Táborové léto

30: A big mistake

Tak strašně mi ublížilo, když jsem přistihla Mikea líbat Jessicu, a ještě víc to zabolelo, když se mi svůj čin ani nepokusil nijak vysvětlit. Byla jsem mu naprosto ukradená, což jsem pochopila teprve až dnes. Já naivka jsem s ním byla vždycky, hlavně v těžkých chvílích, kdy jsem ho podržela. On to samé však pro mě neudělal.

Na obědě jsem si opět sedla s Kelly a s jejími kamarádkami. Neměla jsem tušení, jak dlouho tohle potrvá, ale nechtěla jsem se Amy ani Emmě vnucovat. Avery zrovna něco vyprávěla, ale já neposlouchala. Svou pozornost jsem věnovala jen jedinému člověku v této místnosti. Soustředěně jsem ho pozorovala, i když mě přitom bolelo srdce.

,,Ellie, jsi v pořádku?" zeptala se mě ustaraně Summer. Než jsem k ní však stačila otočit hlavu, Mike mi věnoval svůj kamenný pohled. Vzájemně jsme na sebe zírali a ani jeden z nás neměl ponětí, co si ten druhý myslí. Tak moc jsem si přála vědět, co se asi teď Mikovi honí hlavou. Byl na mě stále naštvaný? Právě mi zlomil srdce, to já jsem byla ta, která by se měla zlobit. Jenže místo hněvu jsem cítila smutek.

,,Jo," zamumlala jsem. Rozhodně jsem v pořádku nebyla, ale musela jsem to nějak vyřešit sama. Nedokázala jsem vyhnat z hlavy Jessicu, jak se k Mikovi lísala a on ji po celou tu zatracenou dobu líbal. Vyhrála, protože dostala to, co chtěla. Měla ho zpátky a dala mi to dost jasně najevo. Musela jsem na to fofrem zapomenout, tak, aby mě to netrápilo a na to existoval jen jediný způsob.

Několikrát za den jsem si to všechno ještě rozmyslela a dokola si v hlavě opakovala, že taková já rozhodně nejsem. Že to doopravdy neudělám, ale jakmile se začalo k večeru stmívat, rozhodla jsem se tomu nakonec postavit a zbavit se všech těch hrozných pocitů.

Když jsem ho zahlédla procházet kolem, zastoupila jsem mu rychle cestu a dala si ruce v bok, abych si dodala trochu sebevědomí. Nepomohlo to, stále jsem si připadala jen jako pouhý zoufalec, který už neví, jak dál a tak se rozhodl pro tu poslední nejhorší možnost.

,,Co pro tebe můžu udělat?" zeptal se nechápavě Connor, když jsem ho takhle neočekávaně přepadla. Jako obvykle měl ten svůj lhostejný výraz ve tváři a já oproti němu začala panikařit.

,,Já... totiž..."  Zhluboka jsem se nadechla a zkusila to znovu. ,,Nerada to přiznávám, ale připadám si jako naprostá troska, která nutně potřebuje tvojí pomoc. Musíš mi dát pár flašek, abych se zbavila utrpení," podala jsem mu přijatelný důvod, jaký jsem k tomu všemu měla.

,,Cože? Chceš se opít? Nic ti nedám, nevezmu si tě pak na svědomí." Čekala bych od něj: Jasně, nebo fajn, ale v žádném případě jsem nepočítala s tím, že by mi odmítl pomoct. Proč ksakru nechtěl udělat to, oč jsem ho žádala?

,,Proč je pro tebe tak těžký pochopit, že jen chci, aby mi bylo všechno jedno tak, jako tobě?" zvýšila jsem na něj hlas, protože jsem už přestávala být trpělivá. Naléhavě jsem se musela nějak odreagovat, copak to bylo něco špatného? ,,Kde ty lahve schováváš, hm? Jestli mi jich teď okamžitě pár nedáš, Yolanda se to dozví."

,,Ne, dozví se to, pokud se jich ty dotkneš. Tohle po mně vážně nemůžeš chtít," přemlouval mě.

,,Cítím se příšerně, Connore! Co je špatného na tom aspoň na malou chvíli vypnout emoce a uvolnit se? Chci toho po tobě tak moc? Jen pár lahví, prosímtě," žádala jsem ho a už se i opakovala, poněvadž jsem nevěděla, jak ho víc přesvědčit.

,,To fakt ne," vydechl a pak se bez dalších slov chystal utéct, aby se mě zbavil. Rozmáchla jsem rukama a začala na místě rozčíleně dupat, jako bych byla malé dítě, které nedostalo svou hračku. Snažila jsem se ještě na něco přijít, nehodlala jsem se tak snadno vzdát.

,,Dlužíš mi to!" vykřikla jsem, čímž jsem ho přinutila se zastavit. Zůstal na mě nechápavě zírat a čekal, jaká má další slova budou následovat. ,,Za to, jak jsem ti včera pomohla s Mikem."

,,Uvědomuješ si, jak moc je to šílený?" nadzvedl obočí. ,,Sorry, ale musím jít." Tohle nemohl myslet vážně. Doběhla jsem ho a praštila ho do ramene. Sebevědomě jsem se narovnala a podívala se mu do očí. Věděla jsem, že nějak musí být zranitelný.

,,Kruci, potřebuju se nějak odreagovat! Tak už to pochop-" A v okamžiku, v tom, kdy jsem to nejméně čekala, mě Connor políbil. Vysvětlovala jsem si to jediným způsobem, oba jsme vůbec nepřemýšleli. On chtěl, abych mu už konečně dala pokoj a zavřela pusu a já byla v tu chvíli dost emočně labilní.

Nikdy mě nenapadlo, že by byl Connor vážně schopný mě políbit. A když už, vůbec bych si to nepředstavovala tak, jak to zrovna probíhalo. Jeho polibky byly jemné, vůbec ne hrubé. Sice to nebyl Mike, ale překvapivě se mi to líbilo, proto jsem mu je oplácela. Mike se líbal s Jessicou, takže mi na oplátku přišlo fér, líbat se s Connorem.

Náhle se ode mě odtáhl. Prohlédl si můj obličej a já si uvědomila, že se tohle vůbec nemělo stát. Bylo to špatně. Connor v žádném případě nebyl Mike, do kterého jsem byla zamilovaná. ,,Promiň, musím jít," řekla jsem tentokrát já a rychle se otočila k odchodu. Byla jsem prostě zbabělec. Utíkala jsem pryč a nesnažila se to nějak vyřešit. Poněvadž to byla velká chyba a já už ji nemohla nijak vrátit.

Rychle jsem se dostala do chatky a hlasitě za sebou bouchla dveřmi. Hned jsem toho litovala, protože tady byly mé spolubydlící a já jim v žádném případě nechtěla vysvětlovat, co se stalo. Překvapení nastalo tehdy, když jsem zjistila, že se vůbec na nic nezeptaly.

Rozhodly se se mnou nemluvit a já to musela respektovat. Obávala jsem se však, že to nedokážu. ,,Opravdu mě to mrzí!" pohlédla jsem na ně, ale ony mlčely. Každá seděla na své posteli a snažila se mě ignorovat. ,,Tak jo, vím, že se mnou nechcete mluvit, ale dejte mi prosím druhou šanci. Copak je něco špatného na tom zamilovat se?"

,,To vůbec ne, Ellie!" ozvala se Amy. Trhla jsem sebou, když jsem uslyšela její nepříjemný hlas. ,,Ale nic si nám neřekla. Vypadá to, jako bychom vůbec nebyly kamarádky, protože ty si věří a říkají si všechno. My jsme ti řekly o Connorovi i Kaylovi."

,,A ty ses nám celou dobu dívala do očí a neřekla o Mikovi ani slovo. Měla si tolik příležitostí!" pustila se do mě rovnou i Emma. Vyhrkly mi slzy, už jsem nedokázala být zticha.

,,A vy si myslíte, že mě to netrápilo? Chystala jsem se na to, pořád! Ale něco ve mně bylo, něco, co mi pokaždé radilo, ať z toho raději vycouvám. Nechtěla jsem vás totiž ztratit a vidíte? Teď to víte a já vás ztratila," setřela jsem si slzu, která se mi kutálela po tváři a čekala, jaká bude jejich reakce.

,,Protože je to Mike!" vykřikla Amy a já pochopila, že jim zrovna teď nedokážu vysvětlit, jaký doopravdy je, protože jsem kvůli němu utrpěla bolest. Raději jsem se k nim otočila zády a opustila naši chatku.

Posadila jsem se na schody a zkusila zaplašit slzy. Byl to však marný pokus. Tolik jsem chtěla pryč, nikdy jsem sem neměla jezdit, protože pak bych se necítila tak mizerně jako v tuto chvíli. Přitáhla jsem si kolena k bradě a zavřela oči. Chyběl mi spánek. Do chatky jsem se ale vrátit nedokázala.

Uvažovala jsem nad tím, zda bych neměla požádat Yolandu, jestli by mě nepřeřadila do jiné chatky. Jenže pak jsem si uvědomila, že byly všechny plné. Jelikož každý táborník měl od začátku své místo, kde by měl zůstat po celý tábor.