5 Seconds of Love

Part forty four

Oproti včerejšku mi je dnes milionkrát lépe, proto jsem se rozhodla napsat delší díl! Wohoo! :D Abych nezapomněla! Na svůj profil jsem zveřejnila pár svých profilů (Twitter, Instagram, Ask.fm), takže pokud byste chtěli se mnou navázat kontakt více, jak přes Wattpad, určitě se na to podívejte ;)

OTÁZKA pro vás: Jak by se měla shippovat dvojce Elen+Niall. Žádný název pro ně, mě nenapadá! Pomozte! :)*

„ Jé, Elen, ty jsi už tu?“ Ashton vytvořil podivný úšklebek na svojí tváři.

„ Jo jsem. A to jako nemohu?“ zasmála jsem se a chytla do rukou první láhev s vodou.

„ Ale jo můžeš,“ tak tohle je fakticky podivné chování. Začínám se bát.

----------------------------------------------------------------------------------------

Niall’s POV:

„ Copak, něco si mě zapomněl říct?“ zvedl jsem s potěšením telefon, na kterém jasně svítilo Ashtonovo jméno. Neubyla ani hodina od odjezdu na hotel, a on už mi volá. Nikdy bych neuvěřil, že si zvládnu zvyknout na nové lidi tak brzy. Vždyť i s kluky jsme se sehrávali snad rok, než jsme mohli doopravdy, a hlavně nahlas říci, že si navzájem věříme.

„ No vlastně jsem ti to ani říci nemohl,“ zasmál se klučičí hlas na druhé straně telefonátu.

„ Ashtone, mám se bát?“ vzal jsem z malinké ledničky u postele plechovku s Kolou a jednou rukou jí otevřel. Ale vážně, jen jednou rukou. Považuji se v tom za mistra.

„ Ne nemusíš. Jak jistě víš, Elen má pozítří narozeniny, a my jí s kluky chystáme tajnou oslavu. Bude to monstrózní. Všude budou balonky, konfety a další serepetičky. Kluci říkali, že nám pomůžou s pitím, a Liam mi napsal, že si vezme na starost dort. Tak jsem se tě chtěl zeptat, co máš pro Elen za dárek, aby se náhodou nestalo, že bychom jí koupili něco stejného,“ málem jsem vyplivl ten přeslazený nápoj zpět do plechovky. Do háje, Horane! Jak si na to mohl zapomenout!

„ Uh…No…Já,“ začal jsem koktat a přecházet po pokoji, jako tygr v kleci.

„ Nialle, ty si na to zapomněl?!“ozval se po chvíli znovu Ashtonův hlas.

„ Upřímně? Ano!“ posadil jsem se na postel a přešel si prsty ve svých vlasech.

„ Nialle,“ řekl tonem, který se mi ani trochu nelíbil.

„ Hele a kdy to tedy bude?“ snažil jsem situaci nějak zachránit.

„ Pozítří od desíti v Pasha Lounge. Máme to tam zarezervované až do rána,“ zapsal jsem si na ubrousek název klubu ve Washingtoně.

„ Počkat, pozítří?“ vzpomněl jsem si, že mám naplánované další rande s Barbarou. Prosím, ať se pletu, prosím.

„ Ano, pozítří. Ty už něco máš?“ znovu ten tón, který mě způsobil husí kůži po celém těle.

„ Počkej chvíli, ano? Zavolám zpět,“ ukončil jsem hovor, a rychle nastartoval kalendář v telefonu. Najel jsem na čtyři a dvacátého června.

-9pm schůzka Barbara, koncert JLS, Washington D.C.-

Do háje, do háje, do háje!

„ No tak co si vyzkoumal?“ otráveně se na druhé straně ozval Ashton.

„ Ashtone, je mi to strašně moc líto, ale já nemohu dorazit,“ podrbal jsem se na zátylku a sklopil pohled, co možno nejníže. Cítil jsem se hrozně. Kvůli nějaké nafoukané buchtě musím zrušit narozeninovou oslavu své přítelkyně. Přítelkyně, kterou nadevše miluji a nevím, co bych dělal, kdyby se s ní něco stalo.