Chance or Fate?

Jak jen to říct? I.

Lydiin pohled

Ráno jsem se opět vzbudila brzy. Už několik dní jsem nemohla pořádně spát. Přesně šest dní jsem nemohla pořádně spát. Stále jsem si lámala hlavu s tím, jak jen to oznámím Dawsonovi. Bohužel se mi udělalo i dnes ráno špatně a tak jsem opět zvracela. Naštěstí si Dawson vždy rád přispal a od doby, co se vrátil z Los Angels nevstával dřív jak v devět, takže o ničem zatím nevěděl. Opláchla jsem si pobledlý obličej a usmála jsem se na sebe. Sice jsem nevypadala nejlépe, ale ten důvod byl nádherný. Znovu jsem si vybavila ty dvě čárky, které mě a vlastně i Dawsonovi změnily život. Vlastně spíš změní. Pro jistotu jsem se pokud možno vyhýbala smečce, aby moje tajemství neodhalil někdo z nich dříve, než se to dozví Dawson. Proto jsem se včera na Jesseho oslavě snažila držet v co nejhlučnější skupině lidí a nanesla na sebe ten nejvýraznější parfém, který jsem v drogérii našla. Dnes jsem se ale musela dát do kupy rychleji, jelikož nám kolem deváté měli Stiles s Derekem přivést svoje děti na víkend. Nabídli jsme se jim, že jejich děti pohlídáme, aby také měli chvilku pro sebe. Tudíž jsem dnes musela Dawsona i vzbudit, aby se na příjezd dětí přichystal. Je pravda, že jsem to hlídání klukům nabídla já a Dawsona do toho tak trochu navezla, aniž bych se ho zeptala, ale on měl děti rád. Rád s nimi blbnul a hrál si s nimi. Jen je otázkou zda s nimi vydrží celý víkend a jak je bude zvládat. Prostě se musím ujistit, že děti skutečně chce. I když teď už vlastně nemá ani na vybranou. A hlavně proto se mu tak bojím říct o tom pozitivním těhotenském testu. Vlastně o sedmi těhotenských testech. Chtěla jsem prostě mít jistotu. Dawson totiž snil o tom, jak si po svatbě budeme užívat jeden druhého o samotě. Ani já jsem to miminko nečekala, ale rozhodně se ho nehodlám vzdát.

...

„Dawsone, miláčku vstávej. Dnes dorazí děti." Budila jsem ho jemně. Byl tak roztomilý, když byl rozespalý. Začal nesouhlasně mručet a přetáhl si deku přes hlavu. Tu jsem stáhla a políbila ho na rty. Během chvilky začal spolupracovat. Pak jsem se odtrhla a hladila ho v jeho tmavých vlasech trčících do všech stran. „Dawsone, vážně už musíš vstávat. Musíš se ještě nasnídat a pomoct mi přichystat pokoj pro děti " Řekla jsem mu tiše.

„Nepotřebuješ už nic chystat, vždyť ten pokoj je jak z časopisu o luxusních dětských pokojíčcích." Uchechtl se a otevřel oči. „Vypadáš nádherně." Šeptl a palcem mi jemně přejel po tváři.

„Nelži. Dnes jsem neměla moc času se ani upravit." Byla to v podstatě pravda. Veškerý čas, co jsem měla dnes ráno pro sebe, jsem buď prozvracela nebo se snažila líčením zakrýt své kruhy pod očima.

„Nelžu, vážně ti to moc sluší. Máš ve tváři zvláštní výraz, takový šťastný výraz. A to tě dělá nádhernou. Těšíš na Haleovic prcky viď?" Roztáhne svůj úsměv do široka a jeho oči najednou také září štěstím.

„Samozřejmě že se na ně těším. S Noahem jsem poslední dobou moc nebyla a to jsem ho dřív vídala snad obden. A Jasmine s Jessem jsou taky úžasní. Chci je víc poznat a taky by měli občas být i v ženské společnosti. A tím rozhodně nemyslím jejich drogově závislou matku." Zamračila jsem se při vzpomínce toho, co mi o ní Dawson vyprávěl.

„Já vím krásko, ale doufám, že je nemíníš celý víkend jen chovat a rozmazlovat je." Ušklíbl se.

„Neboj se, pořád je chovat nebudu." Slíbila jsem mu. Vlastně ani nemůžu na rukou neustále tahat ani Noaha, když teď čekám miminko. Napadlo mě mu to říct teď. Jenže pak by ten víkend zrušil a to jsem Stilesovi s Derekem udělat nemohla. Vsadím se, že už se nemohli dočkat, až budou spolu sami. „Tak už pojď, opravdu musíme vstávat." Pobídla jsem ho a on s hlasitým nesouhlasným mručením začal vylézat z postele.