Táborové léto

22: Enemy

Společná noc, strávená s kluky u flašky, byla vlastně docela fajn, tedy do doby, než se flaška znovu zastavila na mně. A při mé smůle točil Connor. Bylo mi naprosto jasné, co mi položí za otázku. I kdybych si vybrala úkol a pak ho nesplnila, čekala by mě pravda. Nemohla jsem se tomu vyhnout, byla jsem prostě v pasti.

,,S kým?" zopakoval a vítězně se usmál. Jenomže já neměla v plánu nechat ho tak snadno vyhrát.

,,To neřeknu." Po této větě mu úsměv z tváře zmizel. Já věděla, že mi tímto dával šanci, abych to konečně holkám řekla a skoncovola s tím věčným lhaním. Ale kdykoliv se mi nějaká šance naskytla, mlčela jsem jako hrob. Bylo mi jasné, že se to někdy dozvědět musí a chtěla jsem, aby to slyšely ode mně, ale ne při nějaké nešťastné náhodě, nebo třeba při flašce.

,,No tak, Ellie. Bylo to jistě už dávno, tak se s námi o tu historku poděl," přemlouvala mě Amy. Kdyby jen věděla, že to zase tak dávno nebylo. Že jsem se líbala s klukem, před kterým mě varovala a kdyby mohla, tak by mi ho zakázala. A Emma by ji v tom velice ráda podpořila.

,,Promiňte, tuhle informaci bych si raději nechala pro sebe," odkašlala jsem si. Mike mě ustaraně pozoroval. Jistě si myslel, že jsem měla kdysi před ním nějakého přítele a náš vztah nedopadl dobře. Jenže nic takového mě netrápilo, protože žádný můj bývalý kluk neexistoval.

,,No, jak myslíš," Connor pokrčil ledabyle rameny. Připadalo mi, jako by to konečně vzdal. To jsem se však šeredně mýlila. ,,V tom případě mě budeš muset políbit," řekl zničehonic a jeho slova všechny nepříjemně šokovala. Zadržela jsem dech. Tohle nemohl myslet vážně! Věděla jsem, oč mu šlo. Chtěl vyprovokovat svého kamaráda, ale proč by ksakru něco takového dělal? To v Connorovi neexistovalo ani trochu dobra?

Mike zaťal ruce v pěsti. Byl tak rozčílený, přesně jako tehdy při noční bojovce, když se neohlášeně objevil Connor a bezcitně prohlásil, že náš vztah s Mikem nemá žádnou budoucnost. Snažil se snad o to, aby to mezi námi skončilo co nejdříve? Protože jestli ano, obávala jsem se toho, že se jeho tužby brzy naplní.

,,Tohle neudělám!" opáčila jsem a podívala se přitom na Amy. Vypadala tak zlomeně. Jak jí Connor mohl tak ublížit? Myslela jsem, že je do Amy zamilovaný, i když jsem o tom zprvu pochybovala. A jak se ukázalo, tak právem. On byl totiž jen nafoukaný a nemilosrdný týpek, který si myslel, že mu u nohou leží celý svět.

,,Pak to udělám já," odvětil Connor okamžitě. Otevřela jsem pusu, abych mu na to něco řekla, jenže v tu chvíli se Mike rozmáchl a udeřil ho pěstí do břicha.

Holky vyděšeně vykřikly a vzdálily se od nich. Kayl ihned zasáhl, nemohl dovolit, aby se jeho kamarádi znovu poprali. Jenže Connor si to nenechal od Mika líbit, proto mu to vrátil ještě silněji. V hlavě jsem si zakazovala se do toho znovu plést. Jenomže ve mně rostla zlost, kterou jsem si hlavně na Connorovi potřebovala doslova vybít.

Jako bych ani nemyslela. Má dlaň vzlétla vzhůru a přistála na Connorově chladné tváři. Dala jsem mu facku. Nebyla jsem jediná, koho můj čin překvapil. Holky stály opodál a ještě rozdýchávaly všechno, co se nyní odehrálo. Kayl pomáhal Mikovi na nohy, ale zastavil se, jakmile zahlédl, co jsem udělala.

Connor se na mě mračil a uvnitř zuřil. Dokonce jsem si myslela, že mi to snad oplatí, ale daleko větší silou. Jenže nic takového se nestalo. Přece jen v něm bylo trochu emocí a rozumu. Ve vteřině mě však obešel a rozběhl se pryč.

* * *

Nechtělo se mi z postele. Nutně jsem potřebovala více spánku a hlavně jsem nechtěla potkat Connora. Neměla jsem v úmyslu se mu omlouvat, jelikož ta facka byla za Amy a za Mika. Nemohla jsem dovolit, aby nadále ubližoval všem, které jsem měla kolem sebe a které jsem měla moc ráda. Zkrátka tohle bylo moje varování, aby s tím přestal.

Ještě před snídaní si pro nás vedoucí připravili ranní rozcvičku. Po ránu jsem neměla nikdy energii, takže když všichni ostatní hravě běhali kolem tábora, já vzadu zaostávala. Snažila jsem se dýchat nosem a vydechovat pusou, ale i přesto se mnou moje plíce nespolupracovaly.

Nevěřila jsem tomu, že přede mnou byli dokonce i malé děti. Ale ty měly v jednom kuse energie na rozdávání. Konečně jsem doběhla, předklonila jsem se a opřela se rukama o kolena.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě někdo. Vzhlédla jsem k Mikovi a ukázala mu palec narohu.

,,No jasně, že jo," narovnala jsem se a zazubila se. Jenže jsem musela vypadat dost vyčerpaně, protože mi Mike nevěřil ani slovo. Nechtěla jsem však před ním vypadat, jako že je pro mě běh tak náročný.

,,Po obědě na tebe budu čekat u jezera, už dlouho jsme nebyli sami," pošeptal mi do ucha a pak mě takhle na veřejnosti políbil na čelo. Když odcházel, rozhlédla jsem se kolem sebe a doufala, že si toho nikdo nevšiml.

Holky vypadaly spokojeně, takže jsem se nemusela ničeho obávat. Když jsem se ale tak rozhlížela po přítomných, zjistila jsem, že chybí Connor. Kayl tady byl a možná byl má jediná šance. Potřebovala jsem vědět, zda je Connor v pořádku.

Ještě před tím jsem si však nutně potřebovala opláchnout obličej. Zeptala jsem se Yolandy, zda si můžu odskočit a ta jen přikývla.

Jakmile jsem přišla na dívčí toalety, otočila jsem kohoutkem, čímž se spustila voda. Naplnila jsem si ji do dlaní a opláchla si obličej.

,,Věděla jsem to," ozval se za mými zády nepříjemný ostrý hlas. Vylekaně jsem se otočila a spatřila svého největšího nepřítele v kempu. Jessicu.

,,Cože?" nepochopila jsem, ale snažila se k ní chovat mile. Falešně jsem se usmála, což ona hned poznala.

,,Věděla jsem, že s Mikem něco máš," upřesnila to. Zalapala jsem po dechu. Tohle nebylo vůbec dobré. ,,nech ho na pokoji, Parkerová! Mike býval frajer jako Connor, ale kvůli tobě se najednou změnil. Nepromluvíš s ním, rozumíš? Jinak uvidíš!"

,,Vyhrožuješ mi?" zastavila jsem vodu a skřížila si ruce na hrudi. Jessica s naším vztahem s Mikem neměla nic společného, neviděla jsem tedy jediný důvod, proč by se do toho měla plést. A už vůbec mi nebude říkat, co mám dělat.

,,Ne, jen tě informuji o tom, co bude, když mě nepolechneš," odsekla. Pak přimhouřila oči a pohodila svou hnědou vlnitou hřívou. Nevěřícně jsem nad ní zakroutila hlavou.

,,Proč jsi taková?" zeptala jsem se jí a čekala na nějaké rozumné vysvětlení.

,,Jaká?" dala si ruce v bok a přeměřila si mě pohledem. Chvíli mě jen tak zkoumala a mě opravdu zajímalo nad čím asi právě přemýšlí. ,,Inteligentní? Krásná? Nebo prostě dokonalá?"

,,Nepříjemná, nafoukaná-" na moment jsem se zastavila. ,,Proč se vlastně pleteš do toho, jestli s Mikem něco mám, nebo nemám? Vždyť ho vůbec neznáš," otázala jsem se jí.

,,To se teda mýlíš. Znám ho víc než dokonale a pokud ti nebyl schopný říct něco ze své minulosti, možná mu na tobě až tolik nezáleží," odvětila. Jistěže jsem Jessice nevěřila ani slovo. Tedy do doby, než jsem o jejích slovech začala přemýšlet. Protože proč by si něco takového vymýšlela, kdyby to nebyla pravda?

Nemohla jsem jí však dát najevo, že mě její slova přivedla do rozpaků. Usmála jsem se proto na ní a chystala se jí obejít. Ona mi však zastoupila cestu. ,,S dovolením," řekla jsem.

,,Pamatuj, skonči to s ním, nebo se tvé kamarádky dozví, že jsi jim lhala a ty je pak nadobro ztratíš," varovala mě a pak mi konečně uvolnila cestu.