Chance or Fate?

Pro Jesseho

Stilesův pohled

Vidět Dereka tak zlomeného jako právě teď, když mi vzlykal v náruči, bylo strašné. Už jsem chápal, jak mu muselo být, když sledoval mě s mou bolestí, zatímco on prožíval to samé. „To nic Medvídku. Bude to dobré." Pošeptal jsem mu znovu nějaké uklidňující fráze.

Derek se začal trochu uklidňovat a pak ke mně zvedl uplakané oči. „Zlato, vážně mě mrzí ta naše hádka." Šeptl chraplavě.

„Ššš...Méďo, už je to za námi." Řekl jsem mu a políbil ho. „Mezi námi už je zase všechno v pořádku. Vážně." Zadíval jsem se mu upřímně do očí. „Pojď, pojedeme domů. Děti už na nás čekají." Pobídl jsem ho a pohladil ho po vlasech.

„Dobře." Kývl.

...

Bylo štěstí, že si Derek nevzal svoje auto a tak jsme nemuseli řešit, jestli pojedeme mým nebo tím jeho. Usadil jsem ho na místo spolujezdce, a když jsem pravou ruku nepotřeboval k řízení, pokládal jsem si jí na jeho stehno a ukazováčkem mu po něm jemně kroužil. Teď mě skutečně potřeboval a já byl rozhodnutý mu dopřát podporu. Nakonec jsme dorazili do loftu a Jasmine se k nám okamžitě rozběhla. „Dereku!" Zvolala radostně.

Derek jí zvedl na ruce a přitiskl k sobě. „Ahoj princezničko. Vyspala ses dobře?" Zeptal se jí a hezky se usmál.

„Já ano, ale už jste se se Stilesem udobřili?" Zajímala se.

„To víš, že ano. Dospělým se občas stane, že se nepohodnou. Ale pak se zase udobří." Vysvětlí jí.

„Jo, většinou hraním pexesa." Zašklebí se Dawson kousek od nás.

„To vás to pexeso tak baví?" Podivila se Jasmine.

„Strejda Dawson si dělá legraci, princezno. Prostě jsme se jeden druhému omluvili za svoje chování, objali se a dali si sladkou pusu." Řekl jsem jí.

„Aha. Ale je dobře, že už se na sebe nezlobíte." Řekla nám.

...

Chvilku po našem příchodu, jsme Jasmine poslali si hrát s Noahem a Teddym, abychom mohli probrat situaci kolem Jesseho. „Tak fajn, v noci jste mi toho moc neřekli. Co přesně víte o Jessem?" Zajímal se Derek. Popravdě kdyby se nezeptal on, udělal bych to za okamžik sám.

„Sanders se vyptával Jasmine na všechno, co by nás mohlo zajímat." Začal táta.

„Šerife, nechte to na mě. Vím, že se vám to nebude říkat snadno." Řekne mu Dawson. Já si s Derekem vyměním vyděšený pohled. „Podle toho co nám vyprávěla, se jí snažil Hector nejspíš prodat."

„Cože?" Zeptal se naštvaně Derek.

„Dereku klid. Neřekl to tak, aby o tom věděla. Prý se jednalo o malou děvku, ale nám dospělým došlo, o koho jde. Netušíme komu a za jakým účelem byl ten obchod domluvený, ale je jasné, že to nebude nic hezkého." Převypráví nám Dawson.

„Dawsone, tohle nám můžeš říct i potom. Teď nám řekni, co je s Jessem. Co mu hrozí?" Urgoval jsem ho.

„Už jsem se k tomu skoro dostal." Šlehl po mě pohledem Dawson. „Jasmine naštěstí zaslechla, jak Hector s někým telefonoval. Což nám dalo dost potřebných informací. Podle všeho hledal řešení, jak se Jesseho zbavit. Ptal se, jestli ten dotyčný s kým telefonoval, ví o někom, kdo shání orgány."

„Orgány?" Vydechl jsem šokovaně. Už jsem zažil případ, ve kterém se obchodovalo s lidskými orgány. Dokonce i orgány dětí. Ten případ byl jeden z těch, které vás pronásledují v nočních můrách. Ten, který vás pohltí a dokud ho nevyřešíte, jste uvězněni v koloběhu výslechů podezřelých i informátorů, i když jste to udělali už několikrát předtím a pročítáním si důkazů ačkoliv je znáte už nazpaměť.