5 Seconds of Love

Part thirty seven

Nastal dnešek, takže to znamená, že je tu i nový díl! Vážení! Chci vám moc poděkovat ( já vím, že jsem s tím už trapná, ale... :D) za více, jak 10k přečtení!!! OMG! Včera jsem děkovala za více, jak 8.8k...Dovádíte mě k šílenství! 

„ Uhmmm,“ jen zamumlal a stiskl mé pozadí ve svých dlaních.

„ Moc se nevášni. Za chvíli vyrážíme na to tvoje plánované rande,“ odtrhla jsem se od něj dříve, než by to nabralo jiné obrátky.

--------------------------------------------------------------------------------------------------

…

Elen’s POV:

„ Elen, už jdeš? Za chvíli bude západ!“ ozval se ze spodu nedočkavý hlas Nialla. Vše bylo připraveno. Jídlo, pití, talíře, příbory, deka…Niall.

„ Jo chvilinku, prosím,“ naposled jsem se usmála na osobu stojící přede mnou. Dívka mi úsměv ihned oplatila. Její kaštanové vlasy, které jindy byli kudrnaté, jí splývaly vyžehlené okolo obličeje. Světle zelená košile zakrývalo třesoucí tělo. Ne, že by se bála, ale už tak moc dlouho toužila po tomhle momentu. Neposedný pramínek vlasů okamžitě zandala za ucho a tím ukázala stříbrný náramek, který dostala od svého milého.

„ Elen,“ znovu jsem uslyšela zespodu Nialla zaškemrat. Rychle jsem na sebe z malinké lahvičky vyšplíchla trocha voňavky a rozutekla se po schodech dolů.

Niall’s POV:

„ No tak,“ už jsem začínal být nervózní. Bylo to divné tuhle osobnost v sobě poznávat. Nejsem ten typ člověka, který musí být všude na minutku přesně, nebo dokonce i napřed. I přes to mi noha začala rytmicky poklepávat.

„ Už jsem tu,“ vlítla úplně jiná osoba do předsíně.

„ Wow,“ absolutně mě vykolejila. Nevěděl jsem, co říci. Tohle přeci není ta Elen, co jsem poznal! Rovné vlásky měla pohozené na jedné straně. Sexy tělíčko bylo schováno v nazelenalé košili, která podle mě zakrývala více, než by měla. Hubené nožičky byli obtáhnuté v bílých džínech a vše to doplňovaly dívčí sandálky.

„ Co je?“ jediný, kdo se nezměnil, byl její nakažlivý úsměv.

„ Uh, no nic, jen, že…Moc ti to sluší!“ propletl jsem naše prsty a vyrazil spolu s Elen na piknikové rande.

Elen’s POV:

…

„ No a tady je Lukova garáž, kde vznikly všechny naše písně,“ procházeli jsme okolo mě tak známého místa, Lukovy garáže. Poznala bych to tu vždy. Ne nadarmo to nazývám mým druhým domovem. Přesně si vybavuji, jak jsme s kluky hledali prostory na naše hraní. Žádný rodič nám totiž nedovolil nacvičovat v jeho domě. No, a pak přišel moment, kdy nám Luke oznámil, že jeho strýc prodává svojí garáž. Neváhali jsme ani minutu. Rozbili jsme všechny naše prasátka, našli si spolu brigád, a za pár měsíců si od něj garáž odkoupili. Byli to skvělé časy.

„ Páni,“ vydechl Niall, když jsme ke garáži přišli blíže.

„ No to…“ pohlédla jsem na kovová vrata vedoucí dovnitř. Už nebyli nudně šedé, jako bývali ještě před nedávnem. Byly na ně fixy napsány texty našich písní, jména členů kapely, fanynkovské twittery a žádosti o následování, srdíčka a mnoho pokusů o nakreslení našeho loga.

„ To je úžasné,“ usmál se na mě Niall a ještě více zesílil stisk našich dlaní.

„ Jo to je,“ konečky prstů jsem opatrně projížděla po nápisech a všímala si všech těch vzkazů. Vybavilo se mě hned několik vzpomínek na dobu, kdy jsem tu trávila každý den. Třeba moment, kdy nás s kluky napadlo si naší garáž vymalovat. Natahali jsme dovnitř všechny barvy, které jsme u sebe doma našli a začali malovat. Vše bylo skvělé až do té doby, než náš všechny začala bolet hlava a Michael si dokonce odběhl ven, se vyzvracet. Nevěděli jsme z čeho. A pak nám to došlo. Byli jsme tam zavření asi tři hodiny. Tři hodiny s výpary a bez otevřeného okna, nebo dveří. Zasmála jsem se.

„ Co se směješ?“ obtočil Niall svojí paži okolo mých boků a přitáhl si mě, co nejblíže k sobě.

„ Ale…Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme tu pilně, každý den po škole nacvičovali a věřili, že jednou vyprodáme Madison Square Garden – největší arénu na světě,“ zasněně jsem se podívala Niallovi do tváře. Usmíval se stejně, jako já.

„ Ani nevíš, jako moc tě miluji!“ zaznělo z Niallových úst.

…

„ Tak, a jsme tu,“ dotáhla jsem Nialla za ruku k místu, na kterém jsem chtěla, aby se naše piknikové rande uskutečnilo.

„ Pa-ne Bo-že,“ odložil piknikový košík na zatravnatěnou plochu a poodešel dále. Mezitím já jsem vytáhla deku a rozložila jí na zem. Pohodlně jsem se na ní posadila a dívala se na Nialla, který okouzleně koukal z útesu směrem na uklidněné moře.

„ Elen, pojď ke mně,“ otočil se na mě a já se jen spokojeně pousmála. Ihned poté, co jsem k němu přišla, stáhl si mě do objetí a hlavu zabořil do mého krku.

„ Děkuji, že si tu se mnou,“ zamumlal a já jen vjela prsty do jeho vlasů.

„ Nialle, koukej,“ moje oči skenovali ten dokonalý výhled.

„ Copak?“ stále vdechoval mojí vůni na krku.

„ Koukej,“ odlepila jsem se od něj a prsem ukázala na Slunce, které právě začalo zapadat. Jeho zářivě žlutá barva pomalu začala přecházet do příjemně oranžové, až krvavě červené. Ten výhled bral dech.

„ Miluji tě,“ přisál se Niall svými neodolatelnými rty na ty moje a s jemností je začal hýčkat.

„ Já tebe taky,“ opřela jsem se o jeho hruď a společně jsme si vychutnávali ten pocit zamilovanosti, pohody a hlavně svobody, kterou nám teď už nikdo nesebere.

„ Půjdeme se najíst? Chci si to vychutnat při tomhle,“ jeho ukazováček namířil na západ slunce.

„ Jo jasně,“ došli jsme společně k dece a vyndali na ni plastové talířky a na ty posléze nandali pizzu, kterou jsme si nechali dovést domů.

…

„ Chceš ještě nalít?“ ukázal na mě džbánkem, ve kterém se pohupoval zářivě oranžový, pomerančový džus.

„ Ne děkuji, Už bychom měli jít, stmívá se,“ upozornila jsem na fakt, že za chvíli neuvidíme na sebe, natož na cestu před sebou.

„ Dobře,“ pousmál se Niall a pomohl mě zvednout se na nohy.