Chance or Fate?

Vyšetření

Ani jsem nepostřehl, jak rychle ten čas utekl a u dveří zazvonil zvonek. Všechny děti byly hned v pozoru. Ovšem jen Noah byl z návštěvy nadšený. Za dveřmi se totiž objevil táta. „Ahoj tati." Objal jsem ho.

„Jsem moc rád, že jste zpátky synku." Usmál se táta.

„Noahu, moc rád vás vidím." Přihnal se k nám Derek i s malým Noahem na rukou. Ten se okamžitě natahoval k dědečkovi.

„Já tebe taky Dereku." Objal i jeho a pak si od něj vzal svého vnoučka. „No ahoj ty moje zlatíčko. Moc se mi po tobě stýskalo. Dáš mi pusinku." Usmíval se táta na Noaha. Ten mu ochotně věnoval pusinku a dál se nechal chovat v jeho náruči.

Jasmine s Jessem to jen nedůvěřivě sledovali z gauče. „Tati, asi bych ti měl představit naše dva malé návštěvníky." Šeptl jsem mu.

„Ah, samozřejmě." Řekl táta a předal Noaha zpět Derekovi. Pak na mě mrkl a já ho zavedl ke gauči.

„Tak tohle je můj táta." Představil jsem ho dětem. „A tahle malá princezna je Jasmine a tenhle šmudla je Jesse." Představil jsem zase děti.

Táta si dřepl na bobek a mile se na děti usmál. „Ahoj, něco jsem vám přinesl." Řekl jim hned na začátku a z kapsy vytáhl lízátka. Natáhl ruku se dvěma lízátky k dětem. Oba na ně jen nedůvěřivě koukali. Pak koukli jeden na druhého a nakonec na mě.

„Jen si je vezměte." Pobídl jsem je. Jasmine se tedy odhodlala a natáhla se po lízátku. Po jejím vzoru si od táty vzal lízátko i Jesse. „A teď hezky poděkujte, ano?" Řekl jsem jim jemně.

„Děkuju." Špitla Jasmine.

„Děkuju." Zopakoval po ní Jesse. Docela mě překvapilo, že Jesse promluvil.

„Nemáte vůbec za co." Usmál se na ně táty a oba pohladil po vlasech. „Za jak dlouho musíte vyrazit?" Otočil se na mě.

„Asi za hodinku. Zatím sbalíme malému věci a potom si ho u tebe vyzvedneme. Snad by to nemělo trvat déle jak dvě hodiny." Odpovím.

„Dobře, tak zatím malému sbalte a já si tady popovídám s dětmi." Řekl mi.

...

Překvapilo mě, jak si táta dokázal tak rychle získat alespoň malou důvěru dětí. Za pár minut už mu Jasmine ukazovala svoje omalovánky a dokonce mu dovolila, aby si s ní omalovával. Jesse je jen sledoval kousek od stolku, kde si omalovávali a zase se mazlil s Teddym. Ale na tátu reagoval taky docela dobře. Je pravda, že táta mu tu a tam taky věnoval pozornost a nakonec si šel sednout za ním a za Teddym na zem, kam ho následovala i Jasmine a malý Noah se k nim taky chtěl přidat. „Máte Teddyho rádi?" Vyptával se jich táta.

„Ano, Derek nám dovolil s ním spát i v posteli." Odpověděla mu Jasmine.

„Vážně? No to je na vás Derek moc hodný. Ale to on je na všechny, stejně jako Stiles." Řekl táta.

„To jsou, ta sestřička v nemocnici byla zlá. Na Jesseho křičela, když se v noci počůral, ale Stiles ani Derek na něj nekřičeli. Jen ho umyli a pak nás oba vzali k sobě do postele. To nedělá ani maminka. Ta na Jesseho taky vždycky křičí a bije ho." Postěžovala si Jasmine. Táta lítostivě nakrčil obočí a zadíval se na oba, obzvlášť na Jesseho.

„Jsem si jistý, že Stiles s Derekem vás nikdy bít nebudou. A když budete hezky poslouchat, nebudou na vás ani nikdy křičet." Řekl jim.

„Štiles nekličí ani, když nepošlouchám. Dneška láno jsem šel naholu šám i když mi to žakážal a taky nekličel." Zavrtěl hlavičkou Jesse a dál si hladil Teddyho.