Táborové léto

5: By the fire

,,Za chvíli jdeme k ohništi!" zajásala Emma a nemohla se dočkat, až započne táborák a ona si bude moct opéct marshmallow.

Mezitím, co si holky vybíraly oblečení na sebe, já seděla mlčky na posteli a přemýšlela. Upírala jsem zrak na nezajímavou bílou omítku a zároveň se snažila nevšímat si svých myšlenek o Mikovi.

,,Nad čím přemýšlíš?" zeptala se Amy a já začala znovu vnímat. Zpozorněla jsem a v duchu vymýšlela odpověď.

,,Nad ničím," odvětila jsem a na důkaz toho, že jsem v pořádku, jsem se pousmála. Obě si mě přeměřily pohledem, jako by chvíli váhaly nad tím, zda jim říkám úplnou pravdu.

,,Nepůjdeme už?" otázala se Emma, čímž se mi ulevilo, že už to neřešily. Amy beze slova přikývla a tak obě počítaly s tím, že se k nim také přidám. V momentě se zastavily, když zjistily, že jsem stále na onom místě.

,,Přijdu později," oznámila jsem svým kamarádkám, kterým visel starostlivý pohled na tváři. ,,nebojte."

Nakonec holky odešly a já jsem se rozvalila na postel. Konečně jsem chvíli mohla být sama, což jsem vážně potřebovala. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Když jsem pak konečně uznala za vhodné přidat se k ostatním, vstala jsem a vydala se k ohni.

Kolem ohniště byly postaveny lavičky, na kterých seděla většina táborníků, která si opékala marshmallow. Někteří hráli na kytaru a menšina jen seděla a prozpěvovala si. Já si hledala nějaké volné místo a především jsem pátrala po mých spolubydlících. Když jsem je spatřila, zamířila jsem k nim.

Kličkovala jsem mezi kameny, když jsem jeden omylem přehlédla a zakopla o něj. Nepodařilo se mi udržet rovnováhu a začínala jsem to vidět hodně špatně.

,,Áá," vykřikla jsem předčasně. Překvapení nastalo tehdy, kdy jsem, místo pádu, přistála v něčí náruči. Ucítila jsem, jak mě objímají jemné ruce, které zabránily tomu pádu. Jakmile jsem však spatřila člověka, který mě chytil, postavila jsem se na nohy a poodstoupila od něj.

,,Dávej na sebe pozor, málem sis ublížila," upozornil mě. Jeho starostlivý hlas mě uklidňoval, ale moc dobře jsem si uvědomovala, že bych si s ním neměla povídat.

,,Zvládla bych to," snažila jsem se působit chladně a chovat se k němu odtažitě. Mikea můj postoj k němu ovšem rozesmál.

,,Prosté díky by mi stačilo," založil si ruce na prsou a s pobaveným pohledem mě sledoval. Pokývala jsem ale záporně hlavou a bez jediné hlásky odkráčela za holkami k ohni.

V tichosti jsem se posadila a pozorovala žhavé plameny. ,,Kde jsi byla tak dlouho?" položila mi Amy otázku, na kterou jsem nehodlala odpovídat.

,,Ani se neptej."

Všichni jsme si užívali zbytek večera zpíváním známých písniček nebo vyprávěním strašidelných historek. Líbil se mi tady kolektiv, který byl milý a zdálo se i upřímný. Mé obavy, že se tady budou všichni bavit, kromě mě, se díky bohu nenaplnily.

Vychutnali jsme si i marshmallow a malou chvíli poslouchali praskající oheň. Když byla už úplná tma, nastal pravý čas na to, aby se každý přesunul do své chatky a do své postele.

,,Máš na mě chvilku?" zastoupil mi Mike cestu, když jsem odcházela společně se svými spolubydlícími do naší chatky. Nechtěla jsem s ním zůstat, měla jsem chuť říct ne, ale než jsem stačila cokoliv vypustit ze svých úst, zničehonic jsem bezmyšlenkovitě přikývla.

,,Co potřebuješ?" odkašlala jsem si a podívala se mu do očí. Byly nevinné a skrývalo se v nich mnohá tajemství. Nedokázala jsem z nich však poznat, na co právě teď myslí.

,,Zapomněl jsem se ti představit," usmál se. Nevěděl však, že už dávno znám jeho jméno. ,,jsem Mike."

,,Já vím," řekla jsem první věc, která se mi honila hlavou a až později jsem si uvědomila, že jsem to řekla nahlas.

,,Víš?" podivil se, s širokým úsměvem na rtech.

,,Totiž, chci říct, já jsem Ellie," představila jsem se mu a snažila se zamluvit své prořeknutí, které původně nemělo vyjít na povrch.

,,Ellie," zopakoval po mě fascinovaně, jako by zkoušel, jak mé jméno zní na jazyku. ,,rád tě poznávám," natáhl ke mně svou ruku a čekal až ji přijmu. Krátký moment jsem na ní jen hleděla a pak ji pevně stiskla. Měl příjemně teplou dlaň, skoro se mi nechtělo naše ruce oddělovat.

Díval se hluboko do mých očí a zdálo se, že ani on nechce mou ruku pustit. Chvíli jsme jen stáli na místě, jako smyslů zbavení a pozorovali zaujatě jeden druhého. Uvědomila jsem si, že přesně tohle by se dít nemělo, ve vteřině jsem proto rozpojila naše ruce a odvrátila svůj pohled jinam.

,,Stalo se něco?" zeptal se zmateně. Stalo, protože jsem právě teď malý moment pocítila něco, co bych neměla. Neodvážila jsem se na něj podívat a tak jsem sledovala své tenisky.

,,Měla bych už jít," odpověděla jsem a otočila se na patě. Mike mě však stihl chytnout za paži a zastavit mě. ,,Jsem jen unavená."

,,Nebo spíš se mnou nechceš dál ztrácet čas," vyzradil mi svou teorii. To, co si myslel, nebyla ani v nejmenším pravda, což jsem mu samozřejmě nemohla říct. Odhodlaně jsem se k němu otočila čelem a on pustil mou ruku.

,,Měl bys mě nechat odejít," zašeptala jsem, jelikož jsem neměla odvahu mluvit nahlas.

,,Když myslíš," odmlčel se a pobídl mě rukou, ať jdu. Bude to tak nejlepší, namlouvala jsem si. Dělám správnou věc a mám z toho vážně dobrý pocit.

A teď popravdě. Necítím se vůbec dobře a je mi zle. Když jsem přišla do chatky, svalila jsem se na postel a zabořila hlavu do polštáře. Doslova jsem padla vysílením. Jestli má být tohle nějaká životní zkouška, tak jsem uspěla. Řídím se hlavně rozumem.

To přece od sebe očekávám, ne? To přesně chci, chovat se zodpovědně a dodržovat veškerá pravidla. A ne jako ráno, kdy jsem zkazila vše, co jsem mohla.

Podívala jsem se na holky, které už spokojeně oddychovaly a snažila jsem se taktéž usnout. Chatka byla klimatizovaná, takže se vzduchem nebyl problém. Proto, jakmile jsem zavřela oči, tvrdě jsem usnula.