Story of my love.

Nákupy

Nesnáším rána. Nesnáším můj mobil. Nesnáším tu písničku, kterou ten mobil TEĎ poránu hraje. Kterej debil se mi opovažuje volat takhle brzo, fakt nevim. Zmlátim to monstrum kyjem. Do mrtva.

"Haloo?" Promluvila jsem jak nějaká mrtvola za záhrobí. No co? Teď jsem vstala. "Připrav se, za pět minut tě vyzvednu." A ticho. Koukla jsem se na ID volajícího. Tělem se mi pět rozlévala ospalost. Louis. Tak jako po hlasu je ještě nepoznám. Nejsem Directionerka. Vážně nevím, co na mě Loui chystá, ale už asi dvě minuty z pěti byly fuč a já se pořád válela v posteli. Odhodila jsem ze sebe deku a pokusila se vstát. Ruce se mi podlomily a já se zabořila zpátky do matrace. "NATHANE!" Řeknu vám, že není žádná sranda dostat se z postele v šestém měsíci těhotenství a ještě navíc s dvojčatama...Vážně úžas. Čtyři minuty z pěti pryč. "Sakra Nathane! Kde seš?!" Chudák se stylem zombie doplahočil do pokoje. "Co potřebuješ Samí." Moje jméno v jeho podání zaniklo v zívnutí. Nahodila jsem pupy face a natáhla k němu ruce. "Brácha pomůžeš mi vstát?" Vyšpulila jsem spodní ret a snažila se být co nejvíc roztomilá. Akorát si představte vyplavenou verlibu na pláži...přesně takhle teď vypadám. "Jasně Samí." V polospánku mě chytl za ruce a vytáhl do sedu. Obdarovala jsem ho úsměvem a s námahou vstala. Už aby ty dvě dětská monstra byla za mě pryč. "Díky Naty. Můžeš si jít zase lehnout." Jenom mi přikývl a odploužil se pryč z pokoje. Domem se rozlehl zvonek. Sakra, to je určitě Louis. Kdyť mám jenom pyžamo, takhle tam jít nemůžu. "NATHANE!" No jo no. Nemá chodit pozdě spát. "Jdi prosímtě otevřít. To bude Louis." Žádná odpověd nepřicházela, ale bylo slyšet jak jde dolů po schodech. Jsem zvědavá, jak se Louis dostane dovnitř, když dveře jsou stále zabarykádované skříní.

****

Potom co Louis vlezl do domu oknem, přičemž mě strašně vystrašil. Řekl, že jedeme nakupovat. Ještě musím podotknout, že jsem se mu vysmála jelikož máme i zadní vchod, takže tím oknem lezl úplně zbytečně. Proč to dělat jednoduše, když to jde lehce že?

***

"Už tam budem?" Vysloužila jsem si vražedný pohled. "Sykesová, ještě jednou se zeptáš a já tě tady vyhodim uprostřed silnice." Volant držel tak pevně až mu zbělely klouby. "No joo. Protočila jsem očima. "Tak už?" Z úst se mu vydralo zlostné zavrčení. Vážně ráda mu lezu na nervy a navíc jsem měla jistotu, že mě z toho auta nevyhodí. Říkal to totiž už když jsem se ptala poprvé a hele...stále jsem v autě. "Ano Samantho, už jsme tady. Tak vystup." Řekl to takovým způsobem, že to vyznělo, stylem: "Jestli okamžitě nevystoupíš z toho auta tě výkopu." Na nic jsem nečekala a sápala se ven. Od teď nesnáším auta. Musím to napsat někam oficiálně, třeba na Facebook. "A co tu vlastně chceš nakupovat." Upřela jsem na něj pohled a bok po boku jsme se vydali směrem k obchoďáku. Roztržitě si pohrával s klíčemi. "No, tak myslel jsem, že teď, když už víme co se ti narodí, mohli bychom  nakoupit pár věcí." To je taky fakt. Máme koupenou jenom jednu postýlku, takže se mi tyhle nákupy dost hodí, přiznávat to Louisovi, ale nehodlá. "Boha a to si se rozhodl jít do obchoďáku v deset hodin? Nemohli jsme sem jít tak v sedum večer jako normální lidi?" Procházeli jsme kolem obchodů a já nenápadně do každého nakukovala. Louis si přehodil kapucu přes hlavu a nasadil si obří sluneční brýle. Vlastně když se tak zamyslím, jsou to ty stejné brýle co měl ve Starbucks poprvé kdy jsme se setkali. "Kdybychom jsem šli večer bude tady halda lidí a to znamená hafo Directioners. Nakonec by nás vyfotil nějakej fotograf a zítra bychom už byli pár a ty moje těhotná přítelkyně. To by si chtěla?" Protočila jsem očima a vrazila si ruce do kapes. "Stejně si nakonec určitě vymyslí něco na způsob toho, že mám to dítě s jedním z vás. Tomu se nevyhneme." Na tváři mu pohrával takový smutný úsměv, který jsem moc nechápala. Chtěla jsem zjistit, co se to s ním děje.

Čaaaaauesss Úžasňáci! Doufám, že se tenhle díl líbí...nejsem s ním moc spokojená, takže jsem docela dost nervózní co vy na to.... :O :O

V dalším díle budou určité čachry, machry...Tak zkuste hádat co...

Jinak...možná jste si někdo (podle statistik přečtení NIKDO :D) všiml, že jsem začala přidávat další story...byla bych ráda kdyby jste se na ní koukli a napsali mi názor...budu moc ráda... :)

A u minulého dílu jsem chtěla poděkovat @IliKumsov. Udělala mi totiž moc velkou radost tím, že mi chtěla udělat radost...a opravdu mi to radost udělalo...takže opravdu děkuju! A doufám, že moje poděkování udělá zase radost tobě...(kdyby ti to udělalo radost udělalo by to radost i mě...takže bych měla dvojtou radost a to by znamenalo velice radostný týden...když tedy nepočítám neradostný pondělek...)

Vote&comment!!
+
Povinně podívat na další story! Jmenuje se As we keep a promise!