Chance or Fate?

Good life

Stilesův pohled

„Už bychom měli vstávat a trochu tady poklidit. Děti se vrátí asi za hodinu." Zavrní mi Derek do ucha.

„Ještě pět minut. Takhle je mi krásně a zase to nebudeme moct dělat pěkně dlouho." Žadoním a trochu se zavrtím, abych si našel ještě lepší polohu na ležení.

„Tulit se? To přece můžeme dělat i před dětmi. Není na tom nic pohoršujícího." Uchechtne se Derek.

„Já myslím tohle tulení, po tom co se pomilujeme se vším všudy." Zabručím.

„To máš pravdu. Asi budeme muset Lydii a Dawsonovi děti svěřovat na víkend častěji." Usměje se.

„Nezní to jako špatný nápad, jen se mi po nich už strašně stýská. Je tu najednou takové zvláštní ticho." Posmutním.

„Taky už se jich nemůžu dočkat. Tenhle víkend byl sice skvělý a dost jsme si odpočinuli a zároveň i vypustili páru, ale už se těším na dnešní večer, až budeme číst dětem pohádku." Povzdechne si Derek.

...

Celý loft už jsme uklidili a vyměnili si i povlečení. Už dopoledne jsme rychle nakoupili nějaké zásoby jídla, aby měli děti, co jíst a mohli si i vybrat. S Lydií a Dawsonem jsme byli domluvení, že nám děti přivezou kolem páté odpoledne. Jenže už bylo po půl šesté a oni nikde. Sice nám Lydia psala, že se chvilku asi opozdí, ale půl hodiny už se nám zdálo strašně dlouho. Těšili jsme se totiž na naše prcky a to strašně moc. Po další asi čtvrt hodině Derek zpozorněl. „Už přijeli." Vyskočil na nohy a utíkal na balkón, aby si to ověřil. Já běžel za ním a spatřil jsem Dawsonovo auto, jak z něj všichni vystupují. V tu chvíli jsem si připadal natěšený jako Teddy, když jsme se odněkud vrátili a on byl pár hodin doma sám.

Trvalo ještě pár minut, než konečně všichni dorazili k nám nahoru. Nedočkavě jsem otevřel dveře s Derekem za zády. „Tady jsou naše zlatíčka." Usmál jsem se na ně a dřepl si na bobek s roztaženýma rukama.

„Stilesi!" Vykřikli Jasmine s Jessem zároveň a hnali se ke mně. Noah, kterého nesl Dawson na rukou, se snažil vykroutit, aby za námi taky mohl utíkat. No a Teddy ten radostně pobíhal kolem mě i Dereka.

„Ahoj kulíšku." Pozdravil Noaha Derek a převzal si ho od Dawsona. Pak došel k nám a položil malého na zem.

„Tolik se nám po vás stýskalo." Řekl jsem dětem a přitáhl si k sobě i Noaha, který ke mně natahoval ručičky. „No pojď sem broučku." Vzal jsem ho na ruce, zatímco se Derek objímal s Jasmine s Jessem a každému dal pusu do vlasů. „Nepůjdete na chvilku dovnitř?" Zeptal jsem se Lydie s Dawsonem.

„Ani ne, teď je na řadě na nás, abychom si odpočinuli." Usmála se Lydia.

„Jo, to je pravda. Obzvlášť Lydia si musí odpočinout." Zaculí se Dawson šťastně.

„Vážně? To tě děti tak zlobily?" Zeptal jsem se trochu nervózně.

„Ne, nezlobily. Byly naprosto úžasní." Zaculila se i ona.

„Lydia musí odpočívat, protože má v bříšku miminko." Vysvětlila nám Jasmine.

Já i Derek jsme zůstali němě stát s otevřenou pusou. Derek se po chvilce začal culit a já věděl, že slyší tlukot srdíčka. Teď jsem mu jeho sluch skutečně záviděl. „Páni." Vydechl Derek. „To je úžasná zpráva."

„To skutečně je, moc vám gratulujeme." Řekl jsem a šel Lydii obejmout. Derek udělal to samé.

„Děkujeme, ale teď už se musíme vrátit domů. Lydia opravdu potřebuje odpočívat." Řekne Dawson.