Chance or Fate?

Pohádka

Po večeři jsme vykoupali a uspali Noaha a na řadu s koupelí přišli Jasmine s Jessem. „Tak jo, můžete se vykoupat každý zvlášť nebo spolu, jestli chcete." Řekl jsem jim s úsměvem.

„A musíme se koupat?" Zaskuhrala Jasmine.

„Ano, musíte a dnes i umýt vlásky. Noaha jsme taky vykoupali." Odpoví jí Derek.

„Ach jo." Povzdechne si malá.

„Princezno, schovej si ten otrávený obličej, stejně ti nepomůže. Radši mi odpověz na mou otázku. Chcete se s Jessem vykoupat společně nebo každý sám?" Napomenul jsem jí.

Jasmine se podívala na Jesseho, který měl ve tváři prosebný výraz a znovu si povzdechla. „No tak asi spolu." Odpověděla nakonec a pokrčila rameny. V tu chvíli mě napadlo, že když už dělá otrávené obličeje teď, jaké to s ní bude v pubertě. Pak jsem si ale uvědomil, že už to nebude můj problém, ale někoho jiného.

„Tak už pojďme. I vy musíte co nejdřív do postele a spát." Popohnal je Derek. Všichni jsme tedy vyrazili do koupelny. Derek položil chůvičku na skříňku, abychom slyšeli, kdyby se Noah vzbudil. I když s Derekovým sluchem jsme jí skoro nepotřebovali. Jasmine se zvládla svléknout sama a Jessemu jsem trochu pomohl. Derek mezitím napustil vanu. „Jasmine strč tam ruku, jestli je ta voda akorát." Poprosil jí Derek.

„Čo je to akolát?" Zeptal se mě Jesse.

„To když ti něco vyhovuje. Jako tady jestli ta voda není moc studená nebo horká. A když bude příjemná, tak je akorát. Chápeš?" Netušil jsem, jestli to vysvětluju dobře.

„Asi jo." Špitl.

Můj zrak opět padl na jejich modřiny. „Jesse, nebolí tě nic? Třeba v místech těch modřin?" Zeptal jsem se a prstem ukázal na jednu na jeho paži.

„Ne, nebolí." Zavrtěl hlavičkou.

„A tebe taky nic nebolí Jasmine?" Přeptal jsem se ještě jí.

„Ne, bolelo to jen tehdy, když mě maminka bila. A taky ještě chvilku potom." Odpoví mi s tak nevinným výrazem ve tváři, že mám chuť jí i Jesseho obejmout a už nepustit. A to jak Rosemary stále říkala maminka, bylo nejhorší. Ona jim ubližovala, zanedbávala je a fetovala a ty děti na ní stejně vysely. Ale nebylo se čemu divit, jejich matka byla jediná stálá osoba v jejich životě. Podíval jsem se na Dereka a v jeho očích se mísila lítost a zlost.

„Tak co princezno, je ta voda dobrá?" Změnil téma Derek a usmál se na ní. Ale jeho oči byly stále smutné.

„Jo." Odpověděla Jasmine.

...

Potom co jsme oba vykoupali a umyli jim i vlásky, jsme je převlékli do pyžámek a donutili je, si vyčistit zuby. Pak už jsme je nasměrovali do postele. Derek přinesl i knihu pohádek, kterou jsme dostali od táty pro Noaha. Čas od času jsme ho tím uspávali. Oba jsme je uložili do velké postele a uprostřed nechali Joea, ke kterému se mohli přitulit. „Kterou pohádku by jste chtěli slyšet?" Zeptal se jich Derek s úsměvem.

„Pohádku? Ale vždyť tady není televize. Nemůžeme koukat na pohádku." Podivila se Jasmine.

„Ne Jasmine, koukat se na televizi rozhodně už nebudete. Derek vám tu pohádku přečte, víš. V té knížce je několik pohádek a vy si jednu vyberete. Tu kterou chcete slyšet." Vysvětlil jsem jí.

„Aha a jaký tam teda jsou pohádky?" Zajímala se.

„O Sněhurce, o Popelce, Jack a fazole, Kráska a zvíře, Červená Karkulka..." Četl Derek názvy pohádek.