Táborové léto

10: Connor's apology

Po včerejší nehodě jsem mohla zůstat v táboře, ale i tak si Yolanda neodpustila připomínku, že pokud provedu něco dalšího, ihned se na samotku vrátím. A protože jsem tady zůstala, tak Mike samozřejmě taky.

Podle rozhovoru, který jsme spolu včera vedli, jsem usoudila, že je na mě naštvaný, ačkoli jsem se pro něj obětovala. Ale pokoušela jsem se na to nemyslet, protože už jsem stejně nemusela být v jeho společnosti. Teď jsem byla zase s Amy a Emmou.

,,Panejo, to oko se přes noc nějak vybarvilo," spustila hned ráno Amy, když jsem konečně po dlouhém přemáhání se vylezla z postele.

,,Vážně?" vylekala mě Amyna reakce a musela jsem se na to podívat vlastníma očima. Emma mi půjčila své zrcátko a když jsem ten fialový flek zpozorovala, zalapala jsem po dechu. ,,Ale ne,"

Nejvíc fialové barvy se nacházelo pod mým očním víčkem, ale rovněž i na něm.

,,Tohle bychom lehce zamaskovaly makeupem," navrhla mi Amy, o čemž jsem musela popřemýšlet. Nechtěla jsem na sebe zbytečně přitahovat pozornost, ale taky jsem se nechtěla skrývat.

,,Myslím, že to takhle zvládnu," ujistila jsem obě mé přítelkyně. Pak jsem se převlékla do pohodlných kraťasů a trička s krátkým rukávem a vyrazila s nimi na snídani.

Když jsme se v jídelně posadily ke stolu, cítila jsem se příjemně, i přesto, že si mě spousta táborníků prohlíželo a to především moje oko, ale já jejich pohledy ignorovala.

Společně jsme snídaly a stále si povídaly. Jediné, co mě zarazilo, byla Mikova nepřítomnost. Neměla jsem nejmenší ponětí o tom, kde by teď mohl být. Co měl tak důležitého na práci, že se nedostavil na snídani?

I když jsem si to dokola zakazovala, musela jsem o něm neustále přemýšlet. Dívala jsem se ke stolu, konkrétně na místo, kde obvykle seděl, které teď bylo prázdné. Pomalu jsem projížděla očima po klucích, kteří u stolu nyní seděli. Uvědomila jsem si, že u něj chybí nejen Mike, ale i Connor.

Poslali je snad vedoucí domů? Doufala jsem, že ne, protože jsem na tom měla také svůj podíl a to, co se včera událo, se mě též týkalo.

,,Ellie?" Trhla jsem sebou, když Amy hlasitě vyslovila mé jméno. Možná ho opakovala už po několikáté a já ji předtím nevnímala.

,,Promiň, co jsi říkala?" zeptala jsem se jí, i když mi to přišlo nevhodné, ale já opravdu neměla tušení, o čem mluvila.

,,Dnes večer je další táborák a zítra bude noční bojovka," informovala mě natěšeně. Táboráky byly fajn, ale bojovka? Neměla jsem o tom žádnou představu.

,,V noci půjdeme po vyznačené trase a po cestě nás budou strašit vedoucí, nebo nejstarší táborníci, kteří pomáhají s přípravami. Možná bychom se mohly také zapojit," vysvětlila mi Emma, jako by mi četla myšlenky.

,,Mohly, ale tenhle rok se na to obzvlášť těším. Menší děti půjdou dříve a pak půjdeme my a nás budou lekat kluci, kteří budou mít na sobě všelijaké masky," zazubila se Amy.

,,Myslím, že se toho neúčastním," přiznala jsem zbaběle. Nechtělo se mi do toho, protože tady byla šance, že mezi těmi kluky bude Mike, tedy pokud ho z tábora nevyloučili.

,,Je to povinné! Zvlášť pro tebe," úšklíbla se Emma. ,,Tohle si vážně nesmíš nechat ujít."

,,Emma má pravdu. Dej tomu šanci, je to až zítra," přemlouvala mě i Amy. Samozřejmě s Emmou držela basu. Pouze jsem jim sdělila, že o tom popřemýšlím.