Chance or Fate?

Splněný sen I.

„Tatí! Tatí!" Ozývalo se z dětské chůvičky Noahovo plačtivé volání. Už nějakou dobu jsme ho učili spát v jeho pokojíčku.

„Dojdu tam." Zamručel jsem Derekovi do ucha. Zrovna před chvilkou jsme se pomilovali a teď si užívali vzájemnou blízkost. Políbil jsem Dereka na hruď a vstal.

„Taková škoda zakrývat to dokonalé tělo." Povzdechl si Derek, když jsem si oblékal kalhoty od pyžama. Ale hruď jsem si nechal odhalenou.

„Nebude to na dlouho." Slíbím mu a pak už rychle jdu za Noahem. „Copak se děje broučku?" Dojdu k jeho postýlce a vezmu si ho do náruče. On si okamžitě položí hlavičku na moje rameno a uklidní se. „Tobě bylo smutno?" Zeptám se ho, i když vím, že mi neodpoví. „Pojď, půjdeme si na chvilku lehnout za taťkou." Pošeptám mu. Když vejdu do pokoje, hned poznám, že i Derek si natáhl kraťasy na spaní.

„Ale copak se děje kulíšku?" Vzal si ode mě Derek Noaha do náruče. „Měl jsi zlý sen? Proto jsi tak vystrašený?" Přitiskne si malého k sobě. Určitě z něj vycítil jeho emoce. „To nic kulíšku, už je dobře." Uklidňuje ho Derek.

Najednou se ozve zaklepání na dveře. To už jsme Jasmine i Jesseho za těch pět měsíců, co tu bydlíme, naučili. „Dále." Vyzvu jednoho z nich.

„Stilesi, mě bolí bžíško." Sdělí mi hned ve dveřích Jesse. Tak tohle bude zase jedna z těch nocí, kdy se na nás navalí problémy.

Ihned vyskočím na nohy a dojdu k Jessemu. „Kde tě to bolí zlatíčko?" Vyzvídám.

„Tady." Ukáže Jesse na oblast kolem žaludku.

„A chce se ti blinkat?" Vyptávám se.

„Jo, trochu." Kývne.

„Tak jo šmudlo, donesu něco, do čeho bys mohl blinkat." Řeknu mu a rychle vběhnu do koupelny, která patří k naší ložnici a popadnu malý kbelík. Není to poprvé co je Jessemu nebo Jasmine špatně od žaludku. Podle doktora za to může dřívější stravování u jejich matky. Děti tak mají citlivější žaludky. A občas zvrací i ze stresu nebo strachu. Není to moc často, ale jednou dvakrát do měsíce si tím projdou oba. Doktor nás ale uklidnil tím, že by se to časem mohlo zlepšit. Případně by dětem nasadil na nějakou dobu léky. „Už jsem tady zlatíčko." Usměju se na Jesseho. „Lehneš si zase k nám do postele ano?" Oznámím mu. Vždycky když je jemu nebo Jasmine takhle špatně, spí s námi, abychom je měli pod dozorem.

„Proč tady spinká taky Noah? Je mu taky špatně?" Zeptá se Jesse Dereka, když si lehne vedle něj.

„Noahovi se zdál jen zlý sen a teď se bojí. Tak bude spinkat s námi, stejně jako ty, když máš strach." Vysvětlí mu Derek a pohladí ho po vláscích. „Nechceš udělat zase ten čaj?" Zeptá se ho.

„Ten bylinkový?" Ptá se Jesse.

„Ano." Kývne Derek.

„Asi jo." Souhlasí Jesse.

„Dobře udělám ti ho. Tady máš kyblík, kdyby se ti chtělo blinkat." Řeknu mu a zamířím do kuchyně. Dám vařit vodu a připravím Jesseho oblíbený hrneček. Tenhle čaj nám doporučila Melissa. Dává se dětem, když mají žaludeční potíže. Jen se nesmí sladit. Ale Jesse i Jasmine ho vypijí i neslazený, protože jim prý vždy pomůže. Když mám čaj uvařený, vyběhnu zase rychle schody nahoru. Jesse má hlavičku opřenou o Derekovo rameno a je na něm vidět, že mu je skutečně zle. „Tak čajík už se nese." Pousměju se na ně. Hrnek zatím položím na noční stolek a vlezu si za nimi do postele. Jesseho si přitisknu k sobě a pohladím ho po tvářičce. „Chceš se napít?" Šeptnu mu a malý přikývne. „Dobře, ale pomalu, je ještě horký." Upozorním ho.