Táborové léto

11: Night at the lake

Nedokázala jsem popsat, jak se tvářil. V jeho očích se střídalo tolik emocí najednou. Zlost, ale i smutek. Co ho trápilo a co bylo hlavní příčinou, že se v táboře celý den neukázal? To ho někdo z vedoucích nesháněl? Nebo naopak věděli přesně, kde je? Kladla jsem si v hlavě nespočet otázek, na které jsem toužila znát odpověď, ale věděla jsem, že teď Mikovi nemůžu položit ani jednu z nich.

,,Bože," zašeptal, když se mi konečně podíval do očí. Přišlo mi, jako by se bál na mě podívat, jako by přesně věděl, co bude následovat, až se do nich podívá. Pomalu a jemně přejel hřbetem palce po zbarveném místě pod mým očním víčkem. Pak se ode mě trochu vzdálil. ,,tohle máš jen kvůli mně!" znovu zvýšil hlas. Všechno jsem v okamžiku pochopila. Mýlila jsem se, byl naštvaný sám na sebe. Dával si za vinu to, co se včera stalo.

,,Ne," odmítala jsem s ním souhlasit, což se mu vůbec nelíbilo.

,,Ty to nechápeš? Je to moje vina! Měl jsem tě ochránit, místo toho jsem zase řešil svoje problémy! Jsem sobec, ale nechci, aby jsi kvůli mně trpěla," vyčítal si úplně všechno, co se dalo.

Nemohla jsem to dál poslouchat. Nic z toho, co říkal, nebyla pravda. Mohla jsem si za to především sama. Kdybych se mezi ně nepřipletla, tak by se mi sice nic nestalo, ale o to víc by trpěl Mike a to jsem v tu chvíli nemohla dopustit. ,,Přestaň!" okřikla jsem ho a on ihned přestal blábolit.

,,Ellie, budeš se ode mně muset držet dál. Aspoň budu mít jistotu, že se ti tak nic nestane," řekl mi narovinu. Tohle jsem mu ale nesměla dovolit.

,,Mohl bys s tím přestat? Za nic nemůžeš, opakuju, za nic! Za tohle..." ukázala jsem na výrazný monokl, ,,...jsem si zodpovědná sama. Jen kvůli mé blbosti ti přece nedám sbohem! To se mi začneš odteď vyhýbat? Jsme přece na jednom táboře," připomněla jsem mu, jako by na to snad zapomněl.

,,Myslíš si, že to pro mě bude lehký? Ujišťuju tě, že ne. Ale když budu pořád s tebou, něco se stane. Mám na tebe špatný vliv a chci, aby sis to uvědomila,"

,,Za tu dobu, co jsme byli spolu na samotce, jsem poznala, že je v tobě dobro. Mně nezáleží na tom, co si o tobě myslí ostatní. Stačí mi, že já vím, kdo skutečně jsi," vše, co jsem řekla, jsem myslela zcela upřímně. Mike nebyl zlý a teď jsem si svým tvrzením byla stoprocentně jistá. Nezáleželo na tom, co mi o něm na začátku holky řekly. Cítila jsem se s Mikem v bezpečí a někde hluboko uvnitř jsem k němu cítila něco, co bych neměla.

,,Jsi jiná než ostatní. Je na tobě něco, co mě k tobě přitahuje a jsem si vědom toho, že pokud k tobě budu mít hodně blízko, nedokážu se dlouho ovládat," Jako by mu všechna slova, která měl tak dlouho na jazyku, rychle utíkala z úst. Byl na tom úplně stejně. Dlouho jsme si zakazovali cítit k tomu druhému něco tak silného. Mysleli jsme si, že je to něco špatného, ale nebylo. Bylo to naprosto přirozené.

Nevěděla jsem, co dalšího říct. A pak se Mike znenadání lišácky pousmál.

,,Co se vykoupat? Jezero je čistý," navrhl. To se mi nezdálo jako dobrý nápad. Než jsem však stačila odporovat, svlékl si mikinu i tričko, čímž mi odhalil své vypracované tělo. Otočila jsem se k němu zády, abych na něho příliš nezírala. Zavřela jsem na chvíli oči a snažila zapomenout na jeho břišní svaly.

,,Tohle bychom neměli," řekla jsem, ale místo odpovědi, jsem za sebou uslyšela cáknutí vody. Podívala jsem se na jezero a chvíli jen pozorovala jeho hladinu. Zničehonic se Mike vynořil a pohodil hlavou, aby si trochu usušil vlasy.

,,Tak pojď," pobídl mě, ale já si přesto stála za svým. Vzpomněla jsem si, jak se před chvílí zmiňoval o tom, že má na mě špatný vliv a přemýšlela, jestli zrovna tohle je špatná věc. Měla bych skočit za ním, nebo se prostě otočit a vrátit se do tábora za holkami, kde jsem mimochodem taky měla být?

A najednou se Mike začal nepřirozeně vrtět. ,,Křeč!" vyjekl a pak začal klesat ke dnu. Mával vyděšeně rukama a prudce kolem sebe cákal.

,,Cože?" zalapala jsem po dechu a začala rychle přemýšlet. Měla bych začít volat pomoc? To by bylo hloupé, když byla noc a nikdo jiný u jezera, kromě nás dvou, nebyl. Plavat jsem uměla velmi dobře, díky čemuž jsem už neviděla jinou možnost.

Bezmyšlenkovitě jsem skočila za ním. I v oblečení, což jsem si uvědomila, až když už jsem byla ve vodě.

,,Miku," chytila jsem ho za pas a dotkla se tak jeho studené kůže. A pak mi došlo, že se doopravdy netopí. A že tohle celé divadélko s tou křečí na mě jen sehrál. ,,Ty jsi to předstíral, abys mě dostal do vody!" křikla jsem na něj rozzlobeně.

,,Původně jsem si myslel, že si svlékneš aspoň tričko, ale aspoň jsi tady," neodpustil si svou poznámku se smíchem.

Odfrkla jsem si a nechala ho za sebou. Plavala jsem zpátky na břeh, když mě jeho ruce zastavily tím, že mě uchopily za boky. Otočil si mě k sobě, až jsem se ocitla moc blízko jeho tváře i těla. Naše těla se skoro dotýkala a já skoro zapomněla šlapat vodu. To by však nebyl žádný problém, protože mě Mike držel, abych se neutopila.

O kousek si mě ještě víc přitáhl a přiblížil se ke mně obličejem, přičemž pozoroval ten můj. Byla jsem jako omámená, v jeho tak těsné blízkosti jsem nedokázala ani mrknout. Zvláštní bylo, že moje nohy věděly, co mají dělat.

A pak Mike nakonec přerušil všechen dosavadní kontakt mezi námi. Své rty přitiskl na moje a začal mě jemně líbat. Vůbec na mě nespěchal, přesně takového jsem ho znala. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a začala s ním spolupracovat. Takhle jsem si svůj první polibek nepředstavovala, za svitu měsíce a až po ramena v jezeře.

Nic však netrvá věčně, i když jsem měla pocit, že tohle by mohlo trvat aspoň celou noc. A ten pocit byl správný.

Když jsme vylezli z jezera, Mikovi se podařilo rozdělat oheň. Kdyby bylo na mě, asi bych umrzla, ale můj společník moc dobře věděl, co dělá. Sundala jsem si mokré tričko a Mike mě zabalil do své mikiny, která mi tak moc chyběla. Dýchala jsem jeho vůni a posadila se k ohni, abych se ohřála.

,,Je ti zima?" zeptal se mě Mike.

,,Ne, je to dobrý," Moje slova mi však nevěřil ani trochu. Přisedl si ke mně a přitáhl si mě do své náruče, v níž jsem nalezla teplo a pohodlí.

Za malý okamžik jsme oba leželi v trávě a pozorovali noční oblohu. Konkrétně hvězdy, ve kterých jsme se snažili rozpoznat různé útvary. Tahle hra mi moc nešla, stejně tak jako Mikovi, ale bylo nám spolu dobře.

Přitulila jsem se k němu a užívala si každou minutu strávenou v jeho blízkosti. I když jsem neměla ani zdání o tom, jaký je teď mezi námi vztah, nechtěla jsem si tuhle chvíli kazit. Mlčela jsem, i když jsem měla velké nutkání zeptat se ho, jak na tom jsme. Měla jsem Mika z celého srdce ráda a možná jsem k němu pociťovala ještě větší lásku, než jsem si připouštěla.

Když jsme se vraceli do tábora, všichni už byli ve svých chatkách a já pouze doufala, že ještě neproběhla kontrola večerky. Předtím, než jsem se vydala do chatky, mě Mike políbil a pak chvilku stál na místě a pozoroval, jak se od něj zdaluji.

Pocit, jaký jsem právě cítila, byl nepopsatelný. A konečně jsem přišla na důvod, proč jsem tady. Ten důvod byl Mike. S magickými vzpomínkami na dnešní noc jsem nakonec usnula.