Táborové léto

1: Holidays

Čas rychle ubíhal a já si pomalu začínala uvědomovat, že další ročník je za mnou. Před měsícem ještě každý z nás ležel v knížkách a studoval, aby si zlepšil své známky, které opravdu nevypadaly moc slibně a právě teď jsme už odpočítávali poslední sekundy do začátku léta.

Náhle se učebnou rozeznělo zvonění, které s sebou přinášelo nejen konec školního roku, ale taky konec brzkého vstávání a v první řadě začátek letních radovánek. Všem se nám podařilo úspěšně projít do dalšího ročníku a to byl důvod k hromadné oslavě.

Školním dnům byl konec a studenti, kteří vedli vlastní kroužky se ještě naposledy scházeli ve společenské místnosti, kde se loučili se svými členy a přáli jim šťastné léto.

Já jsem do žádného školního spolku nepatřila, místo toho jsem měla báječné kamarádky. Když jsem vycházela z budovy školy, spatřila jsem, jak na mě čekají, aby se se mnou rozloučily. Zastavila jsem se u nich a ihned mi bylo jasné, o čem debatují.

,,Ellie, co plánuješ na léto?" zeptala se mě Jess, jakmile mě zpozorovala. Jess se s rodiči chystala na Apeninský poloostrov. Byla jedna z těch, kteří v létě upřednostňují odpočinek na pláži a ochutnávání místních lahůdek, s výhledem na moře. Kromě toho její otec byl úspěšný podnikatel, který vydělával slušný balík peněz. Má kamarádka se tím však nijak nechlubila a nad nikým se nikdy nepovyšovala. Žila sice v bohaté rodině, ale to na jejím chování nic neměnilo. Ke všem se vždy chovala velmi mile a přátelsky.

Chvíli jsem přemýšlela nad odpovědí, protože jsem neměla žádný dlouhý seznam, který by obsahoval mé plány na léto. Možná jsem žádný nenapsala z toho důvodu, že pro mě táta chystal překvapení. ,,Je toho tolik, že si právě teď na nic nevzpomenu," rozesmála jsem se, ale mé kamarádky na mě jen nechápavě zíraly, tak jsem jim nakonec o tom překvapení řekla.

,,Vážně? Musíš nám pak o tom napsat!" naléhala Rebekka a všechny holky se k ní přidaly. Vždycky jsme společně probíraly každé své tajemství, ale nebyla jsem si jistá, zda bych jim měla říkat o něčem, co by se mi nakonec nelíbilo. Proto jsem pouze přikývla a raději nic neslibovala.

Před odchodem jsem je ještě zavalila velkým objetím a pak už jsem jim dala opravdu sbohem. Pospíchala jsem natěšeně domů a po cestě jsem o tom přemýšlela. Bylo tolik zajímavých míst, kde jsem ještě nebyla. Nemohla jsem se dočkat, až mi táta oznámí, jaký stát navštívíme.

Popravdě jsem ale nebyla tolik náročná. Vlastně by mi stačily dvě zásadní věci. Kdyby mi dopřáli více soukromí a nenechali mi na krku celé léto mého mladšího bratra Sama.

Když jsem přišla domů a úspěšně našla klíčky v batohu, odemkla jsem dveře, čímž jsem zjistila, že ještě nikdo z mé rodiny není v našem domě. Rozvázala jsem si tkaničky u tenisek a zamířila do kuchyně. Z lednice jsem vyndala kokosové mléko a napila se z krabice, což mamka z duše nenáviděla, ale teď tady nebyla. A právě v tu chvíli, kdy jsem vrátila mléko zpět, se ozval rachot z předsíně.

„Ellie, jsi doma?" zaslechla jsem tátův hluboký alt a vydala se za nimi. ,,Co vysvědčení?"

,,Můžeš se sám podívat." Bez pozdravu jsem se zjevila před tátou a zamávala mu důležitým papírem před očima. Skoro hned mi ho vytrhl z ruky a prohlédl si mé známky od shora dolů.

,,Jak mi vysvětlíš tu chemii?" povytáhl obočí a přeměřil si mě pohledem. Táta byl velice chytrý člověk, nebylo divu, že to samé očekával i ode mně. Jenže jsem zdaleka nebyla na takové úrovni jako on.

,,Vzorečky jsou má slabá stránka, ale to je nepodstatné. K životu to nikdy nebudu potřebovat," opáčila jsem a i když se mu mé mínění moc nelíbilo, dokázala jsem ho nějak přesvědčit. Ale teď už jsem byla plná zvědavosti, jelikož bylo na čase, aby mi táta prozradil, co je tím jeho překvapením.

,,Tak dobře," začal. ,,chceme ti s maminkou oznámit, že..." Poletíme do Paříže nebo k moři? Vlastně na tom nezáleží, pojedu kamkoliv.

,,Moc se těším!" vydechla jsem.

,,Věděl jsem, že budeš mít radost," pronesl spokojeně, ale já jsem teď úplně netušila, co tím chtěl říct. Dost možná jsem ho přeslechla. Opravdu bych už se měla naučit krotit své myšlenky. Rodiče byli z mé reakce očividně nadšení, ale já jsem stále netušila, kam to vlastně pojedeme.

,,Ještě dnes si zabal," upozornila mě mamka. ,,tábor je odsud kilometry daleko a..." Přestala jsem ji vnímat v okamžiku, kdy vyslovila to příšerné slovo. Nikdy v životě jsem tam nebyla a taky se tam nikdy neukážu. Na žádný tábor totiž nepojedu.

,,Promiňte, ale já tam nepojedu," snažila jsem se jim to nějak vysvětlit. Hlavně jsem se v první řadě musela uklidnit, protože jsem si sama sebe nedokázala představit na letním táboře, jak jím z kovové misky a sedím u praskajícího ohně, jen na dřevěné kládě. Navíc se třesu zimou a pozoruju všechny ostatní, jak se mezi sebou náramně baví.

„Už jsme vše zařídili, musíš jet. My budeme s maminkou stejně pryč. Poletíme si odpočinout na Kanárské ostrovy," Po této informaci mi spadla brada až ke kolenům. Kanárské ostrovy? Pokoušela jsem se vzpamatovat. Rodiče mi zničili léto.

,,Kam pojedu já?" upozornil na sebe Sam, který byl z této informace stejně šokovaný jako já. Kulil oči a bál se, aby ho naši nestrčili k nějakým cizím lidem, kteří by se o něj za tu dobu, co budou máma s tátou polehávat na pláži a popíjet koktejly, starali.

,,Budeš u babičky a dědy," pousmála se na něj máma a věnovala mu pusu na čelo. Sam matce úsměv oplatil, protože zbožňoval víkendy u babičky. To já takovou radost neměla.

Raději jsem odešla bez dalšího slova do svého pokoje a tam jsem se svalila do peřin. Zabořila jsem hlavu do polštáře a přemýšlela. Přece jsem to nemohla nechat jen tak. Nemohla jsem ze dne na den odjet někam, kde jsem nikoho neznala. Chystala jsem se to celé zavolat holkám, jenomže ony by mi stejně nijak nepomohly. Zůstala jsem na to prostě sama.

---------------

Tak první část je upravená. Kapitoly, které budou přepsány a upraveny, budou mít anglický název. Tyto kapitoly budu předělávat nepravidelně a to z důvodu nedostatku času. Mějte hezky <3