Dívka z říše zvířat

57. Kapitola

Carlisle
Ležela na posteli a měla zavřené oči. Bylo to podobné, jak před lety. Když ji zemřela matka. Sedl jsem si k ní z jedné strany a zůstal s ní až do rána. Celou dobu jsem ji držel za ruku. Asi ráno mi volala Esme.  ,,Ahoj miláčku." Pozdravil jsem jí a pomalu hladil Mollyinu ruku. ,,Ahoj. Jak je Molly?" ,,Viděl jsem její papíry. Je v pořádku a probudit by se měla dneska a nebo zítra. Počkám na svoji službu a pak vám ještě zavolám." ,,Dobře. Papa." ,,Pá." Zavěsili jsme to a já šel na službu.

Molly

Okolo byla jen tma. Nic jiného jsem prozatím neviděla, než začala tma ustupovat a já rozeznávala okolí. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po pokoji. Byla jsem v nemocnici. To jsem hned poznala. Na pravo ode mně byl stolek a vedle mě byla nalevo byla židle a za ní prázdná postel a ten podivný přístroj. Trochu jsem se chtěla posadit, no.. chtěla jsem se opřít o polštáře, abych byla vyšší. Hned jsem ale sjela zase dolů a začal mě bolet celý člověk. Který mě stejně bolel. Jen tak jsem ležela a všimla si mé peněženky a telefonu na stolku. Natáhla jsem se a chtěla vyťukat číslo ale otevřeli se dveře a já hned telefon schovala pod peřinu. Byla to mladá sestra. Podívala se na mě a hned běžela někam pryč. Byla trochu při těle a srandovní bylo, jak běžela. Potom znovu přišla a hned za ní Carlisle. Nad tím jsem se usmála. ,,Vidíte pane doktore. Už se probrala." Přikývl a ona odešla. Já se jen usmívala jak měsíček, i když mě bolel celý člověk. ,,Rád vidím, že se tvůj stav zlepšuje." ,,To taky vidím a jsem taky ráda, že se lepší a chybí mě les. Tady si asi nemůžu zaběhat že? Dlouho jsem si nezaběhala." ,,No to teda ne. " Začal se smát. ,,Ale neboj. Den dva si tě tady necháme a pak si tě vezmu domů." Přikývla jsem. ,,Chceš abych zavolal rodinu." Přikývla jsem a on odešel. 

...

Molly

Před několika minutami přišli ostatní a hned jsme chytli záchvat smíchu. Emmet přišel hned první a málem mě umačkal v objetí a pak, když jsem ho poprosila o to, aby mě pustil. Tak mě pustil a prohlásil. ,,Z naší sestry se stala porcelánová panenka." Přitom jsem na něj hodila polštář a všichni jsme se začali šíleně smát. Esme, Al, Rose a Bella se držely za břicho. Emmet se válel na zemi a smál se. Jazz a Edward byli v předklonu a smáli se taky. Já z toho začala škytat a to u všech vyvolalo další výbuch smíchu. Po nějaké dobé přišel Carlisle s tácem plného jídla. ,,A já si říkal odkud je takový smích." Usmál se na nás a podal mi jídlo. ,,Jinde není takhle potrhlá rodina." Všichni jsme se zasmáli. Carlisle si sedl na židli, která byla mezi postelemi a Esme si sedla na něj. Al s Jazzem si sedli na stůl a Edward s Emmetem si vzali taky židle a holky si pak sedly na kluky.

 O pět dní později
Molly
,,Prý den dva si mě tam nechají a byla jsem tam pět dní." Ředitelovi se nelíbila jedna věc, ohledně mých žeber ale po pěti dnech, když jsem je měla v pořádku mě propustil domů. Teď jsem jela s Al a Jazzem. ,,Hele a nemůžu se proběhnout?" ,,Jo a vrátíš se za tři dny. Ani náhodou. Pro informaci, Jacob, Nessie a Kattie jeli domů do Anglie ale musíš jim prý zavolat." Přikývla jsem a zamyslela se nad tím, že bych mohla vyletět oknem. Z mých myšlenek mě vytrhl hlas. ,,Ani na to nemysli." Pohrozila mi Al a já se přeměnila. Jazz smykem zastavil a já vyletěla oknem. Taky by je mohlo napadnout, mi zavřít okno. Byla jsem orel. Doletěla jsem k moři a přeměnila se zpět na člověka. Vzala jsem si telefon a zavolala Renesme. ,,Ahoj Molly." Pozdravila mě zvesela. ,,Ahoj Renesme. Jazz mi řekl, že mám vám zavolat. Něco potřebujete?" ,,No... Víš Kattie by tě strašně ráda viděla. Ona se s tebou nerozloučila a mě napadlo, je si bys k nám nechtěla jet. Jí by to udělalo velikou radost a i nám." ,,Nic jiného mi nemusíš říkat, je si teda vám to nevadí, tak klidně přijedu ale jen letadlo..." ,,O letadlo se neboj. Jede ti zítra v devět ráno. Ostatní to vědí, že bys k nám jela a nevadí jim to. Oni jet ale nemohou, mají prý důležité zkoušky a práci. Tak se měj a pak mi zavolej." ,,Jojo. Papa." Zavěsila jsem a šla domů. Je si bude Carlisle hudrovat, tak mi to je jedno. Došla jsem domů, kde byla jen Esme a ta jen neklidně posedávala v křesle. ,,Ahoj Esme. Nechceš mi prosím tě říct, že se vydali mě hledat?" Rychle se na mě otočila a začala se smát, tomu co jsem řekla. ,,No ale máš pravdu, šli tě hledat a Nessie..." ,,Ano, Jazz mi to už říkal. Zítra mi letí letadlo, mluvila jsem s ní." Přikývla jsem a sedla si do křesla a já na pohovku. ,,Já se na to vykašlu, nikde ji nemůžeme najít. Přece se nemohla propadnout do země." Uslyšela jsem naštvaný hlas Jazze. ,,No to nemohla." To byl zas Carlislův hlas a my dvě se rozesmály. Všichni se na nás šli podívat a Emmet se uchechtl. ,,A my ji hledáme." Uchechtl se znovu a Carlisle se zamračil. ,,Z auta se za prvé nevyskakuje a za druhé nevylítá. Ten tvůj trest se obnovuje." ,,Máš smůlu. Zítra mi letí letadlo do Anglie." Jen si povzdechl a pokýval hlavou. Já si šla lehnout do postele.