Táborové léto

12: Warning

Otevřela jsem oči a ihned se mi vybavil včerejšek. Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou a pak potichu vstala z postele, abych neprobudila holky. 

Když jsem si dala vlažnou sprchu a umyla si vlasy, vrátila jsem se zase do chatky, ale tentokrát byly mé spolubydlící už vzhůru, s čímž jsem nepočítala, jelikož bylo brzy.

,,Tak, řekneš nám, kde jsi včera byla, nebo si budeš hrát na tajnůstkářku?" začala Amy s výslechem hned po mém příchodu. 

,,Tajnůstkářka se mi zamlouvá," zazubila jsem se, jako by se včera nestalo nic důležitého. Avšak upřímně pro mě ta noc znamenala hodně a věděla jsem, že se mi vryje do paměti na hodně dlouhou dobu.

,,Ellie, nám můžeš říct cokoliv," pousmála se na mě Amy a položila mi ruku na rameno. Emma pouze přikývla.

,,Holky, nebude se vám to ani trochu líbit," posmutněla jsem. Mé kamarádky neměly Mika rády a to jen kvůli pár nepravdivým informacím, které odněkud zaslechly. Neznaly ho tak, jako já. Měly by mu dát šanci a zkusit ho poznat, ale o tom jsem vážně silně pochybovala. Musela jsem proto zvážit, jestli jim řeknu všechno, nebo jen něco. ,,Včera v noci jsem byla s ním," 

,,Cože?" vykřikla Emma zděšením, čehož jsem se obávala. Splnila mé očekávání, jakmile řekla: ,,A...?"

,,Nic, jen jsme si povídali," zalhala jsem, ale zdálo se, že mi to uvěřily. Byla na nich poznat značná úleva. Cítila jsem se vůči nim provinile, ale právě teď jsem k nim nemohla být upřímná, protože by mé nadšení nepochopily, i kdybych je o to požádala.

,,Jsme rády, že jsi se s ním do ničeho nezapletla," oddychla si Amy, zatímco já zhluboka dýchala. ,,on pro tebe rozhodně není ten pravý. I kdyby se mezi vámi něco stalo, skončí to hned, jakmile to začne," vysvětlila mi, čímž mi nasadila brouka do hlavy. Proč by něco takového říkala, kdyby to nebyla pravda? 

,,Jsi v pořádku, Ellie?" zeptala se mě Emma, která musela zaznamenat změnu výrazu v mém obličeji. Byla jsem z toho zmatená a i když jsem si toho nebyla vědoma, dávala jsem to najevo.

,,Jo, jsem," Na důkaz jsem se usmála.

* * *

Na snídani bylo více rušno, než bylo zvykem. Všichni hovořili o dnešní noční bojovce. ,,Prosím, táborníci," zatleskala hlasitě Yolanda, aby na sebe připoutala pozornost. ,,Dnes v noci nebude táborák, místo toho vás čeká bojovka. Trasa bude osvícena malými světýlky a starší táborníci půjdou jednotlivě. Žádné dvojice ani větší skupinky! Výjimkou jsou pouze mladší děti," informovala nás o všem, co bylo potřeba vědět. Jen jsem ji poslouchala a už se mi tam nechtělo.  

Otočila jsem hlavu ke stolu, u kterého seděl Mike, abych se odreagovala a přišla na lepší myšlenky. Zarazila jsem se, když jsem spatřila, jak mě bez mrknutí pozoruje s lehkým úsměvem na rtech. Pousmála jsem se na něj a bez pohnutí jsem ho rovněž sledovala. Jako bychom znovu sváděli souboj v nemrkání, ale tentokrát to trvalo o něco déle. Pak mě ale cosi vyrušilo.

,,Ellie?" Trhla jsem hlavou k hlasu, který mě volal. Vzhlédla jsem, abych zjistila, kdo a co, po mně chce. Byla to Yolanda, stála přede mnou s rukama v bok a propalovala mě ostrým pohledem. 

,,Ano?" zazubila jsem se nevinně. Neměla jsem tušení, co po mně žádá. 

,,Pojď se mnou," rozkázala mi a vydala se směrem k východu. Letmo jsem se podívala na holky, které úplně nechápaly, o co tady vlastně jde. Nebyly jediné, protože ani já jsem nic netušila. Nechtěla jsem dělat potíže, tak jsem se zvedla od stolu a následovala vedoucí ven z jídelny.