Story of my love.

Domů...

Prosím přečtěte si info na konci!

"Simone co se to tam s klukama proboha děje?" Byla jsem rozčílená, z uší mi div neucházela pára. Po hodině neustálého čtení o tom, jak se někde porvali a co všechno při tom rozbili...No prostě jsem nějak musela zakročit a Simon to všechno bral očividně na lehkou váhu.

"Sam, kdyť jsou to kluci. Daj si jednu do držky a bude pokoj. Však to znáš." Zněl tak uvolněně, až jsem měla chuť na něj začít histerycky křičet, že do držky si dali už asi stokrát. Každý z nich, jak tak odhaluju měl už minimálně jednou zlomený nos. Minimálně! "Nemáš tady jen tak náhodou být ty ten rozumnej a nějak je zkrotit? Nebo...nebo zavolat Paulovi aby je držel od sebe dál? Tak asi jeden kilometr?" Můj hlas zněl tak jedovatě, až jsem se sama podivila kde se to ve mě bere. Jak něco takového může vůbec říct? Fyzicky sice vypadají jako dospělí, sofistikovaní lidé, ale mentálně na tom zas až tak dobře nebudu. "Jsou už dospělý. Nemůžu jim diktovat co mají a nemají dělat. Takhle to nefunguje." Dokonale jsem si dovedla představit, jak Si mává rukou ve vzduchu a přitom sedí za svým stolem plným papírů. "S tím tvým "Jsou už dospělý." Napodobyla jsem jeho hlas. "Si nejsem až zas tak jistá. A proč se vůbec poprali?" V telefonu bylo najednou ticho. Přihmouřila jsem oči a napjatě čekala na odpověď. Hlasitě si odkašlal. "Když jsi odjela kluci se mezi sebou dost pohádali. Nevím co si řekli nebo udělali, ale Nathan byl strašně naštvaný a chtěl zmlátit každýho kdo mu přišel do cesty a taky jednu vrazil Liamovi se slovy, teď cituji: "To jste toho sráče nemohli držet od mojí ségry dál?!" Pak se otočil a ještě jednu vrazil Louisovi. Max se Sivou ho nakonec museli odtáhnout pryč. Od tý doby kdykoli se viděj prováděj něco takovýho." Měla jsem zavřené oči, nakrčený nos a lehce opakovaně bouchala hlavou o stolek před gaučem. To jsou blbci.

"Simone teď se tě zeptám úplně mimo téma. Jak je na tom pokoj pro mimčo? Je už hotový?" Na tváři se mi rýsoval útrpný výraz. Nemůžu uvěřit, že se chystám udělat takovou zásadní změnu v mých plánech. "Jo už jenom smontuju postýlku a bude hotovo." Zněl tak pyšně. Pokaždé, když mi vyprávěl jaké pokroky udělal s pokojíkem. Koutky úst se mi samovolně zkroutily do polovičatého úsměvu. "Víš, tak jsem si říkala, vzhledem k tomu co vyvádějí kluci, že je na čase se asi vrátit domů."

Díl opět není zrovna dlouhý,ani se tam nic moc neděje, ale potřebuju tuto kapitolu jako takový ten přechod :)
Tak se omlouvám.... :(
A vyhlašuji SOUTĚŽ! A cena je podle mého dosti lákavá... Napíšete mi do komentářů dvě jména. Jedno pro chlapečka a to druhé pro holčičku... Ten, kdo vymyslí nejhezčí a nejoryginálnější jméno vyhráávááá....To, že s VÝHERKYNÍ (jako hlavní hrdinkou) napíšu jednodílovku... Můžete si určit s kým (nemusejí to být jen 1D nebo TW) chcete ffku napsat...

Tak doufám, že je nabídka pro vás dost lákavá a že se jména jen pohrnou! Mám vás ráda!

Pls vote&comment!!