Táborové léto

19: After the festival

Pomalu jsem se začala probouzet. Otevřela jsem oči a v momentě ucítila tu ostrou bolest hlavy. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mám kocovinu. Přísahala bych, že jsem se alkoholu ani nedotkla. I když stoprocentně jistá jsem si tím nebyla.

Pomalu jsem se posadila do sedu a podívala se po svých kamarádkách. Také se probouzely a rovněž bojovaly se svým žaludkem, aby nevyvrátil všechen svůj obsah ze včerejšího dne.

,,Proč nemám ani nejmenší ponětí o tom, co se včera stalo?" zeptala se zmateně Emma spíše sama sebe. Popravdě jsem si rovněž nedokázala na nic vzpomenout ze včerejší noci, ale neměla jsem z ní vůbec dobrý pocit.

,,Taky mám úplné okno," přiznala Amy. ,,Ty si něco pamatuješ, Ellie?"

,,Společně jsme šly na festival," rozpomenula jsem si. Dál jsem to však nedokázala. Holky vypadaly, jako by si festival také pamatovaly, ale žádná z nás nemohla přijít na to, jestli jsme opravdu něco vypily.

Než Emma stačila něco říct, do naší chatky vtrhli vedoucí. Přišel Jimmy a za ním Yolanda. Držela jsem se za hlavu a sledovala je. Netušila jsem, co mají na srdci, ale podle jejich pohledů jsem poznala, že nám zrovna nepřišli říct, jak moc nás mají rádi.

,,Co jste to včera provedly? Vy jste se naprosto zbláznily! Za tohle bychom vás měli vyloučit z tábora!" vybouchla ve vteřině Yolanda. Jimmy vypadal o něco klidněji, ale byl také rozzlobený.

,,Podle vašich výrazů soudím, že si nic nevybavujete," poznamenal Jimmy. Všechny jsme přikývly. ,,divil bych se, kdyby ano, byly jste úplně omámené. Usnuly jste dřív, než jste se dostaly do autobusu. Umíte si vůbec představit, co se všechno dělo, zatímco jste se náramně bavily se zvrhlíky?!"

Cítila jsem se příšerně. Jakmile něco takového Jimmy vypustil z úst, uvědomila jsem si, že za všechno určitě můžu já. Dokázala jsem si představit, jak jsem nad sebou musela plně ztratit kontrolu a vypustit ven pocity, které prahly po zábavě a svobodě, jelikož jsem v tu chvíli byla konečně pryč z tábora.

,,Vůbec si neuvědomujete, v jakém nebezpečí jste se ocitly. Mohly vás zneužít a my bychom skončili za mřížemi. Tohle není žádná legrace, mysleli jsme, že aspoň ty máš trošku rozumu, Amy, ale zklamala jsi nás. Všechny jste nás zklamaly," vydechl Jimmy a bez dalších slov, která jsme očekávaly, opustil naší chatku.

Zklamat někoho je snad daleko horší, než naštvat. Jimmy od nás očekával zodpovědnost, myslel si, že nás zná a my jsme to všechno pokazily. Totiž ne, já to pokazila. Musela jsem mu to vysvětlit, ale ze všeho nejdřív jsem potřebovala léky na bolest hlavy. A holky taky.

Jakmile jsme se osprchovaly, abychom ze sebe smyly ten festivalový pach, který se skládal z cigaret, alkoholu a potu, vypravily jsme se na snídani, kde jsme však pouze vypily šálek horkého čaje.

Navíc na nás úplně každý zíral. Bylo mi hrozně trapně. Každý tady věděl, co se včera stalo a jen tak na to nikdo z nich nezapomene. Já si ovšem za nic na světě nedokázala vzpomenout, jak jsme se dostaly do autobusu. Skryla jsem si tvář do dlaní, ale nevydržela to dlouho.

Náhle se u našeho stolu zastavili Mike, Connor a Kayl. Udiveně jsme je pozorovaly a čekaly, zda se k nám posadí. A oni to opravdu po nějaké době udělali. ,,Jak se cítíte?" zeptal se nás starostlivě Kayl, ale díval se hlavně na zdrchanou Emmu.

,,Kluci, vůbec netušíme, jak jsme se dostaly zpět do tábora a co se tu noc vlastně stalo," přiznala Amy, na což jsme s Emmou souhlasně přikývly. Tato informace kluky nijak zvlášť nepřekvapila. ,,nemohli by jste nám trochu oživit paměť?"