Story of my love.

End of school!

Hned co uslyším zvonek tak začnu balit věci a pospíchám pryč z toho pekelného místa zvané škola. Letos jsem tu už naposled. Krása!

Vidím východ a to mě přinutí přidat do kroku. Skoro běžím kolem skříněk a rvu si cestu ven. Za chvíli budu na svobodě! Už jen kousíček, malý, přímo malinkatý kousíčíček... "Sam! Počkej!"

Sakra, byla jsem tak blízko!

"Co je Jessico?" Zněla jsem tak naštvaně až mě to samotnou překvapilo. "Docela ráda bych už odsud vypadla." Palcem jsem si ukázala přes rameno na dveře a zároveň si shodila tašku z ramen na zem.

"Já se jenom chtěla přesvědčit, že jsi nezapomněla na ten koncert." Nechápavě jsem zakroutila hlavou a rychle pátrala v mysli, ale neměla jsem ani páru o tom co myslí. "Jaký koncert?"

V zelenkavých očích se jí michal zloba. "No super! Takže to, že si mi slíbila že spolu půjdeme na One direction byl zase jenom nějakej tvůj kec co?" Otevřela jsem pusu do o. Jo tak už se mi ta vzpomínka asi začíná vybavovat.

Jess měla narozeniny a já na ně zapomněla. Když jsem vyděla ten její smutný pohled plácla jsem první kravinu co mě napadla. A jak sami vidíte...byla to hodně velká ptákoviny. Kdybych byla jedna z těch co jak prasata po barech píjí alkohol a pak mají totální vokno tak si řeknu že jsem byla asi hodně zlitá, když jsem někomu mohla slíbit že zařídím lístky na koncert takových blbečků, ale jelikož nepiju tak to musím svést na velké pomatení mysly.

Chytla jsem se za kořen nosu a na tváři vytvořila co nejlítostivější pohled co jsem dovedla. "Jessí, je mi to tak líto. Zapoměla jsem."

Jen si ironicky odfrkla a mávla rukou. "To je jedno Samantho." Poposkočila na místě aby si upravila batoh na zádech. "Už mě to u tebe ani nepřekvapuje." Potřásla hlavou ze strany na stranu a vydala se pryč z budovy.

Zůstala jsem stát sama na chodbě. Tak tohle jsem krutopřísně posrala. "Sakra." Můj hlas se nesl prázdnou budovou školy.

*******

Nervózně jsem přecházela sem a tam po svém malém bytečku. "Notak Simone. Zvedni ten zatracenej telefon."

Založila jsem si jednu ruku v bok a nepřítomě poslouchala pípání telefonu. Ten zvuk začínám pomalu ale jistě nesnášet.

"Halo?" Polekaně jsem sebou trhla. Zatřásla jsem hlavou abych se úplně probrala z tranzu způsobeného pípáním.

"Ahoj Simone. Ráda tě slyším." Roztržitě jsem si zastrčila neposedný pramen vlasů za ucho. "Něco bych potřebovala." Telefonem se rozlehl smích. Automaticky jsem se také usmála a zakroutila pobaveně hlavou ze strany na stranu.

"Tak co potřebuje moje oblíbená holčička, která se ani neozve aby dala vědět starému dědkovi jako jsem já, že vůbec žije?" Z jeho hlasu sršela radost. Protočila jsem očima, ale přesto mi na tváři pořád pohrával šťastný úsměv.

"Nevíš jen tak náhodou kdy mají One direction nejbližší koncert?" Na druhé straně linky bylo chvilku ticho a slyšela jsem jenom šustění nějakých papírů.

"Nejbližší koncert mají za dva dny. V Londýně. Proč se na to vůbec ptáš? Myslel jsem, že je nesnášíš." Kousla jsem se do rtu. Simon mě má prokouknutou. Tak ale co byste taky čekali když jsem s ním strávila kus svého děctví a skoro celou pubertu, když nepočítám ty dva roky co jsem tady v Česku.

"Slíbila jsem kamarádce, že jí vezmu na jejich koncert. Myslíš, že ještě seženu lístky?" Překřížila jsem ukazováček s prostředníčkem a v duchu se modlila aby řekl že jo. I když o tom sama silně pochybovala.

"Sam děláš si ze mě srandu. Kdyť jsem Simon Cowel. I kdyby ty lístky už nebyly tak já je seženu. Řekni mi kolik jich chceš a já ti T
to zařídím i s letenkama." Z úst mi vyjelo tiché jo a začala jsem tancovat můj osobní výtězný taneček.

Prosím moc zanechte mi vote nebo comment ať vím jestli se to někomu líbí....

Přidávala bych asi (ASI!) každý den. Díly mám předepsané, ale nic neslibuju!