Chance or Fate?

Duch minulosti

Byl jsem rád, když mi Derek sdělil, že se Dawson probral. Jen mi bylo líto, že ho budu moct navštívit až zítra, prý někdy odpoledne. Zanedlouho poté už se vrátili i Noah s Teddym z procházky s McCallovými. „Ahoj broučku, jakpak ses měl se strýčkem Scottem a tetou Kirou? A pohrál sis hezky s Tylerem?" Ptal jsem se malého, když mi ho Derek přinesl do postele. Bylo mi jasné, že mi neodpoví, ale někde jsem četl, že je důležité s dítětem komunikovat. Noah si jen ručičkama začal mnout očka. „Tobě už se chce spinkat?" Podíval jsem se na něj a on si položil hlavičku na mé rameno.

„Asi bych ho měl uložit do postýlky." Ozve se Derek a přisedne si vedle mě.

„Ne, vždyť může spinkat i tady se mnou. Stejně mě nechceš nechat vylézt z postele." Vyčtu mu.

„Dobře, ať spinká tady, hlavně když tě to udrží v klidu v posteli." Mrkne na mě Derek a přilehne si vedle nás. Dá Noahovi pusu do vlásků a chvilku ho sleduje, jak pomalu usíná.

„Dereku?" Šeptnu, když už malý klidně oddechuje.

„Ano?" Podívá se na mě.

„Byl jsem tehdy u tvého starého domu." Začnu.

„Myslíš předtím, než..." Nedokáže to ani vyslovit.

„Jo, než mě unesli. Byl jsem u tvého starého domu a vzpomněl jsem si na ten sen, co jsem tam tehdy měl. Pouhý den před Noahovým narozením."

„Ten jak jsi v něm viděl mou matku?" Zeptá se.

„Jo, přesně ten. Ten, ve kterém jsem tě viděl s těmi třemi dětmi. Dereku, občas o tom přemýšlím. Sám jsi přece říkal, že bys chtěl tři děti. A já si říkal, že bych nechtěl, aby Noah vyrůstal sám stejně jako já." Mluvím pomalu a opatrně, nechci ho vyplašit.

„Stilesi, jestli chceš druhý dítě, jsem pro. Jen jsem nemyslel, že bys ho chtěl tak brzo." Usměje se na mě Derek.

„Noah nám sice oběma dává zabrat, ale je to to nejkrásnější co se mi kdy přihodilo. A on prostě roste moc rychle. Chtěl bych si znovu pochovat to maličký miminko. Prostě to zažít všechno znovu." Zasnil jsem se.

„V tom případě je asi na čase znovu kontaktovat naší adopční agenturu." Zaculí se Derek a něžně mě políbí.

„Jen z toho mám trochu strach. Aby to tentokrát vyšlo bez problémů. Ta první adopce skončila katastrofálně a Noaha jsme získali jen náhodou. Co když to zase nevyjde?" Zapochybuju.

„Stilesi, jestli je nám to určené, jestli máme mít druhé dítě, budeme ho mít. Stejně jako byl náš osud získat Noaha. A kdo ví, třeba se ti doopravdy ten sen o třech dětech splní." Pokrčí rameny.

...

Odpoledne mi Melissa opět přišla převázat obvazy na zápěstích. I dnes mě Derek při tom držel. Snažil se mi být co největší oporou. Byl úžasný. „Je ti dobře?" Strachuje se Derek, když Melissa odejde. Přece jen to bylo včera večer, co jsem se psychicky zhroutil ve sprše.

„Ano, jen to stále trochu štípe ty rány." Odpovím popravdě.

Derek si ke mně opět přilehl na bok a já se také přetočil na bok, abych mu koukal do tváře. „Jsem rád, že už ti je lépe." Pohladí mě po tváři. „Stilesi, kdy to uděláme? Myslím, kdy podáme tu žádost o druhou adopci?" Zeptá se po chvilce.

„Klidně hned. Může to přece trvat měsíce možná i rok nebo dva. Nebo i víc. Takže čím dřív, tím líp." Usměju se na něj.

„Dobře, tak to uděláme zítra. Cestou do nemocnice za Dawsonem se stavím v té agentuře a vezmu tam všechny potřebné papíry. Pak je spolu večer vyplníme." Mrkne na mě.