Story of my love.

Jídlo...

"Máme tu šunku, jogurt, sýry, nějakej salát a..." Niall se na chvíli odmlčel, aby otevřel mrazák. "Pizzu, krokety, kranolky, vanilkovou zmrzlinu, čokoládovou zmrzlinu. Co tu proboha dělá pokožka?!" Otočil se čelem ke mně se zelenou ponožkou obalenou krystalky ledu v ruce. Jen jsem protočila očima a zařvala. "Harry! Ještě pořád hledáš tu ponožku?!" Můj hlas se rozléhal snad po celé 1D vile, takže bylo takřka nemožné aby mě Hazz neslyšel. Po chvíli čekání do kuchyně nakoukla kudrnatá palice. "Ty si jí našla?" Beze slov jsem ukázala na Nialla, který se napřahoval k tomu, že mu ponožku hodí. Ozvalo se tupé plesknutí, jak zmrzlá ponožka narazila do Harryho obličeje. Oba dva nehybně stáli, jakoby se zastavil čas a zírali na sebe. Rychle jsem stiskla rty do tenké linky, abych utlumila smích. Červený flek, který se začal pomalu objevovat na Harryho levé tváři, byl prostě k popukání. Neudržela jsem se a vyprskla. Bouchala jsem do stolu dlaní a snažila se nadechnout, ale jediné co se mi zatím dařilo bylo hlasité híkání, ala umírající osel. Setřela jsem si slzy od smíchu hřbetem ruky a ještě párkrát se uchechtla. Harry i Niall mě vcelku nechápavě pozorovali. Nahodila jsem "vážný" víraz. "No co koukáte? To dělají ty hormony, já za to nemůžu." Ni povytáhl obočí a zapřel se rukama o barový pult hned vedle mě. Vyzívavě jsem ne něj mrkla a čekala co zase bude mít za keci. "Tohle bych ti tak možná sežral kdybych tě neznal i předtím, ale takové štěstí já bohužel nemám, takže to nesváděj na to nebohé dítě co v tobě roste." Protočila jsem očima. Nic jsem, ale namítat nemohla, jelikož měl pravdu. Se skřípěním jsem odsunula židli od stolu a plánovala vyplenit lednici. Ani jsem k ní však nestihla dojít, když se kuchyní rozlehl další hlas. "Je přesně třináct nula nula. Což znameená.... Střídání!" Ve dveřích hned vedle Hazzy stál usměvavý Nathan. Bože! Já se snad nenajím! Zkontrolovala jsem hodiny na digestoři a opravdu, byl čas střídaní. "Naty, alespoň chvilku. Udělám si jídlo a půjdeme." Nakrčila jsem nos a udělala pupy face. Nat si jen nekompromisně zaťukal na hodinky. Dnes už asi po milionté jsem protočila očima. "Žádný takový, domluva je taková, že dneska od jedný jsi až do zítra u nás a navíc máš kontrolu u doktora, takže dělej." Nedobrovolně jsem odstoupila od lednice a vytáhla si Liamovi šedivé tepláky, které jsem si bez jeho vědomí půjčila. No co? Jsou děsně pohodlný. Vylítla jsem z kuchyně, vydupala schody do patra a zaplula do svého pokoje. Zdůrazňuji....do SVÉHO pokoje. Jsem až na tolik úžasná, že mám pokoj dokonce i ve 1D vile. Feel like a Boss. Rychle jsem na sebe hodila první kalhoty co jsem viděla, což nebyla zas taková rychlost pokud bereme ohledy na mou mičudu místo břicha. "Samantho dělej! Nemám na to celej den!" Zespodu se ozval Nat. Hlasitě jsem za sebou práskla dveřmi. To mu jako odpověď bude muset stačit.

Nathan mi otevřel dveře od auta. Nasedla jsem a čekala až obejde auto. Mou pozornost však upoutal Louis běžící s jakousi taškou k našemu autu. Celý zadýchaný se jednou rukou opíral o stehno a snažil se popadnout dech. Stáhla jsem okénko a vystrčila hlavu. "Co se děje Loui?" Ještě se párkrát zhluboka nadechl než odpověděl. Měl by začít chodit běhat, má totiž očividně dost špatnou kondičku. Vystrčil přímo předemě ruku s taškou. Váhavě jsem si jí od něj vzala a vtáhla dovnitř do auta. "Niall říkal, že si se nestihla najíst, tak jsem ti zabalil něco sebou." Rty se mi sformovaly do obrovského úsměvu. Ani jsem si to neuvědomila a už jsem Louise drtila v obětí. Tak tohle, dámy a pánové s vámi udělá hlad.

Ahoooj! Dneska jsem byla na závodech a mám supeeer náladuuu!
Doufám, že se vám díl líbil.
A co říkáte na kluky? Hlavně na Louise?