Story of my love.

Modest!

Nathan pov.

Co je to za vola a proč drží mojí sestru kolem pasu?

Odstrčil jsem Maxe od okna abych lépe viděl na dění před naším domem. U našeho vchodu to vypadalo jako na nějaké aukci drahých aut.

Černé Ferrari 360 z něhož svižně vystupoval Simon mi už bylo známé, stejně tak Liamovo černé BMW, to si pamatuju ze dne co jsme vezli Sam do nemocnice. Ostatní dvě auta jsem však ještě v životě neviděl a podle všeho ani jejich majitele ne.

Rozrušeně jsem si okusoval spodní ret. Pohledem jsem střelil na kluky stojící zamnou. Vypadali stejně zmateně jako já.

Domem se rozlehl zvonek. Leknutím jsem nadskočil a zasykal kvůli bolesti. Kovová chuť krve mi zaplavila mysl, takže jsem si ani nevšiml Maxovi ruky nebezpečně se blížící k mé hlavě. Ozvalo se plesknutí, jak mi jeho dlaň zezadu narazila do temene hlavy.

"Áuu. Co děláš ty blbečku." Ublíženě jsem se hladil po vlasech. Max se usmíval jak sluníčko na hnoji a mířil za zbytkem kluků, kteří už stihli dojít ke vchodovým dveřím.

Otočil se na mě a chvíli šel pozadu. "Já tě varoval, že když se budeš kousat do tý tvojí držky tak ti přes ní nabiju." Ledabyle pokrčil rameny a zase se otočil zpět.

Chytl jsem se za kořen nosu a prsty udělal palm face. Zvonění zvonku se ještě jednou opakovalo. Rozčileně jsem se vydal do chodby. To ty dveře nemůže otevřít Jay když u nich stojí jak tvrdý y?

A pak mi to došlo. Dveře jsou stále zabarykádovaný.

Škodolibě jsem se usmál a začal si třít ruce dlaněmi o sebe ve zlomyslném gestu. "Kluci? Kdo stojí za těma dveřma? Mohli bychom jim udělat takovou menší bojovku." Siva se natáhl přes skříň (což je čin hodný hadí ženy) a nakoukl dveřním kukátkem na právě příchozí sebranku blbečků. Samanthu k nim samozřejmě nepočítám.

"Vidím Simona... Vola číslo 1 s BMW... Nagelovanýho Kena... Blonďatýho Magora... Toho divnýho co má hlavu jako květák... Nějakou podezřelou ženskou a..."

Najednou se zarazil. Celou chodbou bylo slyšet jeho hlasité polknutí. Otočil se k nám čelem, v obličeji celý pobledlý a s očima na vrch hlavy. Ve vzduchu před sebou namaloval pomyslný kříž a začal se modlit.

"Chlapi máme problém. Jeden ze Zakrslých paviánů tam chybí, Sam tam taky neni, ale to hlavní je, že tam stojí nějakej novej blbeček." Pusa se mi samovolně vytvarovala do písmene o. Asi jsem špatně slyšel nebo má Siva bludy. Dalšího z těch magorů asi už nepřežiju.

Sam pov.

Řekněte mi prosím někdo, že to neudělali. Vyjeveně jsem zírala na zástupkyni Modestu Marysu jak nemotorně prolézá oknem v přízemí. Louis stojící hned vedle mě se snažil zadusit svůj smích barevně vyšívaným polštářem.

Co jsem tak vydedukovaka z toho co jsem viděla, kluci zase někomu neřekli, že máme i zadní vchod.

"Nathane! Už zase?" Vyhledala jsem bratra bohledem a uviděla ho jak stojí v rohu obýváku a hraje si na neviditelného. Jen jsem nad ním protočila očima a dál sledovala Marysu jak se procpává oknem.

"Pane Tomlinsone. Mohl byste se laskavě přestat smát a pomohl mi dostat se do tohoto zpropadeného domu?!" Marysa zůstala viset mezi okením rámem a žalostně odfrkovala jak splašený kůň.

Na Louisovo tváři hrál lehký úšklebek z něhož jsem neměla dvakrát dobrý pocit. "Sorry Mary, ale když tam tak visíš v tom okně příjdeš mi mnohem užitečnější než kdyby si jako obvykle mlela ty svoje chytrý keci." Marysina ústa se samovolně otevírala a zavírala šokem. Zato Louis vypadal nadmíru spokojený sám se sebou. Jeho chování mi v tuhle chvíli připadalo dost neurvalé. Pokuď vím tak Marysa, i když nevypadá dvakrát příjemně mu nic neudělala. Proto jsem měla dost velké nutkání ho napomenout, ale neudělala jsem to.

"Pane Tomlinsone, měl byste si dávat pozor na pusu a nezapomínat na to kdo vás tady zaměstnává." Snažila se vypadat co nejautoritativněji jak jen to v tu chvíli šlo. No...moc jí to teda nešlo.

Louis nadzvedl obočí a zalošil si ruce na hrudi. "A co když vám řeknu, že dost vážně uvažuju o odchodu?" Po jeho slovech ve mě jakoby hrklo. Louis chce odejít z One direction? "Vy byste zase neměla zapomínat kdo vám vydělává prachy." Po jeho slovech zavládlo v místnosti hrobové ticho. Během Louisova proslovu se místnost značně zaplnila a už jsme tu byli všichni.

Simon pomohl Maryse z okna a ta se usadila na gauč před televizní přímo naproti křeslu kde jsem seděla já. Simon zůstal stát za jejími zády a později se k němu připojil i Josh. Z pohledu na ně mi v tu chvíli běhal mráz po zádech. Takhle jsem Simona ještě nikdy neviděla a z Joshe jsem už od prvního pohledu byla nesvá.

Zato kluci se kterými jsem strávila nejkritičtějšíšch sedm měsíců života, zůstali stát po mém boku kolem křesla. Byla jsem za to ráda.

Marysa si pracně rozložila několik papírů do klína a začala mluvit. "Určitě se vám všem honí hlavou proč tu jsem." Složila si ruce do klína a ještě jednou překontrolovala papíry zda jsou všechny úhledně vyskládané. "Vysvětlení je jednoduché. Musíme vyřešit jeden zásadní problém." Odmlčela se a její orlí pohled se zabodl do mě. "A ten problém jsi ty Sam."

Chtěla bych pooděkoovat @Sissaxx a @aminany za to, že mě nominovaly do 2. Série Watty Awards!!

....nevěřím tomu, že bych se dostala dál než do nominovacího kola (ani tam se asi nedostanu, ale stejně je to pro mě big úspěch....!!!!
A mám z toho nehoráznou radost!!

Doufám, že mě podpoříte! (Kdo bude chtít tak mě tam taky může nominovat...zakazovat vám to rozhodně nebudu ;);)

+Postupně aktualizuju knížku úplně od začátku...Takže se koukněte a řekněte názor!

+omlouvám se, že je díl později než jste zvyklé...(prasklo mi ucho....záňet...krev...praštěnej doktor...nedostatek wi-fi....hory...shánění dárků...a tak...)

Už máte všechny dárky? (Já leda tak se snu...)

Co chcete k vánocům? (Lístky na koncert 1D+TW+5SOS+LM+Eada atd. nepočítám! :P)

Co byste chtěli ODE MĚ k vánocům? (Jedinečná nabýdka...pokud to bude v mých silách splním každé vaše přání...každé... -_-)

A poslední...Nějaké tipy co se stane v další kapitole??  :)

Mám vás všechny moc ráda Wattíci moji! (použila jsem na vás právě teď přezdívku :O :O?? Co vy na ní?)

Pls vote&commemt! <3