Táborové léto

16: Nobody knows about me

Potom, co konečně nastal teplý večer, jsme se všichni sešli u plápolajícího ohně. Na nebi se začaly objevovat první zářivé hvězdy a z tmavé oblohy pomalu vystupoval jasný měsíc.

Užívala jsem si atmosféru, jaká právě v táboře vládla. Všichni jsme seděli u ohně a trpělivě vyčkávali na vyhlášení vítěze dnešní táborové hry. Když se pak konečně objevila Yolanda a v ruce držela malý bílý papírek, utichli jsme.

,,Všichni jste si vedli opravdu dobře. Pouze pět táborníků ztratilo všechny své životy a máme hned dva vítěze, kteří měli shodou okolností stejný počet životů," zazubila se Yolanda. Rozložila papírek a následně přečetla jména. ,,Kayl Flyn a Ellie Parkerová!" Nemohla jsem uvěřit tomu, že vyhlásila mé jméno.

Když se Kayl postavil a přešel k Yolandě, udělala jsem to samé. Yolanda mu poblahopřála a darovala mu nějaký balíček s překvapením. Když jsem přišla na řadu já, předala mi to samé, co Kaylovi, ale neřekla přitom ani slovo, čemuž jsem se ani trochu nedivila.

Postavila jsem se vedle Kayla a užívala si, jak nám ostatní tleskali.

,,Blahopřeju," otočil se ke mně čelem Kayl a natáhl ke mně paži. Mohla jsem mu tak vidět do očí, které byly smaragdově zelené. Mile jsem se na něj usmála a pevně stikla jeho dlaň.

,,Taky," odpověděla jsem.

Následně jsme se posadili zpět na svá místa a započal táborák. Holky mě přinutily podívat se do balíčku, tak jsem ho před nimi rozbalila. Skrývalo se v něm nespočet sladkostí. Ihned jsem jim nabídla a ony si, bez protestu, s poděkováním vzaly. Nechala jsem svou odměnu rozdat mezi malé děti, které měly velkou radost.

Pro sebe jsem si akorát ukradla jednu čokoládovou tyčinku, která mi bohatě stačila. Kayl také nebyl žádný lakomec a rovněž se podělil s ostatními. Vedoucí z nás měli obrovskou radost a tak nám táborák prodloužili.

Po nějaké době jsme však už museli do chatek, protože nás zítra čekal celodenní výlet. Přesto jsme se s Mikem opět potajmu vytratili z kempu. Když vedoucí zkontrolovali chatky, malou chvíli jsme ještě počkali v posteli, než usnou naši spolubydlící.

A pak jsme se sešli u hlavní brány, která se na noc zamykala, ale my ještě znali zadní východ. Mike jednoduše přelezl plot, ale mě to trochu dělalo potíže. I tak jsem to nakonec zvládla a pak jsme společně ruku v ruce zamířili k našemu jezeru.

Po celou dobu jsem se musela usmívat. Bylo mi s Mikem tak příjemně. Pokaždé jsem dokázala zapomenout na všechno, co mě trápilo a být jen s ním. ,,Copak?" zeptal se, když si všiml mého úsměvu.

,,Jsem šťastná," podívala jsem se do jeho modrých očí. Byla tma, ale jasný měsíc nám svítil na cestu. Po celém okolí se rozléhalo ticho, bylo slyšet pouze soví houkaní, které se ozývalo z blízkého lesa.

Poté, co jsme přišli k jezeru, jsme se posadili do trávy. Mike mě objal kolem ramen a já se uvelebila v jeho náruči. Chvíli nikdo z nás nic neříkal, užívali jsme si, že můžeme být sami a spolu.

,,Co si něco zahrát?" prolomil to hrobové ticho Mike. Zvedla jsem hlavu a nejistě si prohlédla jeho tvář.

,,Máš na mysli něco konkrétního?" zeptala jsem se ho. Rošťácky se na mě usmál. ,,Miku!" praštila jsem ho do ramene a odtáhla se od něj. Pokrčila jsem kolena a rukama si objala lýtka.

,,To jsem nemyslel," odpověděl se smíchem. ,,Znáš hru: Nikdo o mně neví, že...?"

,,O tom jsem nikdy neslyšela," přiznala jsem. Už z názvu jsem však pochopila, o co v té hře půjde. Budu Mikovi muset říct něco, co o mně nikdo jiný neví a on mně taky. V této chvíli mě však vůbec nic nenapadalo.

,,Taky jsem to právě vymyslel," řekl, jako by byl bůhví jaký génius. Potom vstal a oprášil si ruce. ,,Asi ti nemusím vysvětlovat pravidla, že?" usmál se a podíval se na mě z výšky. Zakroutila jsem záporně hlavou.

,,To opravdu není potřeba," Musela jsem si přiznat, že jsem byla opravdu zvědavá, s jakým svým tajemstvím se mi chystal svěřit.

,,Tak jo," odkašlal si a začal chodit sem a tam, jako by mu to nějakým způsobem pomáhalo. ,,Nikdo o mně neví, že jsem se změnil. Všichni mě považují za stejného pitomce, kterým jsem dřív býval. Ale teď jsem jiný člověk, díky tobě," zastavil se na moment a věnoval mi upřímný úsměv.

,,A jaký jsi býval dřív?" zajímalo mě. Mika jsem dříve neznala. Poznala jsem ho teprve před pár dny a už teď jsem věděla, že jsem do něho zamilovaná až po uši. Nevěřila jsem na lásku na první pohled, ale celý náš vztah jsem si jinak nedokázala vysvětlit.

,,Všímal jsem si jen sám sebe. Všechny jsem si držel daleko od těla, odháněl od sebe lidi, kteří se mi snažili pomoct a... Zkrátka jsem nebyl dobrý člověk," řekl mi trochu ze své minulosti. Každý měl nějakou a já jsem za to Mika neodsuzovala. Naopak jsem byla ráda, že mi o tom dokázal něco říct.

Posadil se zpátky ke mně a upřel zrak na travnatou zem.

,,Ale teď jsi jiný. Chováš se ke všem přátelsky a já si myslím, že oni to ví," položila jsem mu svou dlaň na jeho ruku, která byla tak chladná.

,,Jsi na řadě," oznámil mi, čímž odvedl řeč jinam a dal mi tím najevo, že nechce, abychom mluvili jen o něm.

Chvíli jsem vážně přemýšlela nad tím, s čím se mu svěřím. Něco, co vím jen já. Něco, co nikdo jiný, než mé srdce a myšlenky, neví. Možná bych se mu měla svěřit s tím, že jsem chtěla utéct z tábora. Měl by to vědět. ,,Nikdo o mě neví, že-" nevěděla jsem však jak to vezme. ,,moje nejoblíbenější příchuť zmrzliny je borůvková," řekla jsem nakonec.

,,Tohle vážně nikdo neví?" zasmál se mému podivnému tajemství.

,,Neví, tedy kromě tebe," přiznala jsem. Pobaveně zakroutil hlavou, nechtělo se mu tomu věřit. Pak se mi zadíval hluboko do očí, jako by v nich chtěl vyčíst mé nynější pocity. Vždy, když se na mě tak díval, se mi rozbušilo srdce a měla jsem strach, aby jeho tlukot neslyšel. ,,Teď ty," vyzvala jsem ho, na což čekal. Aniž by ode mě odtrhl oči, přiblížil se ke mně a své čelo opřel o mé.

Byl u mě tak blízko. Neměla jsem tušení, co má právě teď na jazyku. Dlouho mě však čekat nenechal. ,,Nikdo o mně neví, že jsem do tebe až bláznivě zamilovaný," Po tomto přiznání mě žádostivě políbil. Automaticky jsem mu obmotala ruce kolem krku a polibky mu vracela.

Bylo mi báječně, v břiše se mi rozletělo nespočet barevných motýlů. Zabořila jsem prsty do Mikových vlasů a on své dlaně přemístil na mé tváře. Přála jsem si, aby léto trvalo věčně a my se nikdy nemuseli rozloučit. Jenže Connor měl pravdu.

Nejraději bych si právě teď vlepila jednu velkou facku. V tak krásné chvíli jsem myslela na Connora. Jak jsem jen mohla? Zakázala jsem si o něm přemýšlet, ale i tak jsem to neustále dělala. Odtáhla jsem se od Mika a pohladila ho jemně po tváři.

,,Taky jsem do tebe až po uši zamilovaná," usmála jsem se.

,,Líbí se mi tvůj úsměv," řekl sladce. Jako bych už tohle od něj jednou slyšela. Přesně jsem věděla, co mu na to mám odpovědět a zdálo se mi, jako by chtěl, abych to řekla.

,,Mně se líbíš ty." Vzpomněla jsem si na to, jak jsem poprvé příšerně znervózněla, ale svých slov jsem nelitovala. Tentokrát jsem to řekla s větší jistotou a odhodláním. Věděla jsem totiž, co přijde.

,,A já tě mám rád."

,,Taky tě mám ráda," řekla jsem to, co jsem minule nestihla. Naše slova se opakovala a hřála mě u srdce ještě víc, než předtím. ,,Asi poprvé v životě jsem svým rodičům vděčná za něco, s čím jsem zpočátku nesouhlasila," řekla jsem tak najednou.

,,Proč?" zeptal se, i když už předem znal odpověď. Chtěl se však ujistit, zda je to opravdu tak, jak si myslí.

,,Protože kdyby mě sem nepřihlásili, nikdy bych nepotkala tebe," stihla jsem rychle říct před tím, než mě Mike znovu políbil.