Chance or Fate?

Slibný začátek

Uběhly ještě další tři dny probdělých nocí a strachu o Jasmine. Ale nakonec se Deatonovi se Scottem snad povedlo vytvořit lék, který by potlačil Jasmineiny příznaky. Jasmine už byla skutečně vyčerpaná a prakticky celé dny prospala. Výjimky tvořili jen čím dál častější záchvaty kašle nebo krvácení z nosu. Trochu mi to připomnělo dobu, kdy mně Reese otrávil. Jen s tím rozdílem, že já neměl křeče celého těla. Ty se u malé projevily před dvěma dny. Její tělíčko se najednou celé napjalo a sevřelo v křečích, jakoby snad měla nějaký druh epileptického záchvatu. Ten pohled byl příšerný. Mě i Dereka naprosto vyděsil. Když nám konečně zavolal Scott s tím, že něco mají, zaplavilo mě nadějné očekávání. Nakonec Jasmine injekcí aplikovali látku vytvořenou pomocí té původní, kterou do ní píchal Cruz kvůli svému zvrácenému pokusu. Deaton se neodvažoval být příliš optimistický a tak pověřil Dawsona, aby pro jistotu zajistil další dávky té testované látky, která přetvářela lidskou DNA na vlkodlačí. Jasmine tvrdila, že je jí už daleko lépe. Ale Deaton pro jistotu vytvořil protilátky více a pověřil Scotta, aby k nám chodil každý den ráno a Jasmine jednu injekci aplikoval. Jasmine tím nebyla příliš nadšená, ale když jsme jí vysvětlili, že je to nutné, aby se jí znovu neudělalo tak zle, smířila se s tím.

...

„Víš, co bychom dnes mohli udělat?" Zeptal jsem se Dereka, když už jsme za další dva dny leželi ráno i s Noahem v posteli, zatímco Jasmine s Jessem ještě spali.

„Netuším. Tak mi řekni, co tě napadlo." Vyzval mě a dál blbnul s Noahem. Různě ho zvedal do vzduchu a pak si ho k sobě přitáhl, dal mu pusinku a zase ho vyhoupl nad sebe. Noahovi se to strašně líbilo.

„Měli bychom dětem koupit nějaké nové oblečení. Jasmine s Jessem mají jen to, co jim dali z odboru sociální péče a Noah už ze všeho taky pomalu vyrostl. A potom bychom mohli zajít do supermarketu. Je na čase, aby se děti trochu socializovaly. Prostě si zvykli i na jiné lidi než se objevují u nás v loftu." Sdělil jsem mu.

„No sice si dost dobře neumím představit, jak se všemi třemi budeme nakupovat zásoby na celý týden, ale je pravda, že to dětem musíme ukázat. Obzvlášť, když tu s námi potom zůstanou." Usmál se na mě Derek. „Co říkáš kulíšku, půjdeme dnes všichni nakupovat?" Zeptal se Derek Noaha a zase s ním zamával ve vzduchu. Noah jen nadšeně vypískl.

Ještě pěkně dlouho jsme se jen tak váleli s naším nejmenším v posteli. Nakonec jsme oba s Derekem seděli opření o čelo postele a já měl malého posazeného na klíně. Jemně jsem ho hladil po vláskách, aby cítil, jak moc ho mám rád. Četl jsem, že jsou doteky pro malé děti velmi důležité. Nakonec jsme slyšeli, jak Jasmine s Jessem pomaličku scházejí schody. Derek hned vyskočil z postele a vyběhl schody, aby Jessemu pomohl. Sice jsme věděli, že už po schodech dokáže sejít sám, ale i tak pro něj ty železné točité byly náročné. Během chvilky se za mnou a Noahem přihnala Jasmine. „Já chci taky pochovat Stilesi! Prosím." Vypískla.

„No tak pojď honem za námi." Vybídl jsem jí. Jasmine okamžitě po posteli doskákala k nám a dala Noahovi pusinku. Byli oba tak rozkošní. Podíval jsem se na Dereka, který zrovna Jesseho svedl ze schodů a za ruku ho vedl k nám. Derek se při pohledu na nás začal spokojeně culit. Poté mi oči sklouzly na Jesseho, který stále stál vedle Dereka. Sledoval nás, ale sám od sebe za námi nepřišel. Nakonec ho Derek vzal do náruče a přilehl si i s Jessem k nám.

...

„Myslíš, že nás má Jesse rád?" Zeptal se mě Derek, když jsme zůstali po snídani v kuchyni sami, zatímco si děti zase hrály spolu.

„Jasně, že nás má rád. Proč se ptáš?" Pousmál jsem se na něj.

„Protože se k nám sám od sebe nikdy nepřijde pochovat. Vlastně se k nám sám od sebe skoro nepřibližuje. Vždycky si drží trochu odstup. A neříkej, že sis taky nevšiml, že občas trochu ztuhne a napne se, když ho vezmeš na ruce." Povzdechne si Derek.