Chance or Fate?

Něco je špatně

Celý týden jsem Dereka skoro neviděl, protože většinu času trávil s nemocnou Jasmine. První dva dny sice celé prospala, ale pak už se vcelku zotavovala a začala se nudit. No a tak si s ní Derek musel hrát. Když jsme si včera v noci, ve chvíli kdy už všechny děti spali, povídali, tvrdil, že po tomhle týdnu už je mistrem v pexesu, kvartetu a umí vyjmenovat všechny mimoně, jelikož se Jasmine nechtěla koukat na nic jiného. Mě i oběma chlapcům se po nich moc stýskalo. Ale zato si Jesse s Noahem vytvořili ještě lepší vztah než předtím, jelikož si celý týden hráli spolu. Teď si třeba u nás na posteli hráli na pejsky. Štěkali a vrčeli, lezli po čtyřech. Teddy seděl vedle postele a jen je zadumaně sledoval a nakláněl hlavu do stran. „Tak jo vy dva lumpové. Sice jste moc krásní pejsci, ale už je čas jít spinkat." Přerušil jsem je a sedl si na kraj postele.

„Ještě chvilku ploším Štileši." Udělal na mě štěněčí oči Jesse a Noah se k němu přidal.

„Ne to by nešlo, už takhle jste pěkně rozdivočelý, že bude trvat dlouho, než se uklidníte. Už žádná hra, hezky si oba lehnete a já vám přečtu nějakou pohádku." Zarodičoval jsem.

„Tak dobže." Posmutní Jesse. „A můžeme ašpoň počkat na Deleka?" Zeptá se.

„Jenže Derek se stále stará o Jasmine šmudlo. Nevím, za jak dlouho bude mít čas, aby se za námi přišel podívat. Přece bys nechtěl, aby tam nechával sestřičku samotnou a ona by se bála." Zahraju mu na city.

„To asi nechtěl." Špitne.

„Ale neboj se, až se Jasmine uzdraví, zase tu budeme všichni spolu." Pohladím ho po tvářičce. „Tak pojď, budeme si číst ano?" Vybídnu ho a sáhnu po pohádkové knížce. Naštěstí nám táta sehnal ještě jednu tu samou, abychom z ní mohli číst dětem, když jsme byli nuceni být takhle oddělení. Sednu si k čelu postele a přitáhnu si oba chlapce k sobě. Noah už si také zvykl, že jim každý večer čtu a tak se vždy po vzoru Jesseho zklidní. Každý seděl z jedné strany a já začal číst O perníkové chaloupce.

„Můžu se k vám přidat?" Šeptl Derek, zrovna ve chvíli, kdy Jeníček s Mařenkou házeli drobečky chleba.

„Tata!" Vypískl Noah a okamžitě se k němu po čtyřech hnal přes celou postel.

„No ahoj kulíšku." Rozjasnil Derekův úsměv jeho tvář a vzal si malého do náruče a pevně ho objímal. „Tolik se mi po tobě stýskalo ty moje maličký zlobidlo." Jesse byl sice taky rád, že se za námi přišel Derek podívat, ale dál seděl vedle mě. Prozatím se ještě ostýchal se nechat sám od sebe pochovat nebo pohladit. Vždy jen čekal, jestli to já nebo Derek uděláme. Jediná výjimka byla, když jsem byl tehdy s chlapci v obchodě v nemocnici a Jesse se bál a tak se přitiskl k mé noze. Ovšem Derekovi po chvilce došlo, že by měl pozornost věnovat i Jessemu a tak si i s Noahem na jedné ruce přisedl k nám na postel a přitáhl si Jesseho k sobě. „Ahoj šmudlo, po tobě se mi taky moc a moc stýskalo. Jak jste se tu se Stilesem celý den měli?" Zeptal se ho a políbil ho do vlásků. Sice by se k němu Jesse sám od sebe nepřišel pochovat, ale jakmile ho Derek objal, spokojeně se usmál. Bylo na něm vidět stejně jako na Jasmine, jak moc jim chybí rodičovská láska a když jsme je s Derekem objali, hřálo je to na duši. A mě těšilo jim alespoň nějak nahrazovat jejich vlastní rodiče.

„Dobže, Štiles si s námi hlál a pak a pak nám uvažil špagety. Ale nebyly moč doblý." Sdělí mu Jesse.

„Tak to je moc fajn, že jste se se Stilesem měli dobře a jestli nám pan doktor zítra potvrdí, že je Jasmine už zdravá, budu vám zase vařit jen já." Slíbí mu Derek a pohladí ho po vlasech.

„A už je Jasmine zdlavá?" Podíval se na něj Jesse starostlivě.

„Už je jí daleko lépe než předtím. Akorát dnes usnula dřív a tak jsem se za vámi teď mohl zastavit." Uklidní ho Derek.