Táborové léto

6: Maybe he's good

Následujícího rána svítilo slunce a bylo ještě tepleji než včera. Pokud jsme dnes v tomto horku měli něco hrát, tak se mi ani nechtělo vylézat z postele a Amy na tom byla podobně jako já. Jediná Emma už byla připravená ke snídani, jelikož vstávala dříve, než byl budíček.

,,Dobré ráno, holky," pokoušela se nás probudit, ale my odmítaly otevřít oči. ,,budeme mít nejlepší místa v jídelně," přesvědčovala nás a my tedy nakonec vstaly.

Protáhla jsem se a vybrala si oblečení na dnešní parný den. Když jsme uslyšely táborový zvonek, který měl představovat budíček, vyšly jsme z chatky a zamířily rovnou do jídelny. Jak jsme očekávaly, byly jsme tady první, tedy pokud nepočítám kuchařky.

Všechno už bylo připravené, tak jsme si s holkami naservírovaly na talířek snídani. K dispozici byla i vajíčka, nebo kukuřičné lupínky. Nakonec jsem si vzala hrnek, vybrala jsem si sáček ovocného čaje, zalila ho horkou vodu a šla se posadit ke stolu.

Pak postupně začali přicházet ostatní, až se jídelna celá zaplnila.

„Přeji vám dobré ráno, táborníci. Dnes po obědě budeme muset určit dva táborníky, kteří umyjí nádobí. Ellie, bude to práce hlavně pro tebe a Mike ti rád pomůže,"

,,Cože? Proč bych měl?" postavil se Mike a rozhodil naštvaně rukama. Také jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená, že zrovna on musí být můj společník, ale nedělala jsem kvůli tomu takové hloupé výstupy.

,,Slyšel si dobře, po obědě si o tom promluvíme. A teď, nechte si chutnat, táborníci," ukončila svůj proslov a pustila se do jídla.

,,To snad ani není pravda," protočila jsem očima. Bylo jasné, že jsem Yolandě nepadla do oka, ale musela mi pořád dokola přidělovat úkoly? Ještě jedna věc a dlouho tady nezůstanu. Za každou cenu vymyslím, jak se odtud dostat.

,,Zkus to brát pozitivně," pousmála se na mě Emma a snažila se mi zvednout náladu.

,,Hlavně umyj nádobí a pak za námi přijď. Dlouho se s ním nezdržuj," připomněla mi Amy. Jen jsem přikývla a podívala se na stůl, u kterého seděl zamlkle Mike. Musel si všimnout, že ho pozoruju a otočil na mě hlavu, aby si to prověřil. Ucukla jsem pohledem a nervózně si odkašlala.

,,Jsi v pohodě?" zeptala se mě Emma a podezíravě si mě přeměřila očima.

,,Jo, naprosto."

* * *

Celý den jsme si zkoušeli činnosti, které člověk ve volné přírodě dělá. Například, jak zapálit oheň, postavit stan nebo sehnat potravu. Potom, co jsme strávili hodiny na slunci, jsme šli před obědem do bazénu, abychom se schladili.

Po obědě každý odcházel do svých chatek a čekal ho odpolední klid, zatímco jsme my s Mikem byli nuceni počkat až se jídelna úplně vyprázdní, abychom mohli začít s mytím nádobím. Když jsme v jídelně zůstali sami, objevila se náhle Yolanda.

,,Tak, Ellie, ty doufám víš, proč jsi tady," zaměřila se zprvu na mě. Věděla jsem, že mluví o mém neplánovaném zaspání, tak jsem jen přikývla.

,,Ale proč já?" nechápal stále Mike, z jakého důvodu tady musí být právě on. Založil si ruce na prsou a čekal na vysvětlení.

,,Tvůj otec mě poprosil, ať na tebe dohlédnu. A nemysli si, že nevím o tvém včerejším plánovaném útěku," odhalila ho Yolanda. Byla jsem překvapená, že Mike chtěl ve skutečnosti to samé co já. Povzdechl si a zatvářil se poraženě. ,,tuhle práci máš za trest, stejně jako ty, Ellie," vrátila se znovu ke mně.

,,Chtěl jsem se jen na chvíli vypařit. Hned bych se zase vrátil," pokoušel se to vysvětlit, ale Yolandu nemohlo nic přesvědčit.

,,Jistě, ale kde mám tu jistotu, hm? Kdyby tě Connor nezastavil, nemusel jsi tady dnes být," nadzvedla obočí a pak se jednoduše vytratila a nechala nás o samotě.

Zajímalo mě, proč se včera Mike snažil utéct z tábora. Vypadalo to, že není zase tak slušný, jak jsem si myslela. Jaký k tomu měl ale důvod?
,,Nic neříkej," vydechl Mike, jako by tušil, že se ho na to chystám zeptat.

,,Mlčím jako hrob," zvedla jsem ruce do obranného gesta a poté ze všech stolů sesbírala špinavé nádobí.

Společně jsme se pak přesunuli do kuchyňky ke dřezu a začali mýt. Vládlo mezi námi ticho, které mi zase tak moc nevadilo. Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že bych s ním neměla mluvit, ale v hlavě mi ležela otázka, kterou jsem si dál nedokázala nechat pro sebe.

,,Proč jsi chtěl zmizet?" vyšlo mi z úst.

,,To ti nemusím vysvětlovat," odsekl. Věděla jsem, že mi do toho nic není a že si to především chtěl nechat pro sebe, ale nemohla jsem se nechat tak lehce odbýt.

,,Ale můžeš se mi svěřit," trvala jsem na svém a snažila se ho přesvědčit. Jedna z mých ne moc dobrých vlastností byla zvědavost, takže když mě něco zajímalo, nenechala jsem to jen tak plavat.

,,Prostě někdy potřebuju bejt sám a mám tady na to své místo, kam chodím. Nikdo o tom neví, takže tě varuju, jestli-"

,,Nikomu nic neřeknu," přerušila jsem ho a ujistila ho, že mám pusu na zámek. Rukou jsem mu ukázala, jako že si zamykám pusu a následně klíč zahodím.

,,Díky," usmál se a já mu úsměv oplatila. Každý je jen člověk, který někdy vyžaduje trochu samoty.

Pozbytek naší práce jsme znovu utichli, ale i jen z těch pár slov, které jsme mezi sebou prohodili, jsem usoudila, že Mike nemusí být tak špatný. Možná jen ještě neví, co v životě chce a hledá cestu, jakou se vydat.

Jakmile jsme byli hotovi s prací, vrátila jsem se do chatky, kde jsem padla vyčerpáním na postel.

,,Měla by jsi se připravit na večer," sdělila mi Amy, která stála u skříně a vybírala si oblečení.

,,Proč?"

,,Bude se promítat film na plátně," Její slova mě mile překvapila a už jsem se nemohla dočkat.

Když se začalo stmívat, všichni jsme se sešli u hlavní chatky, kde už byly přichystané židle a bílé plátno. Někam jsme se posadily a počkaly až začne film. V okamžik kdy začal, do mě Emma šťouchla a předala mi bílý útržek papíru, který jsem rozložila a přečetla si, co v něm stojí.

Nechtěla by jsi se se mnou jít po filmu projít? Mike.

Jeho vzkaz mě trochu rozrušil. Nemohla jsem jít. Jedna má část se na něj chtěla podívat a přikývnout. Ale ještě tady byla ta druhá, rozumnější, která si moc dobře uvědomovala, že by to nebylo správné.

Papírek jsem si schovala do kapsy od kraťasů a vyhledala očima Mika. Sledoval mě a trpělivě vyčkával na mou odpověď. A v momentě, kdy jsem se podívala do jeho očí, jsem přikývla. Vítězně se usmál a pak přemístil svůj pohled na plátno.

V hlavě jsem si kladla nespočet otázek, co jsem to právě udělala. V ten moment jsem prostě nepřemýšlela a udělala první věc, kterou jsem měla na srdci. Možná toho budu litovat, ale možná to bude jedno z mých nejlepších rozhodnutí.