"Víš, já jsem si v noci uvědomil, že nemám tvoje číslo." Ještě víc si mě přitáhne k sobě. Ztěžka polknu a přiškrceným hlasem řeknu. "Nemusel si chodit tak brzy." Usměje se a přejede mi palcem po tváři. "Ale musel a myslím že tě budu takhle brzo navštěvovat pořád. Ten ručník ti totiž vážně sekne." No tak teď jsem musela být rudá až na prdeli.
Trochu se odemě odtáhl a začal šátrat v kapse, dokud nevytáhl telefon. Beze slova jsem si ho od něj vzala a roztřesenými prsty naťukala své telefoní číslo. Loui se usmál. "Díky. Ozvu se!" Pustil mě ze své náruče, ještě se na mě jednou podíval a odešel ze zahrady. Jako by tam ani nikdy nebyl. Stála jem jak opařená. Štípla jem se do ruky. Ne nezdá se mi to.
Zamyšleně jsem si přitáhla ručník blíž k tělu a vydala se do domu obléct. Londýn není žádná nuda pláž, tak se tu nemůžu promenádovat nahá, že ano?
Už jsem brala za kliku do pokoje když se domem rozřinčel zvonek. To se ani nemůžu oblíct?
Vote & comment pls :D
ČTEŠ
Story of my love.
Fanfiction!!Fan Fiction oceněná 1. místem v kategorii Watty Awards 2014 Overall 1D!! Příběh plný humoru, sarkastických poznámek, úletů, hádek One Direction s The Wanted a v neposlední řadě Louise Tomlinsona. 30. kapitola Přede mnou se tyčil Liam, zezadu ozář...
