Táborové léto

15: Yes, No

Po snídani jsme s Amy sledovaly každý Emmin krok. Žádný však nesměřoval ke Kaylovi. Očividně byla rozhodnutá mu nic neříkat. Nicméně, rozhodla jsem se, že se do toho nebudu plést, i když by tady byla možnost, jak něco zjistit.

Odpověď byla jednoduchá: Mike. Musel se s ním přátelit, když s ním, a ještě s dalšími kluky, seděl u jednoho stolu v jídelně. Musel toho vědět hodně, čehož jsem mohla využít, ale Emma by si to nepřála.

Když jsme se všichni naobědvali, Yolanda zatleskala, což většinou dělávala, když nám chtěla něco oznámit. Možná to byla jen další připomínka k zítřejšímu výletu do města.

,,Táborníci," začala s úsměvem. Všichni jsme ji poslouchali. ,,nyní vás čeká hra Neříkej ano, ne. Pravidla vám vysvětlí Jimmy," informovala nás. Dle názvu jsem usoudila, že by to mohlo být vážně zajímavé.

Jimmy se postavil a odkašklal si. ,,Každý z vás teď dostane pět gumiček na ruku. Gumičky v tuto chvíli pro vás znamenají životy. Po zbytek dne nesmí nikdo z vás říct ANO nebo NE. Můžete však snadno někoho zmást a pokud se ten někdo napálí a vysloví zakázané slovo, odevzdá vám jeden život. To samé se však může stát i vám. Nemáte-li už žádnou gumičku, končíte. A pokud jen tak řeknete v průběhu hry ano nebo ne, odevzdáte gumičku tomu, kdo vás na to upozorní. Samozřejmě vyhrává ten, kdo má nejvíce životů."

,,Večer u táboráku všem spočítáme gumičky na rukou a určíme vítěze," dodala ještě Yolanda. Ta hra mě opravdu zaujala. Už teď jsem věděla, že to bude zábava.

Jimmy nám všem rozdal pět černých gumiček a my si je dali na zápěstí. ,,Hodně štěstí, táborníci! Nechť hra započne!" zvolal nadšeně.

,,Tak co, Emm? Už jsi řekla něco Kaylovi?" zeptala jsem se a čekala až vysloví jedno ze zakázaných slov a odevzdá mi jeden svůj život, čímž získám její gumičku. Chtěla jsem vyhrát. Každý to chtěl, ale já už jsem to měla promyšlené a těšila jsem se, až někoho dostanu.

Emma hned otevřela ústa, aby mi odpověděla, ale pak se zarazila, jako by si uvědomila, čeho jsem svou otázkou chtěla dosáhnout. ,,Tak na to ti neskočím," vítězně se usmála.

,,Uvidíme, hra teprve začala," upozornila jsem svou kamarádku, rovněž s malým úsměvem.

,,Ellie, dáš si ještě čaj?" zeptala se mě až příliš starostlivě Amy.

,,Díky, nechci," usmála jsem se od ucha k uchu. Mě jen tak lehce nikdo nenachytá. Budu si po zbytek dne dávat velký pozor. I na menší děti, se kterými se mimochodem hodlám dát do řeči, čímž nechci říct, že by byly snadný cíl. Určitě mi to taky nijak neulehčí.

Když jsme vyšly z jídelny, rozešly jsme se každá svým směrem. Amy se vydala za dětmi, kde si myslela, že by se jí přece jen mohlo podařit získat aspoň jeden život. To jsem měla taky v plánu, ale ona byla rychlejší. Když jsem se však podívala na Emmu, nevěřila jsem vlastním očím. Měla namířeno za Kaylem. Vykulila jsem oči a pro sebe se usmála.

,,Znovu se na něj díváš," objevil se po mém boku Mike a založil si ruce na hrudi. Zdálo se mi, jako by mě neustále sledoval a hlídal mě, abych se náhodou ke Kaylovi nepřiblížila.

,,A ty znovu žárlíš," zakroutila jsem nad jeho žárlivostí nevěřícně hlavou.

,,Ne!" vykřikl rozčíleně a ani si neuvědomil, co právě řekl za slovo. Ukázala jsem na něj prstem a jemu to najednou došlo. ,,Sakra, Ellie!"

,,Budeš mi muset dát jeden svůj život," zasmála jsem se pobaveně. Natáhla jsem k němu ruku a čekala. Mike se zamračil, ale nic jiného mu nezbývalo. Vzdal se jedné své gumičky a místo, aby mi ji vložil do dlaně, mi ji rovnou nasadil na zápěstí.

,,Jen si ji užij. Stejně mi ji zase hned vrátíš," řekl. S tím jsem absolutně nesouhlasila, ale právě teď jsem nijak neprotestovala. Nechtěla jsem riskovat, že bych se prokecla.

Celý den jsem chodila po areálu tábora a snažila se nenápadně s někým dát do řeči a ukrást jim pár životů. Měla jsem opravdu štěstí, protože jsem získala docela dost gumiček. Dohromady jsem jich měla ale jen patnáct. Nebylo to tak lehké, jak jsem si zpočátku myslela.

Když jsem se vracela do chatky, vymýšlela jsem v hlavě, jak zlákám své spolubydlící a vtom mě zastavil Connor. Určitě mu šlo jen o jediné, jako mně.

,,Tak co? Získala si nějaké životy?" snažil se mě nachytat až moc jednoduchou otázkou. Nebyla jsem tak snadná kořist, jak si myslel.

,,Ovšem že," odpověděla jsem se zářivým úsměvem na rtech. ,,ty jich moc nemáš, jak vidím. Očekávala bych od tebe víc."

,,Jen se neboj, nakonec stejně vyhraju," řekl, jako by už teď měl nějaké šance na výhru. Pokud jsem počítala správně, měl na zápěstí pouze jedenáct gumiček.

,,Jsi si vážně jistý?" nadzvedla jsem obočí.

,,To jsem," ušklíbl se.

,,Nevíš, kde je Mike?" zkusila jsem to znovu, i když mi tahle otázka připadala vážně hloupá. Musela jsem ho však nějak zlákat, aby se chytil do pasti. Jako by byl myš a já potřebovala základ, čímž byl sýr, na který by se nechal chytit.

,,Nevím," usmál se, aby mi dal najevo, že ani tentokrát se mi to nepodařilo. Byl vážně dobrý, ale já byla lepší, protože ten sýr představovala Amy.

,,Zaslechla jsem, že se ti líbí Amy," začala jsem zlehka. Teď jsem ještě neočekávala, že by pohořel.

,,To není tvá věc," odfrkl si a podíval se jinam. Nechtěl se o mé kamarádce bavit. Jako by byl opravdu zamilovaný a chtěl si své city nechat pro sebe. Musela jsem se jeho výrazu zasmát. ,,Co je?" zeptal se otráveně.

,,Ty jsi se snad opravdu zamiloval," pokoušela jsem se ho vyprovokovat a doufala jsem, že na to skočí.

,,Ne, nepleť se do toho," řekl to tak rychle a bezmyšlenkovitě. To jsem nečekala, myslela jsem, že mi to zabere víc času, ale on se skoro hned chytil do mé pasti. ,,Bože, ty jsi mě dostala!" chytil se za hlavu.

,,Přesně tak," zajásala jsem a vyžádala si od něj jeho život. Bez dalších slov mi odevzdal jednu svou gumičku a rozzlobeně odešel pryč. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem porazila i Connora.

Když jsem konečně přišla do chatky, holky seděly na svých postelích a podezíravě mě sledovaly. Měla jsem divný pocit, že něco tuší o mně a Mikovi. Uvědomovala jsem si, že není správné, abych to před nimi tajila do nekonečna, ale nebyla správná doba na to, říct jim pravdu. Což byla moje neustálá výmluva.

Amy musela vycítit mou nervozitu, jelikož na mě upřela zrak. ,,Ellie, nezdá se ti, že se na tebe Mike často dívá? Jako by byl do tebe zamilovaný. Jako by jste byli snad pár," uchechtla se, protože tomu sama nevěřila. ,,Chci se jen ujistit, je mezi vámi něco?" položila mi otázku, které jsem se nejvíce obávala. Teď bych jim to měla povědět, ale jak by reagovaly? Najednou ze mě vyprchala veškerá odhodlanost, jakou jsem měla.

Rozhodovala jsem se a s odpovědí si dávala opravdu na čas. ,,Ne, nic mezi námi není," zalhala jsem. Znovu jsem svým kamarádkám lhala. Cítila jsem se tak provinile, byla jsem naprostý zbabělec, který svým kamarádkám vykládal samé lži.

,,Řekla jsi to!" zasmála se vítězně Amy a vyskočila ze své postele. ,,Nečekala jsem, že to vezmeš tak vážně," A pak jako by se mi nad hlavou rozsvítila žárovka. Amy tohle celé vůbec nemyslela vážně. Chtěla mě pouze dostat a to se jí podařilo.

Na jednu stranu se mi ale ulevilo. Oddechla jsem si, že to celé byla jen taková malá léčka a ne vážná úvaha.

Na druhou stranu jsem jí však musela poraženě obdařit jedním svým životem. ,,Tenhle je od Connora," neodpustila jsem si svou pravdivou poznámku, což rozesmálo i Emmu. Amy protočila očima, ale i tak si gumičku vzala. Život jako život.