Táborové léto

7: House by the woods

Když film skončil, Mike na mě počkal a já holkám vysvětlila, že přijdu později, protože se mnou potřebuje Yolanda něco vyřešit. Ony chápavě přikývly a popřály mi hodně štěstí, které jsem doopravdy potřebovala.

Když vedoucí odešly do své chatky, zůstali jsme venku sami. ,,Myslel jsem, že nepůjdeš,"

,,Já ani nevím, proč jsem souhlasila," řekla jsem popravdě. Mike mě chytil za ruku a já se na něj překvapeně podívala. ,,Kam to jdeme?"

,,Pryč," pousmál se.

,,To jako pryč z tábora?" vyděsila jsem se a Mike klidně přikývl. ,,Vždyť tě poprvé chytili!" připomněla jsem mu a šťouchla ho do ramene. Ale to s ním ani nehnulo.

,,No právě, podruhé už jsem zkušenější. Půjdeme zadními vrátky,"

,,Ty jsi naprostý blázen," vydechla jsem, ale vzpomněla jsem si na to, jak jsem toužila po tom na chvíli opustit kemp. ,,do večerky se musíme vrátit. Vedoucí kontrolují chatky,"

,,Mám vše pod kontrolou," uklidnil mě, ale ne dostatečně. Stále tady byla šance, že by to nějak zjistili a já nestála o další trest. Ale možná, že kdybych byla s Mikem, tak by mi to tolik nevadilo.

Když jsme vyšli z tábora, zmocnil se mě pocit volnosti a cítila jsem se úžasně. Mohla jsem teď jít kamkoliv jsem jen chtěla.

,,Vezmeš mě na to své místo?" zeptala jsem se předvídatelně.

,,Přesně tak, jsi jediná, kdo o něm ví, tak mě napadlo, že by jsi ho chtěla vidět," prozradil mi.

Nešli jsme moc dlouho. Cesta trvala jen malou chvíli a pak jsme se najednou ocitli u nádherného čirého jezera. Kolem dokola byl dřevěný plot, o který se ihned Mike opřel. ,,Tak sem jsem chodil minulé léto. A letos jsem tady poprvé s tebou,"

,,Asi by tě nenapadlo, že se o své místo s někým podělíš," pousmála jsem se a stoupla si vedle Mika. ,,je to něco jako tvé únikové místo?" hádala jsem.

,,Myslím, že jo."

,,A před čím utíkáš?" navázala jsem s Mikem oční kontakt a snažila se sama přijít na odpověď. Neuměla jsem ale číst myšlenky a tak jsem počkala, co mi sám Mike odpoví.

,,Lépe se osamotě vyrovnávám se svými problémy. A možná právě před nimi se snažím uprchnout," přiznal, ale bylo na něm poznat, že se mu to neříká snadno. Jakoby uvnitř bojoval sám se sebou a přitom se rozmýšlel, zda se mi má se vším svěřit.

,,Jaké problémy? Teda, pokud to není moc osobní," ptala jsem se, ale nespěchala na něj s odpověďmi.

Delší dobu mu trvalo, než byl schopen odpovědět, ale nakonec se zhluboka nadechl a začal: ,,Táta se podruhé oženil a asi mi dělá potíže vyjít s jeho novomanželkou. Snaží se mi nahradit mámu, i když jsem jí jasně řekl, že nikdy jako moje máma nebude."

,,Pokud máš svou pravou maminku rád, tak je to pochopitelné."

,,To mám. Už jsou to dva roky, co mě opustila. Zemřela." Cítila jsem, jak se mi nahrnuly slzy do očí. Přijít o svou matku, pro něj muselo být velmi těžké. Sama jsem si nedokázala představit, kdybych ztratila tu svou. Neměla jsem nejmenší tušení, jak bych se s tím vypořádala.

,,To je mi moc líto. Neměla jsem se ptát, promiň," V tu chvíli mi stekla slza po tváři, Mike mi ji otřel.

,,To je v pohodě," chtěl být přede mnou silný a tak se choval, jakože je naprosto v pořádku. Ale viděla jsem mu na očích, jak bojuje se svými vnitřními pocity. Najednou se ke mně otočil zády, abych neviděla, jak je teď zranitelný. Položila jsem mu ruku na rameno a otočila si ho zpět k sobě. Bylo zcela normální projevit city a přede mnou si nemusel na nic hrát. Nečekala jsem na nic a vrhla se mu kolem krku. Mé objetí opětoval a pak už ani jeden z nás nepromluvil.

* * *

Ráno jsme s holkama na snídani hledaly volný stůl, protože jsme si tentokrát přispaly. Procházely jsme kolem stolů, když vtom nám zastoupila cestu nějaká brunetka.

Měla na sobě bílé tričko, na kterém byla připnuta černá jmenovka. Stálo na ní Jessica, z čehož jsem usoudila, že se tak jmenuje. Po jejím boku stály další dvě dívky, které měly na svých tričkách Tea a Lea. Určitě to musela být dvojčata, nejen podle jejich jmen, ale i proto, že si byly dost podobné.

,,Koukám, že jsi i dneska málem zaspala," udělala si legraci z našeho pozdního příchodu. Vůbec jsem nepochopila, o co jí právě teď jde.

,,Nevšímej si jí," prohodila Amy a chtěla kolem ní projít, ale neúspěšně. Tea se Amy připletla do cesty.

,,Nováčky nemá nikdo rád, s tím se budeš muset smířit. Povídá se o nich totiž spousta nehezkých věcí," pokoušela se mě vyprovokovat, což se jí povedlo. Neznala jsem jí a nevěděla o ní vůbec nic, ale podle jejího chování nebyla moc milá k ostatním.

,,Tak dost," došla mi trpělivost a nadějně jsem hledala něco, čím bych jí umlčela. Na talíři si zrovna nesla palačinku s velkou porcí šlehačky navrch, čehož jsem musela využít.

Zkontrolovala jsem stůl, u kterých obvykle seděli vedoucí, ale ten byl právě teď prázdný, čehož jsem musela rovněž využít. Vytrhla jsem Jessice z ruky talíř s dobře vypadající snídaní a vpálila ji přímo do jejího obličeje. Až pak jsem si uvědomila, že jsem to možná malinko přehnala.

,,Jak se opovažuješ?" chopila se palačinky z talíře Ley a vrátila mi úder.

,,Dost!" sledoval to všechno odněkud Mike a připletl se mezi nás. Jessica ho přehlédla a tak další palačinku schytal za mě.

Když po sobě takhle začne někdo házet jídlo, ostatní se automaticky přidají. Takže po chvíli začala palačinková válka a z jídelny se stalo místo pro válečnou bitvu.

,,Co se to tady děje?!" ozval se za námi zděšený výkřik. Všichni jsme ihned vycítili problém, protože jsem věděli, že je to Yolanda. ,,Kdo s tímhle proboha začal?!" skenovala nás všechny svým pohledem.

,,Ellie," napráskala mě brunetka, kvůli které to všechno začalo.

,,Protože si mě vyprovokovala!" Jessica si ale odfrkla a založila si ruce na prsou, jako bych si to snad celé vymyslela.

,,To jsem si mohla myslet, Parkerová," přeměřila si mě pohledem. Byla jsem celá od šlehačky a marmelády, ale i tak jsem nepřehlédla její pohled, kterým mě propichovala.

,,Ellie za to nemůže!" zastal se mě Mike, ale já už věděla, že je to naprosto zbytečné. Yolanda mě z duše nenáviděla, takže jak už u ní bylo zvykem, vymýšlela v hlavě trest, jaký mi uloží tentokrát.

,,Jsou s tebou věčně problémy, Ellie. Takové táborníky ve svém kempu nestrpím, proto se přestěhuješ na samotku. Půjde s tebou i Mike, když nestojí o to být v táboře, a zůstanete tam tak dlouho, dokud si pro vás osobně nepřijdu."

Čekala bych snad cokoliv, ale zrovna tohle ne. Ani jsem nevěděla, že je tady navíc nějaká chatka na samotě u lesa. Došla mi úplně slova.

Když jsem se osprchovala a převlékla, sbalila jsem si své věci a jakmile jsme se s Mikem naobědvali, vyrazili jsme s doprovodem Yolandy na samotku. Když jsme dorazili na místo, Yolanda se vrátila zpět do tábora a nechala nás tady.

Nebylo mi zrovna příjemné sdílet chatku s klukem, ale neměla jsem zrovna moc na výběr. Myslela jsem si, že hůř už být nemůže, ale spletla jsem se. Sice jsem už nebyla v táboře pod věčným Yolandiným dozorem, ale zavřená v chatce na samotě u lesa nebyla taky žádná výhra.

,,Slib mi, že se nebudeš dívat, až se budu převlékat," neříkalo se mi to zrovna dvakrát příjemně, ale musela jsem mít jistotu, že mi dopřeje nějaké soukromí.

,,Můžeš použít koupelnu a já ti slibuju, že do ní nevlezu, když tam budeš."

,,Díky." Teď byla jen otázka, zda opravdu dodrží to, co slíbil.