Chance or Fate?

Návrat domů

Brzy ráno jsme naložili všechny věci do auta a ještě spící děti připevnili do sedaček a vyrazili na cestu. Pro jistotu jsme měli asi po hodině jízdy vyměnit vůz. Naše první noc s Jasmine a Jessem byla vcelku dobrodružná. Nakonec totiž oba spinkali s námi v posteli a tak jsme se zase my s Derekem moc nevyspali. Ke všemu se ještě krátce po půlnoci probudil i Noah a nechtěl spát jinak než s námi. Až mě překvapilo, jak byly všechny děti klidné a neprobudily se, když jsme je přemisťovali do auta. Ovšem při výměně auta už byli všichni vzhůru. Naštěstí jsme měli sebou laptop s pohádkami a tak se děti alespoň na chvilku zabavily. Kolem oběda jsme konečně dorazili před náš dům, kde byl ve vrchním patře náš loft. Jasmine s Jessem na vše koukali zase těma ustrašenýma očima. „Tak pojďte drobečci, jdeme domů." Vyzval jsem je, aniž bych přemýšlel nad významem té věty. Pro ně náš domov, jejich domovem nebyl. Alespoň prozatím. „Tady teď s námi budete bydlet. Jestli chcete, můžete si to tu prohlédnout." Usmál jsem se na ně, jakmile jsme vešli.

„Nakrmím Noaha a uložím ho. Už je ospalý." Řekne mi Derek a i s malým na rukou se žene do kuchyně.

Já mezitím pozoruju naše malé návštěvníky, jak nedůvěřivě zkoumají ten otevřený prostor loftu. Byt, ve kterém žili s matkou, byla malá špinavá špeluňka hemžící se hmyzem a krysami. Zato u nás bylo vše čisté a prostorné. „Chcete si vybrat pokoj?" Zeptal jsem se jich.

„Pokoj?" Vykulila na mě oči Jasmine.

„Ano. Máme nahoře ještě další tři pokoje." Klekl jsem si, abych jim viděl do očí.

„My jsme doma spali na gauči. Byl roztahovací. Maminka spala v ložnici a my tam nesměli chodit." Řekne mi Jasmine.

„Tak ode dneška tady u nás budete mít vlastní pokoje. Každý si může vybrat ten, který se mu líbí. Budete tam mít vlastní postel. Tak chcete se jít podívat nahoru?"

„Asi ano." Špitla Jasmine.

„No tak tedy půjdeme, Derek mezitím uspí Noaha. A opatrně na těch schodech. Jděte hezky pomalu." Vybídnu je a nasměruju je na točité schodiště. Jasmine nemá se schody žádný problém, ale Jesse je vychází s obtížemi, jsou na něj moc vysoké a strmé. Asi ve čtvrtině schodiště si vezmu Jesseho na ruce, aby nespadl nebo se nepraštil o ten kov. Vážně bychom ty schody měli nechat předělat. I když já bych byl radši, kdyby Noah vyrůstal v domku se zahradou. „Jesse vždycky když budeš chtít jít sem nahoru nebo naopak dolů, zavoláš mě nebo Dereka. Ano? Nechci, aby se ti něco stalo." Řeknu mu, když ho položím na zem.

„Dobže." Kuňkne Jesse.

„A nebude vám to vadit, když pro něj budete furt chodit? Já bych se o něj postarala." Zajímala se Jasmine.

„Ne, princezno, nás to nebude obtěžovat. Stejně sem budete chodit spíš jen spinkat. Přes den budete s námi dole." Usměju se na ní a pohladím jí po tváři.

„Ale co když budu potčebovat na záchoď v noci?" Zeptá se Jesse.

„To nebude žádný problém, šmudlo. Záchod i s celou koupelnou je i tady nahoře. My máme totiž dvě, víš." Ujistil jsem ho. „A teď pojďte, podíváte se na pokojíčky." Zavedl jsem je do pokoje, který už nějaký ten pátek obývala moje obrovská plyšová opice Joe a masožravka Alfréd.

„Jééé ten je krásný!" Zvolala Jasmine a rozběhla se k Joeovi ležícímu na posteli. „Můžu spát tady s tou opicí?" Otočila se na mě a udělala na mě psí oči. Vykouzlila mi tím úsměv na rtech. Bylo to poprvé, co se skutečně projevila jako malé impulzivní dítě. Vypadala tak uvolněně.

„Samozřejmě že můžeš. A ta opička se jmenuje Joe." Pohladil jsem jí po vlasech. „A co ty Jesse, půjdeš si vybrat svůj pokojíček? Máme tu ještě dva hezké pokoje." Klekl jsem si k němu a zeptal se ho. Jenže on se na mě jen vyděšeně podíval. „Copak je šmudlo?" Zajímal jsem se.