Táborové léto

39: I'm the problem

K večeru se ochladilo, ale i tak jsem souhlasila, když se mě Mike zeptal, zda bych se s ním nešla projít. Jimmy to stejně věděl, takže jsem se nemusela bát, že poruším pravidla. Mimo to, dnes byl i poslední večer v táboře. Z toho důvodu vedoucí rozhodli, že nebudeme spát v chatkách, ale všichni pohromadě ve společenské místnosti. A samozřejmě každý ve svém spacáku.

Na večer jsem se těšila. Pochybovala jsem však, že bude klidný. V táboře nás bylo hodně, to však na věci nic neměnilo. Zrovna jsem stála u vyhaslého ohniště, kde jsme se s Mikem měli sejít. Čekala jsem na něj už nějakou dobu a náhle konečně přiběhl. ,,Promiň, půjdeme?"

,,Jasně," přikývla jsem. Mike si se mnou ihned propletl prsty, jako by to bylo něco normálního, co obvykle děláme. Vlastně posledních pár dnů to tak skutečně bylo. Cítit jeho kůži na mé mi bylo příjemné. Připadala jsem si tak v bezpečí.

Po cestě ani jeden z nás nepromluvil, jelikož jsme poslední dobou mluvili neustále. Konečně jsme se dostali na místo, které jsem prozatím neviděla. Mike mi už pár minut zakrýval dlaněmi oči a navigoval mě. Najednou jsme se zastavili a to byl pro mě jasný signál. Sundal ruce z mých očí a já tak mohla spatřit tu krásu před sebou.

Okamžitě jsem zpozorovala čisté jezero, od jehož hladiny se odrážely sluneční paprsky. O tomhle místu mi Mike tolik vyprávěl. Tady jsme se poprvé políbili, a nejen to. Strávili jsme zde spoustu času. Tohle jezero bylo naše.

,,Tady se děly ty nejlepší okamžiky mého života," promluvil Mike. Otočila jsem se k němu čelem a nemohla si nevšimnout, jak se ke mně pomalu přibližuje. ,,jen tady jsme mohli být sami, povídat si, objímat se, líbat..."

,,Miku," zastavila jsem ho a položila mu dlaň na hruď. Byla tady ještě jedna věc, která mi nekrátkou dobu vrtala hlavou. ,,My jsme... Však víš, my jsme spolu i-"

,,Ne," přerušil mě v okamžiku, aby mě ušetřil trápení. Úlevou jsem vydechla, což rozhodně neznamenalo, že bych to nechtěla. Spíš by mě dost mrzelo, kdybych si to nepamatovala. ,,Víš, nebudu ti lhát. Několikrát jsi mě odmítla," zasmál se, když si na to vzpomněl. ,,ale já počkám, protože vím, že to bude stát za to. Ellie, když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že tě sem musím vzít. Překvapilas mě, když jsi šla bez protestu. Prostě jsi mi věřila a opustila se mnou tábor."

,,Asi jsem blázen."

,,To já jsem blázen, ale do tebe," pohladil mě po tváři a začal se ke mně sklánět. To mi nepřipadalo správné. Nechtěla jsem, aby to udělal, protože to pro mě bylo jako poprvé a já jsem ještě nebyla připravená.

,,Prosím ne," odtáhla jsem se od něj a odstoupila. Asi jsem to měla čekat, když mě vzal na místo, kde mě políbil úplně poprvé. Chtěl, abych to zažila stejně jako předtím. Byl ohleduplný a já hloupá.

,,Promiň, já..." chtěl pokračovat, ale hledal slova, aby mě příliš nezranil. Mně však bylo jasné, co má na srdci a co mi chce říct. ,,Já jen, řekl jsem ti o nás všechno. Myslel jsem, že už to cítíš stejně jako předtím. Tak v čem je problém?" zajímalo ho.

,,Ve mně. Já jsem ten problém. Odpusť," V momentě jsem se rozběhla pryč, někam daleko od Mika. Sama jsem sobě nerozuměla. Chtěla jsem, aby to udělal, ale zároveň ne. Měla jsem v sobě jakýsi blok, který mi nedovolil cokoli udělat. Rozhodoval za mě, poněvadž se bál, že znovu přijdu o paměť, zapomenu sama na sebe a tentokrát se už nenajdu. Hlavně zapomenu na své blízké a na přátele. Z toho důvodu jsem neustále váhala úplně nad vším.

Doběhla jsem až do chatky a zavřela za sebou dveře. Sklouzla jsem se na podlahu a přitáhla si kolena k bradě. Neměla jsem tušení, co to se mnou je a jestli to dokážu změnit. ,,Ellie?"

,,Holky, vy jste tady," překvapeně jsem vzhlédla a setřela si slzu. Chystala jsem se postavit na nohy, ale to si dřív mé spolubydlící ke mně přisedly.

,,Co se děje?" zeptala se mě starostlivě Amy. Sama na tom byla špatně, ale zajímala se. Byla jsem jí vděčná, jako Emmě, kterou rovněž opouštěl kluk, jež hrál v jejím životě důležitou roli.

,,Tábor končí, Connor a Kayl odchází a vy je už neuvidíte. Já Mika můžu mít a místo toho ho od sebe odháním," svěřila jsem se jim. Byla jsem zmatenější než kdy předtím. Jen mi nepřišlo dobré, udržovat vztah na dálku, který nikdy příliš nefungoval. Nejlepší bylo to skončit a zjistit, zda bez sebe dokážeme být. A nebo být jen přáteli. ,,Na druhou stranu se bojím, že ho ztratím a že se znovu něco stane a já na vše zapomenu."

,,Máš ho ráda, proto nedělej tu samou chybu jako já," povzdychla si Amy. Otočila jsem na ni hlavu. ,,A neboj se. Vždycky si vzpomeneš, já vím, že jo."

,,Ellie, vy dva patříte k sobě, ať se nám to líbí nebo ne. Byly jsme k tobě nespravedlivé. Zakazovaly jsme ti s Mikem cokoli mít, i když jsme na to neměly právo," Emma mě chytila za ruku a smutně se pousmála. ,,Doufám, že nám to odpustíš."

,,Nemám vám, co odpouštět," usmála jsem se a obě je objala. Našla jsem tu úžasné kamarádky, které jsem měla nadevše moc ráda. A já věděla, že je budu přes školní rok hodně postrádat.

,,Ell, využij dnešního večera a dej si spacák vedle Mika," mrkla na mě Amy. ,,všechny tři bychom měly poslední večer strávit s kluky." To byl opravdu skvělý nápad. Holky se tak s nimi rozloučí, já Mikovi vše vysvětlím a budu doufat, že mě ještě neodepsal.

,,Tak jo," zazubila jsem se a pak jsme si všechny začaly pomalu balit kufry. Konec se blížil, i když jsme na to moc nechtěly myslet. Musely jsme si tak poslední večer užít naplno.

* * *

Když se setmělo a na nebi se objevily první hvězdy, byli jsme už všichni ve společenské místnosti a pokládaly své karimatky i spacáky na podlahu. Hledala jsem mezi všemi táborníky Mika a když jsem ho konečně našla, rychle jsem si zabrala místo vedle něj.

,,Můžu?" pohlédla jsem mu do očí a bála se jeho odpovědi. Odmítla jsem ho, proto bylo ode mě tohle gesto dost troufalé.

,,Ty?" prohlédl si mě odshora až dolů. V duchu jsem se nenáviděla za to, co jsem mu dnes odpoledne udělala. Ani jsem se mu nedivila, že mě teď nechtěl mít u sebe. ,,Vždycky," dodal. Ústa se mi vytvarovala do užaslého úsměvu. ,,Líbí se mi tvůj úsměv."

Moc dobře jsem věděla, co mu na to mám říct. Tohle bylo něco, co nikdo jiný nepochopí. Tohle byly naše věty, které jsme si opakovaly neustále dokola, jimiž jsme si dokazovali, co k sobě doopravdy cítíme. ,,Mně se líbíš ty."

,,A já tě mám rád," Mike ke mně přišel blíž a chytil mě kolem pasu. Nebral přílišné ohledy na ostatní, kteří si vlastně stejně hleděli svého. Obmotala jsem mu ruce kolem krku, přesně tak, jak jsem to dělávala. Zamilovaně jsem ho pozorovala a byla připravená odpovědět.

,,Taky tě mám ráda," položila jsem si hlavu na jeho rameno a Mike si mě k sobě přitáhl, co nejblíž. Stáli jsme v objetí dlouho a soustředili se pouze jeden na druhého. Když jsme se od sebe odtáhli, vyhledala jsem očima své kamarádky, které si povídaly se svými společníky. Najednou na mě mávly a naznačily, ať se k nim připojíme.

Každá jsme měly svého milovaného, ale tohle byla poslední noc. A tehdy jsem si uvědomila, že je správné, prožít ji všichni společně. Tábor byl přece o nás všech a tak jsme si nakonec posedali do kroužku, včetně vedoucích. V tu chvíli jsem byla opravdu šťastná a nemyslela na nic jiného, než na báječné lidi, kteří si právě zabrali velkou část v mém srdci.