Táborové léto

29: Everything is wrong

Když mé spolubydlící po nějaké době vyšly z chatky, rychle jsem do ní zaplula a převlékla se z mokrého pyžama do suchého oblečení. Bylo mi příšerně, holky mě nenáviděly a Mike taktéž. Kayl si o mně musel myslet, že jsem padlá na hlavu a Connor, ten se zajímal jen sám o sebe.

Když jsem si svázala vlasy do culíku, vydala jsem se na snídani, kam jsem musela jít, protože se nám vedoucí chystali něco oznámit. Jakmile jsem vešla do jídelny, můj pohled spočinul na stole, u kterého seděly holky. Bylo mi nad slunce jasné, že mě tam nechtějí. Rychle jsem očima vyhledala jedinou svou možnost.

Přišla jsem k osobě blíž a přátelsky se usmála. ,,Ahoj Kelly, můžu si k vám přisednout?" zeptala jsem se jí a doufala v kladnou odpověď. Má přítomnost ji překvapila, viděla jsem jí na očích, že se mě touží zeptat, proč si nesednu ke svým kamarádkám, u kterých obvykle sedávám, ale díky bohu se nezeptala.

,,Jistě, Ellie. Posaď se," mile se na mě usmála. Byla jsem jí za to vděčná. Přijala mě mezi své přátelé a já tak mohla poznat nové táborníky. Seděla tady zrzka, kterou jsem si z minula pamatovala. A nechyběla tady ani ta Kellyna druhá kamarádka.

,,Jsem Summer," představila se mi zrzka a já tak konečně věděla, jak jí mám oslovovat. Přijala jsem její ruku, kterou mi podávala na seznámení a pevně ji stiskla.

,,A mně říkej Avery," prozradila mi ta druhá dívka, se kterou jsem ještě neměla tu možnost mluvit. Něco mi však říkalo, že teď s nimi budu nejspíš často trávit čas. Nechtěla jsem je ale považovat jako náhradu za Amy a Emmu. Pouze jsem se s nimi seznámila, abych si v jejich dívčí partě nepřipadala jako vetřelec. I když jsem se však snažila jakkoliv, byla jsem vetřelec.

V žádném případě jsem ale nehodlala Kelly ani její přítelkyně využívat. Jen jsem si k nim přisedla na snídani a snažila se tolik nemyslet na to, co se stalo ráno. Očima jsem zabloudila ke stolu, kde seděl Mike, který neklidně bubnoval prsty o dřevěný stůl. Dopustila jsem se velké chyby, kterou jsem si moc dobře uvědomovola a doufala, že mi všichni moji přátelé odpustí. Byla jsem si však vědoma toho, že to bude chtít trochu času, než toho budou schopní.

Musela jsem se nějak odreagovat a soustředit své myšlenky na něco jiného. ,,Kelly, něco jsem zjistila," špitla jsem, aby mě Summer a Avery neslyšely, protože jsem netušila, jestli o tom před nimi můžu mluvit.

,,Opravdu?" Kelly vypadala zvědavě a nepokoušela se být nějak tichá, takže jsem pochopila, že jí nebude vadit, když náš rozhovor její kamarádky uslyší. Pohlédla jsem na Kelly a musela se vnitřně poprat se svými emocemi. Nemohla jsem jim dovolit, aby nade mnou zvítězily a vypluly na povrch. Hlavně jsem se teď musela soustředit na téma, které jsem právě načala.

Zhluboka jsem se nadechla a pokoušela se zaplašit slzy. ,,Tehdy se vůbec nic nestalo. Ani s jedním z nich jsi nic neměla. Byla to pro ně jen legrace, nemusíš mít strach, protože se to už nestane," mrkla jsem na ni a posléze zvlnila rty do falešného úsměvu, jelikož mi do něj zrovna nebylo.

Trápilo mě všechno, co se událo, jenže už jsem to nemohla vrátit. Co se stalo, se zkrátka stalo a mně se trochu ulevilo, protože už to holky konečně věděly. Jenomže mě nepochopily a nesdílely se mnou mou radost.

,,To je skvělé!" vydechla Kelly úlevou. Celý rok žila v domnění, že spala s dvěma kluky na táboře a navíc si nic z toho nepamatovala. Oba jí tak ublížili, musela se trápit a já jsem tohle všechno byla schopná Mikovi odpustit. Proto by mi zase na oplátku on mohl prominout, že jsem o našem vztahu pomlčela.

Náhle se však postavila Yolanda a začala mluvit. ,,Táborníci, včera jsme se vypravili do lesa a dnešek nebude výjimkou. Čeká vás tam znalostní hra, vezměte si pevnou obuv a za čtvrt hodiny se sejdeme před bránou," oznámila nám vesele. Menší děti to nadchlo, i některé starší, mě však ne.

Chystala jsem se opustit jídelnu, když vtom mě někdo zastavil. Skřížila mi cestu a obzvlášť mě překvapilo, že byla sama. ,,Co chceš, Jessico?" sykla jsem otráveně, jelikož ona byla ten poslední člověk, se kterým jsem chtěla zrovna dnes mluvit.

Široce se usmála a pak mě beze slov objala. Neměla jsem nejmenší ponětí, co to právě dělá. A dost silně jsem pohybovala o tom, že to ona ví. Vždyť mě nenáviděla, neměla k takovému gestu důvod, přesto to udělala. Náhle mě konečně pustila a pohlédla mi do očí. ,,Jsem tak šťastná, že to mezi vámi skončilo!" V okamžiku jsem to její zvláštní chování pochopila.

,,Neskončilo," odpověděla jsem nepříjemným tónem v hlase. Ve skutečnosti jsem si však nebyla jistá, jestli byl mezi námi opravdu konec, nebo jestli to byla jen krátkodobá pauza. Mike potřeboval čas a já mu ho hodlala dopřát.

,,Prosím?" Jessica nevěřícně nadzvedla obočí, jako bych byla naprostá lhářka. ,,Ani jednou se na tebe za celou tu dobu nepodíval, to je jasné znamení toho, že už je konec," vysvětlila mi. Tolik mě to ranilo, ale nemohla jsem si to od takové mrchy nechat líbit. Říkala to jen proto, aby mě přinutila cítit se příšerně, abych se zhroutila a vzdala to. Chtěla mi už od samého začátku ublížit, ale já se rozhodla, že jí to jen tak neprojde.

,,Nejsem tak snadno zranitelná, jak si myslíš. Dej mi pokoj, Jessico," vmetla jsem jí do tváře a otočila se tak, jak to běžně dělávala ona. To jí samosebou vytočilo, ale já ji nechala stát v jídelně a vydala se do chatky přezout.

Po cestě do lesa jsem se několikrát přistihla, jak zírám na Mikea a na Jessicu, která se k němu jen vtírala. On ji totiž vůbec nevěnoval pozornost a raději zkoumal svoje obnošené tenisky. Chtěla jsem být u něj a držet ho za ruku. Chtěla jsem ho objímat a zasypávat polibky, ale nemohla jsem.

V lese nám Jimmy vysvětlil, že si zahrajeme poznávací hru. Jakmile řekne název nějakého stromu, musíme ho díky našim znalostem vyhledat a dotknout se ho. Ten, kdo pochybí, vypadává a dál ve hře nepokračuje. Táborník, který zůstane jako poslední, vyhrává.

Tahle hra byla spíše pro malé děti, ale i tak ji museli hrát všichni. Táborníci v mém věku schválně pochybyli, aby se toho dál neúčastnili a mohli si dělat, co chtěli. Tak jsem udělala to samé. Většina z nich, včetně Emmy a Amy, se vzdálila, ale Yolanda je pozorně na dálku hlídala. Mike zmizel mezi prvními a proto jsem se rozhodla jít ho hledat.

Byli jsme úplně v jiném lese, než v tom, kde se nacházelo naše jezero, takže nejen, že jsem se tady ztrácela, ale taky jsem neměla tušení, kam by mohl odejít. Dostala jsem se docela daleko od ostatních a proplétala se mezi stromy s cílem najít Mikea a říct mu, aby mi dal šanci tak, jako já jemu.

Zrovna jsem se šikovně vyhýbala jednomu stromu, když jsem narazila na dvojici, jež se za ním schovávala. Málem mi vypadlo srdce z hrudi a rozlámalo se na tisíc kousků, když jsem poznala Mikea a následně jeho společnici, kterou právě teď líbal. Zničehonic se však Mike od Jessicy odtáhl, poněvadž si všiml mě.

Sledoval můj šokovaný obličej a mé oči, které se pomalu začaly plnit slzami. V žádném případě jsem však neměla v plánu, aby viděl, že kvůli němu brečím. Rychle jsem se od nich rozběhla pryč a skryla se za první strom, který mi skřížil cestu. Tam jsem se sesypala k zemi a přitáhla si kolena k hrudi. Propadla jsem v pláč a nijak se nesnažila s ním bojovat. Tak moc to bolelo a já té bolesti snadno podlehla.