Chance or Fate?

Ticho před bouří

Po odchodu ze sociálního úřadu jsme s Derekem kontaktovali právníka, na kterého nám po tátovi Nigel poslal kontakt. Patrick Franklin byl skutečně vynikající právník zaměřující se na rodinné právo. Hned na úvod nám prozradil, že už mu Nigel něco naznačil dříve a tak v podstatě očekával, že se ozveme. Podle něj sociálka a její úředníci nejednají úplně korektně a možná je to i tím, že jsme homosexuálové. Tím se bude ohánět prý od začátku. Ale na rovinu nám řekl, že to nebude snadné a určitě nás to bude stát dost sil, než dosáhneme svého. Samozřejmě, že bychom chtěli slyšet, že během prvního stání nám děti ihned přidělí do péče, ale i ta malá naděje byla lepší než nic. Ovšem i přes naše nesnáze šel život dál a my se chystali na Dawsonovu a Lydiinu svatbu. Lydia Jasmine a Simone, Lucyině dcerce, dala funkci malých družiček a nechala je vybrat si nějaké pěkné princeznovské šatičky. Simone, si vybrala cukrově růžové s bílými ozdobami a Jasmine ty samé jen ve světle fialové. Ani Jesse s Noahem a Tylerem nebyli vynechaní a měli děvčátka doprovázet. Včera odpoledne byl nácvik a děti dělali všechno možné, jen ne a ne jít uličkou k oltáři. Lydia to naštěstí brala skvěle a jen se při pohledu na tu bandu malých nezbedů culila. Sama už měla viditelné bříško a tak její původní plán mít na sobě korzetové šaty musela pozměnit. Nakonec zvolila šaty, co se pod prsy rozšiřovaly a bříško v nich nebylo tolik vidět. Ale ty na tom nácviku neměla, aby je Dawson neviděl. Derek byl Dawsonem požádán, aby mu šel za svědka a Derek to přijal. Malia šla zase za svědka Lydii. Ovšem tentokrát nebyl oddávajícím Liam, ale Scott. Sama Lydia ho o tom požádala.

„Vypadáš neodolatelně." Šeptl mi Derek do ucha, když jsem před zrcadlem zápasil s kravatou. Jindy jsem to zvládal dobře, ale dnes se mi nějak třásly ruce. „Ukaž, pomůžu ti." Zaculil se a začal mi uvazovat kravatu.

„Taky vypadáš skvěle. Až hříšně řekl bych." Špitl jsem stydlivě.

„Připomíná mi to naší svatbu. Je až neuvěřitelné, že už je to víc jak dva roky." Vydechl Derek.

„Spíš už skoro dva a půl." Připomněl jsem mu. „Jen mě trochu mrzí, že si dnes v noci, nemůžeme zavzpomínat na naší svatební noc." Povzdechnu si. Už mi blízkost s Derekem docela chyběla. Za dobu co u nás Jasmine s Jessem nebyli jsme si zvykli využívat každé volné chvilky a případně nechat tátu hlídat Noaha, abychom tu chvilku měli. Jenže teď jsme nemohli děti nechat ani nikým hlídat kvůli Jessemu. Sice členy smečky snášel celkem dobře a nebál se jich, ale to byl neustále se mnou nebo Derekem a většinou jsme ho měli na ruce. A ani já ani Derek jsme Jesseho nechtěli rozrušovat jen kvůli našemu zájmu.

„Musíme počkat, až se z toho Jesse dostane a pak až děti povyrostou...nebo spíš až i Noah odejde na kolej, slibuju ti, že si to všechno vynahradíme." Zaculí se Derek.

„To je stěží nějakých šestnáct a půl let. To uteče jako nic." Zažertuju.

„No vidíš, alespoň se máme na co těšit." Uchechtne se Derek.

...

Konečně to bylo tu a obřad začal. Nejdříve uličkou prošli Jesse, Simone a Noah, kteří se snažili rozhazovat plátky růží. Všichni tři byli tak roztomilý a obzvlášť Noah s tou svou nemotorností. Pak šla Jasmine s Tylerem, naše princezna zodpovědně rozhazovala plátky růží a k tomu ještě zvládla hlídat Tylera, aby nikam neutekl. Poté přišli na řadu Derek s Malií a já opět žasl, jak to mému Medvídkovi sluší. Zanedlouho po nich k oltáři došel i Dawson a nervózně přešlapoval na místě. Derek z toho měl docela srandu, i když se snažil tvářit nezaujatě jako vždy, ale jeho oči v sobě měly takové ty jiskřičky. A nakonec vešla do uličky Lydia, která se jakoby i přes své pokročilé těhotenství vznášela. Strašně jí to slušelo, a když si s Dawsonem dali první manželský polibek i já bez vlkodlačích schopností mohl cítit jejich štěstí. A oni dva si to štěstí skutečně zasloužili.