5 Seconds of Love

Part thirty five

Tu tu tůů! New part is here! Vůbec se mi nelíbí. Bože, nevím, co se mnou poslední dobou je. Absolutně se nemohu soustředit na psaní a taky podle toho ty díly vypadají! Halelujah! Hope you like it! xxx

„ A jsi ráda, že to bylo takhle a ne tak, jak sis představovala?“ Niallova dlaň nepřestávala hladit má holá záda.

„ Jestli jsem ráda? Jsem naprosto šťastná, že si tu se mnou,“ zvedla jsem hlavu a podívala se na Nialla, který se jen blaženě usmíval.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Elen’s POV:

„ Baví tě hodně mě pozorovat, když spím?“ už delší dobu jsem cítila pronikavý pohled na můj spící obličej.

„ Jo baví,“ Niallova studená dlaň se dotkla mého kříže a přitáhla si mě co nejblíže k němu. Okamžitě mě naskočila husí kůže. Naše nahá těla se na sebe nalepila a všechny části se o sebe začali třít.

„ Tak fajn,“ stále jsem měla zavřené oči a důkladně vdechovala Niallovu přirozenou vůni, která nebyla obohacena kolínskou, či jen vůní aviváže z oblečení. Znovu jsem se začala propadat do říše snů. Mé rty se znovu našpulily a dlouhé řasy na mých očních víčkách se do sebe zamotali, a tím vytvořili pevnou vazbu. Představovala jsem si, jak naše dvě těla spolu plují po obláčku. Pod námi je jen propast vedoucí do pekel. My se jí však šikovně vyhýbáme. Niallovi paže mě drží pevně u sebe, a to proto, abych náhodou nespadla. Jeho pomněnkově modré oči skenují můj obličej. Pomněnkové oči. Ne takové, jako má Phoebe. Ta je má více do zelena. Ty jeho jsou průzračné. Phoebe. Phoebe. Ráno.

„ Do prdele!“ mé tělo se okamžitě vystřelilo do sedu. Málem jsem při tomhle pohybu urazila Niallovu paži obmotanou okolo mého pasu.

„ Co se děje?“ sedl si vedle mě a jemně přiložil své rty na mé odhalené rameno.

„ Škola!“ zařvala jsem a rychle si začala okolo sebe motat peřinu. Ve chvíli kdy jsem trhanými pohyby dostávala svoje tělo nemotorně ze své postele, něčí ruka mě stáhla zpět. Přesněji, Niallova ruka.

„ Co to děláš?“ opírala jsem své dlaně o Niallovu odhalenou hruď, která se začala svíjet v náporech smíchu.

„ Nialle, pusť mě, já musím!“ znovu jsem se mu pokusila vzepřít, ale ničeho jsem tím nedosáhla. Maximálně tomu, že obmotal svoje nohy okolo mého trupu, a tím mi už definitivně znemožnil únik.

„ Nepustím!“ zasmál se znovu.

„ Prosím,“ zaškemrala jsem a znovu zkontrolovala budík, podle kterého mám být ve škole za deset minut.

„ Co kdybych ti řekl, že si tenhle týden vezmeš dovolenou, stejně jako já,“ šibalsky se usmál a své nenasytné rty znovu přibližoval k těm mým.

„ Ale Nialle, já si jen tak nemohu říci, že nechci chodit do školy. Prostě tam musím a basta!“ dlaní jsem mrštně odstrčila jeho rty a v nestřeženém okamžiku opustila postel.

„ A co kdybych do školy zavolal a omluvil tě třeba z…rodinných důvodů!“ koukal na mě Niall, který tak, jak ho pán bůh stvořil, seděl na mé posteli.

„ Jo a co budou ty tvoje „rodinné důvody“?“ napodobila jsem jeho hlas a dál se začala přehrabovat ve věcích, mezi kterými by mělo být i moje oblečení do školy.

„ Nevím, třeba, že ti umřela tetička z Itálie,“ uslyšela jsem, jak jeho tělo vstává z postele a pomalu se přemisťuje za to moje.

„ Ha, ha. To ti určitě uvěří,“ ironicky jsem se zasmála a rozutekla se přes chodbu do koupelny.

„ Jo, uvěří,“ dobíhal za mnou, ale já mu protestně zavřela dveře před nosem.

…

„ Bože, nestíhám…“ hodila jsem si tašku na ramena a zkontrolovala svůj mobil, který mi nelítostně oznámil, že už teď meškám asi dvě minuty.

„ Nikam, nikam slečinko,“ zazubil se Niall, když jsem dobíhala k hlavním dveřím a on, jak solný sloup stál přesně uprostřed cesty.

„ Nialle, tohle už není sranda!“ vážně, sranda to už nebyla. Začala jsem být pekelně naštvaná. Budu to já, kdo dostane trest, ne on!

„ Elen, ale já ti přeci říkal, že to zařídím,“ pomalinku začal sundávat ucha od mého batohu z mých ramen.

„ Ty-Ty si to-Ty si to fakt udělal?“ nevěřícně jsem se podívala do jeho očí.

„ Ano,“ nemazal mi med kolem pusy.

„ A co si jim přesněji řekl?“ pozorovala jsem jeho postavu, která se pouze v boxerkách skláněla v naší předsíni.

„ No pravdu,“ začal mi pomalu sundávat svetřík, který jsem měla hozený přes volnější tílko.

„ A to je co?“ připadala jsem si jako panna na hraní. Prakticky si v tuhle chvíli dělal se mnou, co chtěl on.

„ No, že byl problém vyřešen, a ty znovu nastupuješ do kapely,“ svetřík zavěsil poutkem na věšák.

„ To, že si vážně řekl?“ složila jsem paže na svých prsou a dívala se na blonďáka, který si právě projížděl prsty ve svých vlasech.

„ Jo, řekl. A víš, co mi na to odpověděli? Že ti to prý moc přejí a jsou na tebe moc pyšní,“ přitáhl si mě do objetí a v nestřeženém okamžiku zajel prsty pod tílko.

„ Uh, tak to ti děkuji,“ pevně jsem sevřela jeho stále načervenalé tváře do mých dlaní a stisknutím mu našpulila rty, které jsem poté objala těmi svými. Zasmál se.

„ A co chceš dělat v tom týdnu volna?“ opustila jsem jeho objetí, ale jemu se to zjevně moc nelíbilo. Během sekundy si mě přitáhl zpět k sobě a dětinsky zabořil svojí hlavu do mých vlasů.

„ Spousta věcí,“ zabručel.

„ Tak dobře. Chceš už snídat?“ pohlédla jsem mu do očí.

„ Hmm chci,“ zašeptal.

„ Dobře. A chceš vajíčka se slaninou, nebo bagetu s něčím, obložený talíř, nebo…“

„ Tebe,“ na jeho tváři se utvořil nadržený výraz, který mi řekl jen jedno. Vezmi nohy na ramena a zdrhej!