Táborové léto

38: Last hope

Den za dnem se střídal jako ponožky. Pomalu se mi znovu otvíral svět, ve kterém jsem normálně dokázala žít. Poznávala jsem znovu své přátele. Trávila jsem s nimi spoustu času a postupně jsem si dokázala vybavit i některé události a situace. Byla jsem z toho nadšená. Každým dnem jsem se posouvala kupředu.

V jeden den se mé vzpomínky někam ztratily a já je teď po malých kouscích zase objevovala. Mike mi dával tolik času, kolik jsem potřebovala, ale i tak jsem se od něj nedokázala držet dál. Pořád jsme si povídali, někdy se drželi za ruce, ale to bylo celé. Ze všeho nejdřív jsem se totiž musela najít. A teprve potom jsem se mohla pustit do něčeho tak riskantního, jako je vztah.

Začínala jsem se ale obávat toho, že bychom ještě stihli být spolu. Tábor se už chýlil ke konci a já si přála, abychom dostali více času. A šanci na to, obnovit náš vztah. Nebyl totiž pochyb o tom, že jsme do sebe byli bezhlavě zamilovaní. Kéž bych mohla vrátit čas, jelikož pak bych si ho více vážila a neutekla bych z kempu.

Dnes jsem spěchala do jídelny, kde jsme se měli všichni sejít, jelikož se nám vedoucí chystali něco povědět. Mé spolubydlící už tam byly a tak jsem za sebou zavřela dveře od naší chatky a pospíchala tam.

Už jsem stála před dveřmi, když jsem zaslechla hlasy, které se ozývaly za jídelnou. Nebylo slušné poslouchat cizí rozhovory, ale já ty hlasy moc dobře znala. Jeden patřil mé kamarádce, Amy. A ten druhý byl Connorův. Opravdu mě zajímalo, co zrovna společně řeší. Od Emm jsem se toho o nich mnoho dozvěděla.

Místo abych tedy zašla do jídelny, přiblížila jsem se opatrně k nim. ,,Příští rok nepřijedu, Amy. Už se neuvidíme," vydechl Connor sklesle. Přitom držel Amy za ruce a byl u ní tak blízko. Má kamarádka najednou propukla v pláč a Connor si ji ihned přitáhl do objetí, aby ji utěšil.

,,Nechci se loučit," vzlykala Connorovi do hrudi. Věděla jsem, že je Mikův kamarád starší, ale netušila jsem, že už se zde nikdy neukáže. Mohl by přece přijet jako pomocník, ale možná už měl na příští léto jiné plány. A Amy do nich bohužel nespadala. Bylo mi to líto, ale obávala jsem se, že nemůžu nic dělat. Tohle bylo totiž jen mezi nimi a tak bych tu ani neměla stát.

Vynadala jsem si v duchu a spěšně se otočila. Teď potřebovali chvilku jen pro sebe a nikdo jim ji nemohl vzít. Ani má neústupná zvědavost. Vydala jsem se do jídelny, kde jsem se usadila k Emmě, která zrovna konverzovala s Kaylem. Každý si s někým povídal, jen já se do žádného rozhovoru nezapojila, protože jsem přemýšlela o mně a Mikovi. I my se budeme muset za krátkou chvíli rozloučit, ale ještě se uvidíme. Amy a Connor si musejí dát nadobro sbohem, což budeme muset i my příští rok.

Bylo mi do pláče, ale vzhledem k ostatním táborníkům jsem své slzy potlačila. Náhle si vedle mě někdo zabral židli a já na něj okamžitě upřela zrak. ,,Dlouho jsme spolu nemluvily," promluvila dotyčná a záludně se usmála. Nevěděla bych, kdo to je, kdyby mi to holky neřekly. Díky nim jsem vlastně znala skoro každého, jako předtím.

,,Jess," pousmála jsem se mile. Neměla jsem v plánu s ní nějak soupeřit, nebo se k ní chovat nepřátelsky. Ano, podle všeho jsme byly rivalky, neměly jsme se rády a udělaly jsme si dost špatností. Především ona mně, ale přišlo mi správné to zamést pod koberec. Koneckonců, tábor pomalu končil a tak bychom se měly udobřit.

Jessica si odkašlala. ,,Abys věděla, samotnou mě to dost děsí, ale kupodivu jsem ráda, že jsi v pořádku," přiznala, čemuž jsem se musela zasmát. Nebyla tak špatná, jak jsem si dříve myslela. Teď už jsem si to rozhodně nemyslela.

,,To je milé, děkuju," bez rozmyšlení jsem ji objala. Samozřejmě ji to zaskočilo, ale objetí mi opětovala. Tedy, pokud se dá za objetí považovat lehké poplácání po zádech.

,,Nemysli si však, že tohle na našem vztahu něco změní. Pořád tě nemám ráda," věnovala mi ďábelský úsměv. Ať už byla ta holka jakkoliv zlá, teď mi na tom nezáleželo. Zvládla jsem jí odpustit i to, že políbila mého přítele. Ten pocit se vrátil, vzpomněla jsem si na to, jakou bolest jsem cítila, když jsem je spolu přistihla. Jenže teď už to pro mě byla uzavřená minulost, ke které jsem se nehodlala vrátit.

,,To beru," zazubila jsem se. Poté Jessica odkráčela ke svému stolu a já se obrátila k Emmě, která na mě nevěřícně civěla. ,,Myslím, že toho budu později litovat."

,,To rozhodně, ale jsem na tebe pyšná," zasmála se a dále se věnovala Kaylovi. Přála jsem jim to, ale bylo mi jasné, že jim to nevyjde. Kayl byl rovněž starší jako Connor a ani jeden z nich neměl v plánu se příští rok na tábor vracet. Ani jako praktikanti. Mrzelo mě to, ale Emma to vzala líp, než jsem čekala. Amy na tom byla o něco hůř.

Mezi Amy a Connorem ta přitažlivost existovala vždycky. Bylo mi jasné, že se navzájem milují, ale ta dvě slova si nikdy neřekli. A ani se nikdy nedali dohromady. Neustále bojovali se svými vnitřními pocity a snažili se sami sebe přesvědčit, že dělají správně. I když Emma mi říkala, že se Connor o Amy snažil už delší dobu. Byla škoda, že mu Amy nikdy nedala šanci.

Potom, co nás Yolanda informovala o zítřejším večeru, který všichni strávíme ve společenské místnosti, řekla jsem svým dvoum společníkům, že půjdu na vzduch. Vytratila jsem se hlavně, abych jim dopřála trochu soukromí. Vracela jsem se na chatku, když mě náhle někdo zastavil.

,,Ellie," Zaslechla jsem a otočila se. Mé kamarádky mi o něm řekly spoustu věcí a já si dokonce pamatovala, jak mi říkal, že i on je zde naposledy. Zdálo se mi, že odsud všichni odcházejí a já jsem neměla šanci je pořádně poznat. Byla jsem tu poprvé a již jsem se musela loučit s těmi, kteří sem už neplánovali přijet. Narozdíl ode mě tu totiž byli po několikáté.

,,Jimmy," zastavila jsem se. ,,moc se omlouvám za své chování. Holky mi všechno řekly a kdybych byla na Vašem místě, už bych se dávno vyloučila," objala jsem si paže a podívala se mu do očí. Jimmy se pobaveně uchechtl. Možná jsem mu připadala jako nerozumné děcko, které ani pořádně neví, co říká. Svá slova jsem však myslela smrtelně vážně.

,,Určitě ti vše neřekly," usmál se a já stoprocentně věděla, na co naráží.

,,Já si to pamatuji. Náš rozhovor. Teda jen útržky, ale mezi nimi je i to, co Vám kdysi řekl Nigell," Ta vzpomínka se mi z mysli vynořila, když mi holky o Jimmym vyprávěly. Hlavně o tom, jak problémová jsem byla, i když jsem to doopravdy tak nemyslela. Vážně jsem Jimmyho obdivovala za to, co všechno mi prominul. Protože podle toho, co jsem slyšela, by to se mnou Yolanda už dávno vzdala.

,,Tak to mě těší," řekl s něžným úsměvem a nechal mě odejít. Šla jsem do chatky a myslela na všechno, čeho se budu muset dobrovolně vzdát. Moc času do konce už nezbývalo a tak ho nikdo z nás nemohl promarnit.

Otevřela jsem dveře od chatky a vešla dovnitř. Byly zde slyšet tiché vzlyky, jež vydávala má spolubydlící. Seděla na své posteli s pokrčenými koleny, do nichž měla zabořenou hlavu. Přisedla jsem si k ní a pevně ji objala. Chtěla jsem, aby věděla, že není sama. Že jsem tady pro ni a i když jí nemůžu pomoct, budu se ji snažit přesvědčit o tom, že všechno bude v pořádku.

,,Mrzí mě, že už Connor nepřijede," zašeptala jsem. Kdybych byla na Amyným místě, sesypala bych se také. Zatím jsem si nedokázala připustit, že i já budu muset jednou opustit Mika a on mě.

,,To mě taky. Stejně jsme nikdy nebyli spolu, tak by mě to nemělo tolik bolet," povzdychla si Amy a setřela si slzy, které jí stékaly po tvářích. Ani pak však její tváře nezůstaly suché. Z očí jí vytryskly další a další.

,,Máš ho moc ráda, proto tě to tak bolí." Hned poté do chatky vešla Emma a když nás spatřila, ihned k nám přiběhla a obě nás objala. Tohle mi bude chybět nejvíce, pomyslela jsem si. Naše přátelství.