Chance or Fate?

Jak jen to říct? II.

Lydiin pohled

První pokus říct Dawsonovi o našem miminku neproběhl zrovna podle mých představ. Ale to byla moje chyba se mu to pokusit sdělit, když už téměř spal. Jenže i tak jsem na něj byla trochu naštvaná. Řekla jsem mu, že jsem těhotná a on chrápe! A právě proto jsem se už několik hodin jen převalovala na posteli a nemohla usnout. Zato Dawson spal jako zabitý. Což je stav, do kterého jsem ho právě teď chtěla dostat. Zatracenej chlap! To musí všechno pokazit? Z mého převalování mě vytrhl šepot, který jsem zaslechla v chůvičce. Jasmine s Jessem byli nejspíš vzhůru a o něčem se dohadovali. Během chvilky šepot utichl. Už jsem se chystala vylézt z postele a jít je zkontrolovat, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevila Jasmine držící mladšího bratříčka za ruku. Jesse měl skloněnou hlavičku a volnou rukou k sobě tisknul svého plyšového králíčka. Překvapivě se díky jejich příchodu probudil i Dawson. „Copak se děje zlatíčka?" Zeptala jsem se jich.

„Jesse se zase počůral, ale bojí se vám to říct. Ale Stiles říkal, že vám to musíme říct, kdyby se mu to zase stalo. Stejně jako to musíme říkat i jemu a Derekovi." Odpověděla mi Jasmine.

„To má Stiles pravdu. Ale proč se bráška bojí nám to říct?" Zeptala jsem se jí.

„Protože ho maminka vždycky zbila, když se mu to stalo a tak jí pak ani neříkal. Jenže ona na to ráno většinou přišla." Vysvětlila mi Jasmine.

Dawson vyskočil z postele a klekl si před Jesseho. „Tak poslouchej mě drobku, já ani Lydia bychom ti nikdy neublížili, stejně jako Stiles s Derekem. Nenávidím, když někdo někoho bije a obzvlášť děti. Přísahám, že bych tě nikdy nepraštil. Rozumíš mi?" Chytil ho za bradičku a zvedl mu hlavu nahoru, aby se mu podíval do očí. Jesse přikývl a Dawson ho pohladil po vlasech. „Tak jo chlape, teď tě trochu umyju a pak půjdeš zase spinkat. Lydie doneseš mi prosím náhradní pyžámko pro Jesseho?" Otočí se na mě.

„Samozřejmě." Usměju se na něj a to už Dawson chytí Jesseho za ruku a odvádí ho do koupelny. „Jasmine ty si jdi zase lehnout, beruško." Pobídnu jí a sama vstanu, abych jí doprovodila do pokojíčku. Jasmine už cestou zívá a tak jí jen co vejdeme do místnosti, nasměruju do postele. „Tak zase hezky spinkej." Šeptnu jí a políbím na čelo. Malá si přitáhne k sobě svého plyšáčka a zavře oči. Já rychle a jen se světlem dopadajícím z chodby, najdu náhradní pyžámko pro Jesseho.

Vejdu zpět do ložnice a nakouknu do koupelny, kde Dawson už osprchoval Jesseho. „Tak jo chlapáku, ještě tě osušíme, převlečeme a můžeš jít zase spát." Usměje se na Jesseho Dawson, vytáhne ho z vany a zabalí do velké osušky. „Není ti zima?" Zeptá se ho.

„Není." Špitne Jesse.

„Nesu to pyžámko." Ozvala jsem se, aby si mě všimli. Dawson dosušil Jesseho a já malého oblékla.

„A kde teď budu špinkat, když je ta poštel moklá?" Zeptal se nás Jesse na něco, na co jsme ani jeden nepomysleli. Sice jsme měli ještě další dva pokoje s postelemi, ale pochybuji, že by tam chtěl Jesse spát sám.

Koukla jsem tázavě na Dawsona, ale ten se jen mile usmál. „No nejspíš tady s námi. Jinak bys musel spinkat v pokoji, kde bys byl sám." Řekl mu a vyhoupl si ho na ruce. Došel s ním k posteli, kam ho uložil doprostřed a přikryl ho svou dekou.

Já cestou do postele vzala plyšového králíčka z komody, kam ho Dawson předtím položil a donesla ho Jessemu. „Tady máš králíčka broučku." Podala jsem mu ho a lehla si vedle něj. Dawson mezitím prohledával skříň a nejspíš hledal deku. „Dawsone, miláčku, deky jsou v té truhle pod oknem." Připomněla jsem mu.