Dívka z říše zvířat

6. Kapitola

O pár hodin později
Molly
Probudila jsem se a posadila se. Byla jsem v nádherném pokoji, tenhle pokoj byl dvakrát větší než ten můj. Ve svém pokoji, když to berete od dveří, jsem měla postel pro jednoho, za ní hned pracovní stůl se židlí, vedle postele na pravo od dveří byla jedna skříň a za nima byli dveře od koupelny. Tady to bylo tak. Manželská postel a na pravo i na levo byl jeden noční stolek. Na levo kde končila postel bylo okno a na pravo naproti oknu byl asi pracovní stůl. Za oknem byl kosmetický stolek. Naproti mě byli dvoje dveře, jedny dveře byli dál a jedny blíž. K těm prvním dveřím vedl jakoby tunel ale tunel to samozřejmě nebyl. A na pravo byly ještě jedny. Odhrnula jsem peřinu a nohy jsem pustila z postele. Na sobě jsem měla černé legíny a fialový svetr, ten svetr byl huňatý a příjemný. Všimla jsem si, že mám obvázanou ruku. Trochu tlačila. Nesnáším obvazy. Odlepila jsem si a odvázala jsem si obvaz. Ta ruka mě trochu bolela ale ne moc. Mě bolel vlastně celý člověk. Postavila jsem se, neměla jsem na sobě boty. Šla jsem do dveří, které byly na pravo. Vau. Objevila jsem převelikou šatnu. Mě stačila jedna skříň a tady měli normálně jednu místnost. Šla jsem zpátky a vydala se do druhých dveřích. Ti vedli do koupelny. Moje koupelna byla dvakrát menší než tahle. Šla jsem zpět a trochu víc jsem bouchla dveřmi. No trochu... Bylo to dost a pak jsem uslyšela kroky na schodech, oni šli rychle. Skočila jsem do postele a všimla si obvazu na stolku. Ten jsem jen tak tak schovala pod peřinou, protože se otevřeli dveře a já rychle zavřela oči. Ať si ničeho nevšimnou, prosím, prosím, prosím. ,, Myslíš, že spí?" Zeptal se někoho ženský hlas. ,, Nevím." Řekl zas mužský hlas. ,,Měl bych se jí podívat na tu ruku." Sakra, sakra, sakra. Chtěl si moji pravou ruku vytáhnout ale já se zahrabala víc do peřin. Chvilku bylo ticho než jsem ucítila, že ze mě někdo tu deku odkrývá. Chytla jsem ji a hodlala ji nepustit. Pak jsem ani nepostřehla, že sedím na nějakém klíně zabalená do deky. Vyděšeně jsem se na toho dotyčného podívala. Byl to ten muž, měl blonďaté až bílé vlasy a zlaté oči. Mohlo mu být tak dvacet pět let. Usmál se na mě a někdo si sedl vedle nás naproti mě, byla jsem poseděná tak, že jsem nohy měla na pravo položené od něj. Podívala jsem se na toho, kdo si sedl vedle nás. Byla to žena, měla srdcovitý obličej. Taky se na mě usmála a ten muž se podíval na moji ruku. Chtěla jsem cuknout ale to mi nedovolil. Zamračil se, když viděl, že nemám na sobě obvaz a že je na zemi.