Dívka z říše zvířat

4. Kapitola

Molly
Problém byl veliký, kvůli tomu že jsem se přeměnila tady. Byla jsem bílá kočka. Proč, proč, proč. Molly uklidni se. Vše bude v pořádku. Nešlo to. Když jsem se nenaštvala ani jsem nešla do extrémů, nebo rychlý přesun emocí. Ne, byla jsem v pohodě. Tak proč? Nebo že jsem se dlouho nepřeměnila? Lehla jsem si na zem a trošku se začala uklidňovat. Po patnácti minutách jsem se přeměnila zpět do normálního stavu. Postavila jsem se a vyšla ven. Zaplatila jsem a odešla. Ještě před tím jsem musela ubezpečit barmana, že mi nic není. Šla jsem hned do svého pokoje a lehla si na postel a během minutky jsem usnula.

Druhý den ráno
Probudila jsem se třičtvrtě na sedm a vyskočila jsem z postele. Vypadala jsem hrozně. Udělala jsem si rychlou sprchu a upravila jsem se a vydala se udělat snídani. Nestihla jsem to na čas, takže mi vrazil dvě facky, že jsem se skoro neudržela na nohách. Potom jsem si vzala batoh a spěchala do školy. Přišla jsem minutu před zvoněním a sedla si k Mathewovi. ,,Ahoj. Stalo se něco? Jsi nějaká zadýcháná." ,,Ahoj. Jen jsem zaspala. To nic není." Přikývl a začal si číst znovu své zápisky. Zamračila jsem se, kvůli tomu že všichni se koukali do svého sešitu. ,,Co teď máme?" Zeptala jsem se a on se na mě nechápavě podíval. ,,Molly. Vždyť máme matematiku. Budeme psát čtvrtletku." No do prčic. Zazvonilo a já se proklínala. Do třídy vešla učitelka s dvěma novými žáky. ,,Posaďte se do volné lavice." Pokynula jim. ,,Dobrý den. Než začneme písemkou, chci vám představit dva naše nové žáky. Jasper Hale a Alice Cullenová." Všichni se na ně dívali a mě to nedalo a podívala se na ně. Ti se jen dívali na učitelku. Ta Alice byla drobná dívka, vypadala jako elfka. Ten Jasper měl blonďaté vlasy, vypadali jako vlasy od lva. ,,Tak posaďte se a začneme s písemkou."

...

Molly
Seděli jsme u stolu na oběd a já se vrtala v jídle. Bylo mi hrozně. Dostala jsem pětku z matematiky. A to mi matematiky jde. Všichni u stolu mlčeli a nic neříkali. ,, Molly. Co ti je?" ,,Nic." Odpověděla jsem asi po pátý. ,,Hele Molly. Je si to..." ,,Není to kvůli té známce." ,,Tak co se děje? Říkáme si vše." Kdybyste věděli. Řekla jsem si v duchu. ,,Fakt nic. To nestojí za řeč." ,,Tak když to nestojí za řeč, tak čau." Řekla naštvaně Jenny a odešla. Naštvaně odešel i Mathew. ,,Zkusím si s nimi promluvit." Řekl Oliver. Chabě jsem přikývla a on taky odešel. Kvůli své tuposti jsem přišla o své jediné přátele. Celá rodina Cullenova seděla u jednoho stolu a dívala se z okna, nejedla a mě to přišlo divný. Po pár minutách jsem odešla na zeměpis. Ten jsem měla s Oliverem. Sešla jsem se s ním před učebnou. ,,Tak co?" Zeptala jsem se smutně. ,,Nic. Nedokázal jsem jim to vymluvit." Smutně jsem přikývla a sedli jsme si do lavice. ,,Molly. Nechci ti do toho kecat ale jestli to je něco vážné, tak mi to řekni." ,,Neboj. Jsem v pohodě. Kdyby to bylo horší, tak ti to řeknu." Přikývl a objal mě. Zazvonilo a přišel učitel.