát.