Story of my love.

Neumíš řídit....

"Tady doleva." Seděla jsem na sedadle spolujezdce a říkala Louisovi kam má jet. Ostatní kluci se mačkali na zadním sedadle Liamova BMW. "Ty vole! Já říkala doleva! Ne rovně ty debile!" Hodil po mě ublížený pohled, ale vzápětí se zase věnoval cestě před sebou. "Tak zahni tady doleva." Rozhodila jsem rukama a ukazovala na další odbočku, kterou se dalo sjet z dálnice. "Louisi! Zase si to přejel!" Doslova mi stoupala pára z uší. Louis zajel ke krajnici, prudce zabrzdil, zatáhl ruční brzdu a s třísknutím vystoupil z auta. Ze zadní části auta se ozýval smích a narážky typu, že jsme jako manželé po třiceti letech. Louis mezitím přešel k mím dveřím a otevřel je. "Vystup Samantho." To už i kluci vzadu ztichli a pozorně sledovali co se bude dít dál, jakoby sledovali nějakou telenovelu či co. Ještě brambůrky a bylo by to... Kde kruci vzali brambůrky!? Rty se mi zformovaly do pravidelného O a nevěřícně jsem na ně koukala.

S nechutí jsem se otočila zpátky na Louise a pomalu vystoupila z auta. On si pro změnu sedl na místo, kde jsem předtím seděla já a zapnul si pás. Tak teď jsem to nechápala vůbec. Vlastně všechno co se týká těchdle, noo jak jen to říct slušně, opic můj mozek prostě neprobírá. Nevím, jestli je chyba ve mně nebo v nich. Osobně se přikláním spíše k variantě číslo dva.

Ze zamyšlení mě probralo až to, že po mně Loui hodil klíče od auta. Koukala jsem se střídavě na klíčky a na Louise. "Přece sis nemyslela, že tě tady jen tak nechám na silnici! Padej, budeš řídit. Stejně znáš cestu líp než já." Vděčně jsem se usmála a rychle, než si to rozmyslí, zasedla na místo řidiče. Zařadila jsem rychlost a začlenila se do jízdního pruhu.

Abych vysvětlila kam to jedeme, jen co jsem vylezla z bazénu přiběhl Zayn s tím, že mu volal Simon, že se mají do půl hodiny i se mnou dostavit do Londýnské O2 arény. No a tak jsme tady.

Zabrzdila jsem před O2 arénou. Na parkovacím místě hned vedle stála Maxova dodávka, takže jsem tak trochu předpokládala, že moji kluci už jsou uvnitř. "Vystupavat mládeži! Jsme na místě!" Musela jsem docela dost zařvat, protože ti vzadu už zase usínali. Snad se teprve před chvílí vzbudili ne? Vystoupila jsem z auta a hned si svázala, ještě vlhké vlasy od cachtání v bazénu do culíku. Jistým krokem jsem došla k zadnímu vchodu do arény, kluci šli hned za mnou. Ještě než jsem vešla, všilma jsem si na dveřích papírku se vzkazem.

Přijďte do hlavního sálu.

Simon xx

Bez rozmíšlení jsem zamířila na pódium, jelikož to byla nejrychlejší cesta do sálu a mi už i tak měli slušný zpoždění. Právě jsme se nacházeli přesně pod pódiem. Všude tu byli různé kabely a mimo jiné i plošina, kterou se dalo vyjet až nahoru na pódium. Stoupla jsem si na ní a do ruky chytla ovládací panel, nímž se plošina ovládala. V duchu jsem přepočítala všechny kluky z 1D abych tu nikoho nezapomněla a uvedla plošinu do pohybu. V celku rychle jsme se vynořili na pódiu.

A to co jsem uviděla mi naprosto vyrazilo dech.

Nooo vůbec nevím co jsem napsat....+mám za chvilku trénik...asi vás jenom jako vždy poprosím o komentáře!
Další knížka, kterou doporučuju je I loved you first od @Catherine_Buchtova :) (jsi super holka, díky, že to čteš!) :)

Ps: jako vy jste mi dali víc než 1000 votes a 12 000 přečtení?! Moc děkuju...udělalo mi to ohromnou radost!