Táborové léto

8: Weird feeling

Časně ráno jsme s Mikem zavítali na malou chvíli do tábora, na snídani. Pokoušela jsem se ignorovat pohledy všech přítomných, kteří si o nás bezpochyby nemysleli nic dobrého.

Přivítala jsem se s holkami a tím se oddělila od Mika. ,,Tak jaké to tam je?" zajímalo Emmu.

Chvíli jsem hledala ta správná slova, jelikož se mi tam z jedné části líbilo a z druhé jsem se toužila vrátit zpět do kempu. ,,Tiché," řekla jsem nakonec.

,,A Mike?" Předvídala jsem, že se na mého společníka zeptají. Neměla jsem v úmyslu jim nic zatajovat, ale třeba by to nepochopily. Podle všeho ho nejspíše neměly rády a tak by se jim jistě nelíbilo, kdybych se jim svěřila s tím, že je moc milý a jiný, než mi říkaly.

,,Nic, moc spolu nemluvíme," zalhala jsem, i když jsem tak moc chtěla s pravdou ven.

Společně jsme se potom posadily ke stolu a já zaujala roli posluchače. Mé kamarádky mi vyprávěly, co dnes mají na programu a já pocítila závist. Mým programem na dnešek byl totiž Mike, Mike a zase Mike, zatímco pro všechny ostatní to byl bazén, hry a večer opět film. Jednoduše, žádný Mike.

Později jsme se s Mikem dozvěděli, že pro dnešek se už nemáme vracet. Yolanda nám s sebou na samotku zabalila oběd i večeři a tak bylo zjevné, že další návštěva tábora bude až zítra.

Když jsme se vraceli, zpozorovala jsem, že si Mike s sebou odnáší kytaru. Mile mě překvapilo, že hraje. V posledních dnech mě nepřestával překvapovat a postupně jsem odhalovala jeho skryté záliby.

Zbytek dne jsme spolu prohodili jen pár slov, převážně si každý všímal svého.

K večeru se ochladilo a začínal foukat silný vítr. V chatce byl kupodivu krb, ale na přitápění nebylo uvnitř dostatek polínek. Bylo nám tedy jasné, co musíme udělat, abychom přes noc nezmrzli. 

,,Tak jo, půjdu pro nějaké dřevo," oznámil mi Mike.

,,Jdu s tebou," postavila jsem se na nohy a chystala se otevřít dveře. Jenomže mě Mike chytil za ruku a prudce se mnou škubl, čímž jsem se ocitla blízko něj.

,,Ne, ty tady zůstaneš," rozkázal mi, jako bych byla malé dítě a on za mě směl rozhodovat. Tak to ale nebylo a já ho v žádném případě nehodlala poslouchat.

,,Ve dvou toho nasbíráme více," dala jsem mu dobrý důvod, proč bych se k němu měla přidat. Protočil očima a pochybovačně se uchechtl. To pro mě znamenalo, že prostě půjdu s ním.

Jakmile jsme vyšli z chatky, ofoukl nás studený vítr. Otřásla jsem se a Mike mi ochotně předal svou mikinu. Když jsem se do ní navlékla, ucítila jsem jeho příjemnou vůni.

Vydala jsem se za Mikem a začala sbírat nějaké větvičky. Když jsem se otáčela, všimla jsem si jednoho místa, kde jich bylo spousta a nechat je tam by byla vážně škoda. Scházela jsem pomalu dolů z kopce, když mi zničehonic podjela noha a začala jsem klesat k zemi.

Největší bolest, jakou jsem v ten okamžik pocítila, byl kotník, mimo to jsem se uhodila do hlavy, ale ta mě tolik nebolela. Vyjekla jsem bolestí a chytila se za kotník. Než jsem se stačila ohlédnout, abych zjistila, kde je Mike, byl už u mě a pomáhal mi na nohy.

,,Ellie," držel mě za pas, abych neupadla znovu a starostlivě si mě prohlížel. Zmateně jsem ho sledovala a čekala, co dalšího mu vyjde z úst. ,,co tě bolí?"

,,Kotník," ukázala jsem přesně na ono místo. ,,nemůžu došlápnout."

,,Bude nejspíše vymknutý," podotkl. Snažila jsem se udržet rovnováhu na jedné noze, ale cítila jsem, jak začínám padat před sebe. Mike mě včas zachytil a mé ruce se znovu dotkly jeho silných paží. ,,dám ti na něj led a obvážu ti ho."

,,Dobře," souhlasila jsem, ale jediné na co jsem se plně soustředila byli jeho uklidňující doteky. Držela jsem se ho za ruce a pomalu se ztrácela v jeho očích.

,,Sama do chatky ale nedojdeš," usoudil a než jsem stačila něco říct, vzal mě do náruče a rozhodl, že mě tam sám donese.

,,Miku!" zasmála jsem se jeho uspíšenému gestu. Řídila jsem se většinou rozumem, proto jsem věděla, že si musím držet odstup, ale cítila jsem se tak nádherně, když jsem byla Mikovi na blízku.

,,Nech se rozmazlovat," zašeptal, čímž mě donutil k úsměvu. Obmotala jsem mu ruce kolem krku, abych nespadla a pak jsem si položila hlavu na jeho rameno. Cítila jsem jeho napnuté svaly a nezáviděla jsem mu, že mě musí nést.

,,Jsem těžká?" položila jsem mu otázku, která se dala očekávat.

,,Vůbec ne," pousmál se. Byl ke mně milý a nějakým způsobem jsem tušila, že i upřímný.

Když jsme byli uvnitř chatky, Mike mě položil opatrně na mou postel a přihodil nějaká menší polínka do krbu, aby tu bylo tepleji. ,,Tak jo," rozhlížel se po místnosti a když objevil lékárničku, neváhal a přisedl si ke mně.

Opatrně mi obvázal kotník a já mu s úsměvem poděkovala.

,,To byla maličkost," odpověděl mi a přitom namotával zbytek obvazu. Když byl hotov, přemístil své modré oči na mě.

Znovu jako bych opustila svět a vnímala jen jeho. Nehýbala jsem se a ani nemrkala. Mike se ke mně opatrně přiblížil a mně konečně došlo, co má v úmyslu. Naše čela se dotýkala, když vtom jsem se odtáhla.

,,Promiň," špitl Mike. Vysvětlovala jsem si to jediným způsobem, byla to jen slabá chvilka a já jí stihla včas ukončit.

,,V pořádku," odkašlala jsem si a uvědomila jsem si, že mám na sobě stále jeho příjemnou mikinu. Začala jsem jí pomalu svlékat, ale Mike mě svou rukou zastavil.

,,Než se tady oteplí, tak to zabere trochu času. Zatím si ji nech," věnoval mi nádherný úsměv, který jsem mu ihned opětovala a přetáhla si přes sebe znovu jeho mikinu.

Nikdy v životě jsem se necítila takhle zvláštně. Jako bych si nechtěla přiznat to, že se mezi mnou a Mikem něco děje. Něco, co nedokážu ovlivnit. Ale právě teď jsem potřebovala mít jasno. ,,Jsme přátelé, že ano?"

,,To jsme," odpověděl zcela zřetelně. Přátelé. To slovo se mi začalo zamlouvat. Ale vím, že někde hluboko uvnitř jsem si přála, aby řekl nahlas, že cítí to napětí a ty ostatní zvláštnosti, které cítím já.

V jeden okamžik se mi to slovo líbilo a v ten druhý jsem ho nenáviděla. Neměla jsem tušení, zda můžeme někoho nebo něco milovat i nenávidět zároveň.