Táborové léto

4: First day

Svůj první den na táboře si každý představuje jinak. Včera večer jsem si s holkami povídala a postupně je poznávala. Bylo už pozdě, když jsme konečně usnuly a já úplně zapomněla na svou povinnost.

Ze začátku jsem si myslela, že zvládnu naprosto cokoliv, ale jak bylo viděno, tak jsem pohořela hned první ráno.

„Ellie!" zaslechla jsem v polospánku, jak někdo křičí mé jméno. Ten hlas mi byl povědomý, ale přesto jsem nijak nereagovala. ,,Vstávej a ihned si dej tři kolečka kolem tábora!" Vyděšeně jsem se probudila a prudce jsem se zvedla. Můj prudký pohyb však nečekala osoba, sklánějící se nade mnou. Narazily jsme do sebe čelem a obě nás zasáhla nepříjemná bolest hlavy.

,,Panebože!" vyděsila jsem se, když jsem před sebou spatřila Yolandu, taky tady byl Jim a ještě jedna vedoucí, kteří stáli raději opodál a všemu jen nechápavě přihlíželi. ,,Moc se omlouvám."

,,Omlouváš?" zakřičela ještě víc Yolanda a držela si bolavé místo na čele. Teď už se probudily i mé spolubydlící. ,,Je devět hodin, měla jsi vstávat v půl osmé přesně!" zdůraznila.

Vybavila jsem si včerejší noc. Byla jsem tak unavená, že jsem úplně zapomněla nařídit ten budík, který mi vedoucí dala. Nevinně jsem se usmála a doufala, že mi to Yolanda odpustí. Ta na to ale zrovna nevypadala.

,,A ještě ke všemu budu mít bouli," sykla a poručila jednomu vedoucímu, ať jí přinese studený obklad.

,,No, to já taky," uchechtla jsem se, ale Yolanda to moc humorně nebrala. Probodávala mě pohledem a užuž chtěla něco říct, ale já ji utišila. ,,Rozumím, ty kolečka."

Pomalu mi, při vstávání z postele, docházelo, co jsem způsobila. Rozhodně jsem nechtěla, aby kvůli mně musela Yolanda měnit plány na dnešek. Ovšem když jsem vyšla z chatky, nevypadalo to zrovna, že by to někomu, kromě naší vedoucí, vadilo.

Tábor byl úplně prázdný, poněvadž všichni ještě tvrdě vyspávali. Stáhla jsem si vlasy do culíku a obmotala ho gumičkou. Zavázala jsem si tkaničky, vyšla ven hlavní bránou a začala jsem se pomalu rozbíhat kolem tábora.

Bylo to příšerná chyba sem jezdit. Zatím jsem si pobyt tady vůbec neužívala. Měla jsem sice nové kamarádky, ale taky byl poblíž mě člověk, který měl se mnou očividně velký problém.

Když jsem konečně třikrát oběhla celý tábor, vracela jsem se pomalými kroky zpět a ani si neuvědomovala, že jsem v pyžamu. Nejhorší bylo to, že už všichni stáli před hlavní chatkou a byli nuceni poslouchat Yolandin proslov.

Chtěla jsem se jim vyhnout, a tak jsem se chystala vzít nohy na ramena a schovat se v chatce, jenomže jsem se po těch kolečkách nezmohla ani na mírný poklus. Když si mě ostatní všimli, začali si na mě ukazovat a smát se. Protočila jsem očima a pokusila se je nevnímat.

V chatce jsem se oblékla do černých látkových kraťasů a obyčejného trička. Hned poté jsem zamířila do jídelny na snídani. Pohledem jsem vyhledala holky, které však u stolu neseděly samy. Usadila jsem se vedle Amy a doufala, že mé zaspání nebude Yolanda dál rozebírat.

Jenže když si mě v okamžiku všimla, zaujala své místo a několikrát za sebou zatleskala, aby přilákala pozornost. ,,Poprvé v historii tohoto tábora někdo zaspal a já musím přehodnotit své plány," informovala nás.

,,Všechno je jednou poprvé," špitla jsem a pokrčila rameny. Holky se zasmály a Yolanda ihned zaměřila náš pobavený stůl.

,,Ellie, dávám ti prostor, aby ses nám k tomu vyjádřila."

,,Omlouvám se, už se to nestane," pronesla jsem krátkou omluvu a ztichla jsem.

,,To doufám," zamračila se na mě a pak už si mě díky bohu dál nevšímala. Oznámila nám, že se dnes, místo noční bojovky, jen rozdělá oheň. Spousta táborníků si povzdychlo a mě došlo, že je to kvůli mně. Dnešní večer jsem naprosto každému zkazila.

Nepodařilo se mi udělat ten důležitý první dojem a jak se zdá, tak Yolandina oblíbenkyně nebudu. Bohužel, to, co se stane už nejde vrátit a já si tohle všechno nevybrala. Nemám tady být a jestli se nestane něco, co mě tady udrží, tak ani nebudu.

* * *

Odpoledne po obědě jsme stříleli z luku, což nebyla činnost, která by mi zrovna šla. V campu nás bylo málo, a tak vedoucí rozhodli, že zatím týmy nebudou. Nikdy jsem nezkoušela střílet z luku, a tak nebylo divu, že jsem ani jednou nevystřelila.

,,Tohle je naprosto zbytečný," hovořila jsem sama se sebou a marně se snažila zaměřit.

,,Trpíš samomluvou?" zasmál se pobaveně někdo za mnou. Otočila jsem se za tím smíchem, který patřil pohlednému brunetovi. Byl daleko vyšší než já a očividně se pravidelně udržoval v kondici. Prohrábl si své kaštanové vlasy, přičemž si mě stále prohlížel svýma oceánovýma očima. Všiml si, jak ho pozoruju a založil si ruce na prsou. ,,Proč na mě tak koukáš?"

,,Mohla bych se tě vlastně zeptat na totéž," ušklíbla jsem se a věnovala se raději luku a šípu.

,,Střílelas někdy?" zeptal se. ,,Podle toho jak to držíš, soudím, že ne."

,,Nemáš lepší věci na práci, než si ze mě utahovat?" spustila jsem ruce podél těla a znovu se na něj podívala. Jen se usmál a dostal se ke mně blíž.

,,No, tohle je prakticky moje práce," opravil mě a postavil se za mě. Soustředila jsem se na každý jeho pohyb, když se najednou jeho jemná ruka přemístila na tu mou, která pevně svírala dřevěný luk.

Cítila jsem, jak se jeho tělo dotýká toho mého. Jeho blízkost mi způsobovala rychlý tlukot srdce a obávala jsem se, že pozná, jak moc jsem kvůli němu nervózní.

Uchopil i mou druhou ruku, která s jeho pomocí pomalu natahovala šíp. Následně jsem vystřelila a trefila se pár milimetrů od středu.

,,Na nováčka působivé," uznal. Pustil mé ruce a odlepil své tělo od toho mého.

,,Díky," pousmála jsem se, ale když jsem se otočila, byl pryč. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale nikde jsem ho neviděla. Nechápala jsem, jak mohl tak rychle zmizet.

Ovšem, jakmile odešel, se u mě zčista jasna objevily mé kamarádky. Zdálo se mi, jako by čekaly až ten brunet odejde.

,,Co ti chtěl?" zajímala se Emma. Všechno jsem jim vyzrazovat nechtěla, ale taky nás mohly po celou dobu pozorovat.

,,Nic, ani nevím, kdo to byl."

,,Jmenuje se Mike Payton," informovala mě Amy a Emma jen přikývla. ,,Je tady už druhým rokem, stejně jako my." Zatímco já jsem tady byla poprvé a byla jsem nováček naprosto ve všem.

,,Ellie, dám ti jednu malou radu, protože tě mám ráda a nechci, aby ti ublížil. Nezačínej si s ním nic a drž se od něj dál, podle všeho mu prý žádná holka není dost dobrá. Má velké nároky," varovala mě Emma před Mikem.

,,Neboj se, nemám v plánu se s ním nějak sbližovat," ujistila jsem ji a pokusila jsem se zapomenout na ten úžasný pocit, který jsem cítila, když byl se mnou.