Chance or Fate?

Vyděšený

„No tak Jesse, neusínej." Snažil jsem se ho udržet při vědomí.

„Odvezeme ho do nemocnice. Hned." Řekne Derek a pomůže mi i s Jessem v náručí vstát. Jesse mi omotá ručičky kolem krku a položí si hlavičku na moje rameno. „Už bude dobře, šmudlo. Odvezeme tě odsud." Řekne mu Derek klidným hlasem, aby ho nějak uklidnil. „Musíme mu ale nejdřív něco dát na tu ránu na hlavě. Pokusím se něco najít." Oznámí mi a vyběhne z pokoje, jelikož tam nic není. „Našel jsem alespoň papírové ubrousky." Zahlásí, když se po chvilce vrátí. Pár jich vezme a poskládané je přitlačí malému na ránu. Ten začne nesouhlasně kňourat a vrtět se. „Jen klid šmudlo, musím ti zastavit krvácení. Nic to není, jen to trochu tlačí." Šeptal mu. „Tak pojď, půjdeme." Pobídne mě.

Jen co vyjdeme na chodbu, narazíme na Dawsona. „Díky bohu, našli jste ho. Jak je na tom?" Zeptá se nás.

„Má tržnou ránu vzadu na hlavě, tak ho chceme odvézt do nemocnice." Sdělím mu.

„Dobře, jeďte, my už se o toho parchanta postaráme. Pak dejte vědět, jak jste v nemocnici dopadli." Řekne nám Dawson a vyprovodí nás ven.

„Dawsone, děkujeme." Pousměje se na něj Derek. Dawson mu oplatí úsměv a zmizí v bytě. Dál už se nezastavujeme a nasedáme rovnou do auta. Sedám si i s Jessem v náruči na sedadlo spolujezdce a Dereka nás oba připoutá. Pak naskočí taky do auta a vyrážíme.

...

Když jsme dorazili do nemocnice a přidělili nám jednoho z doktorů, hned jsme mu v rychlosti vysvětlili, o co jde. Naštěstí to byl milý chlápek kolem padesátky a na pomoc s ošetřováním malého si zavolal sympatickou mladou sestřičku z dětského oddělení. „Teď budu muset chlapci zkontrolovat zorničky. Jen budu potřebovat, aby jste mi s tím pomohli." Oznámí nám doktor.

„Samozřejmě. A jak přesně?" Zeptá se Derek.

„Chlapec dál může zůstat sedět na panu Stilesovi, jen ke mně musí být natočený čelem. A vy Dereku si sedněte vedle nich a držte chlapce za ruku. Je očividné, že se mě i sestřičky bojí." Řekl nám doktor. Je to pravda, jakmile se k nám, tedy hlavně k Jessemu doktor přiblížil, Jesse zpevnil stisk ruček kolem mého krku a přitiskl se ke mně ještě víc.

Derek si tedy sedl vedle nás a chytil Jesseho za ruku. „Teď ti pan doktor posvítí do očíček. Nemusíš se bát, šmudlo ano?" Promluvil na něj jemně Derek. Jesse se na něj jen podíval vystrašenýma očima a pak se zadíval na doktora. V tu chvíli se víc zavrtal do mé hrudi, jakoby se chtěl schovat.

„Tak maličký, jen se ti podívám na oči." Promluví tlumeně doktor a jemně chytne Jesseho za bradu, aby si přidržel jeho hlavu.

Jesse se celý rozklepe a začne přerývaně dýchat. „Klid, jen klid. Pan doktor ti nechce ublížit." Šeptám Jessemu do ouška. Doktor během chvilky s vyšetřením přestane a já Jessemu dám pusu do vlásků. „No vidíš, jak hezky jsi to zvládl."

„Skutečně to vypadá na lehký otřes mozku. U takhle malých dětí stačí i menší rána. Tu tržnou ránu samozřejmě zašijeme, ale až po té co ho vyšetřím celého. Říkali jste, že má chlapec na hrudníku modřiny." Sdělí nám doktor.

„Ano to má, ale viděl jsem je pouze v šeru. Ovšem Jesse si stěžoval, že ho při doteku bolí." Kývl jsem.

„Dobře, tak chlapci sundejte tričko i kalhoty, abychom zjistili, zda nemá další modřiny. Všechno samozřejmě zdokumentujeme pro vyšetřování i sociálku." Nařídil doktor. Opatrně jsem Jessemu přetáhl přes hlavu tričko a jakmile jsem tím odhalil jeho modřiny, atmosféra v místnosti se změnila. Koukl jsem na Dereka, kterému se oči leskly od slz a celý jeho obličej vyjadřoval lítost. Doktor i s mladou sestřičkou na Jesseho modřiny koukali taky celkem šokovaně. A já si je konečně prohlédl na světle. Po celých zádech měl různobarevné pruhy od pásku. Některé už skoro nebyly vidět, další byly fialovomodré nebo skoro černé a dalších pár zase rudé. Ty mu musel Hector udělat sotva pár hodin před naším příchodem. Na pažích měl otisky Hectorových rukou, jak ho silně držel. Nejspíš s ním třásl nebo ho hrubě někam násilím vodil. Těžko říct. I vpředu na hrudníku a bříšku měl Jesse nějaké modřiny. Jedna byla opět od pásku a táhla se mu přes celé bříško. Sestřička na doktorovi pokyny všechny modřiny a podlitiny nafotila. „Teď chlapci ještě sundejte kalhoty." Nařídil mi doktor. Postavil jsem Jesseho na zem a opatrně mu sundal kalhoty. I na nožičkách měl pár modřin. „Dobře tedy, fotky už máme. Teď je na čase rentgen, abychom zjistili, zda nemá chlapec nějakou zlomeninu a poté i sono břicha kvůli případným vnitřním zraněním." Oznámil nám tiše doktor.