Dívka z říše zvířat

32. Kapitola

O tři roky později
Molly
Mikeovi je osm a teď je ve škole. Před rokem nastoupil do základní školy. S Larou, Mary a Andrewem jsem nebyla v kontaktu. Nevěděli, kde jsem já a já zas kde jsou oni. Taky před dvěma roky odjeli Cullenovi. Byl to pro mě šok ale dost mě podporoval ten kluk. Vidět ho každý den nadšenýho, když mě vidí. Ležím na posteli a podívala jsem se na hodiny. Ono už je dvě. Sakra to nestihnu. Každý den mu chodím naproti. Tara už dneska byla doma, protože je pátek. Chodí do čtvrťáků. Vyběhla jsem mu naproti a viděla ho u školy. Skákala jsem po něm a on se smál. Potom jsme celou cestu spolu blbli. Došli jsme domů. ,,Půjdu s Nell ven!" Pojmenoval mě Nell. ,,Ani náhodou. Dostal jsi pětku z matiky, takže nikam nejdeš." Řekla jeho máma. On chodí do druhé třídy a dostal pětku. Každýmu nemusí jít vše. ,,Ale mami!" Řekl naštvaně. ,,S Nell půjde Tara." Řekla a Tara mi zapínala obojek. Ne to mi neuděláte. Prosím. Klidně nemusím jít ven. Nevyčůrám se tady slibuju. Prosím! V duchu jsem zakřičela naposled, když mě ta blbá táhla ven. Potkaly jsme ty její best kamarádky. Pustila mě v parku a povídala si s dalšími slepicemi. Nestačí ji, že ona sama je slepice. Uviděla jsem bláto a já se v něm vykoupala. Potom jsem na ni skočila a ona začala pištět. Zaklepala jsem se a postříkala i ty ostatní slepice. Já vím, jsem mrcha. Potom jsem utekla domů. Mikeovi jsem skočila na klín. Seděl venku na lavičce a taky se pak smál, když viděl naštvanou Taru. ,,Ten. Pes! Je hrozný! Nebude tu!" Řekla naštvaně a jejich máma přitakala. ,,Nemůžete mi ji vzít! Dostal jsem ji k narozeninám!" Vykřikl a ta jejich máma přikývla. ,,No dobře. Taro, ty ji nebudeš venčit a všímat." Řekla Taře a ta naštvaně odešla. Mike mě umyl a spolu jsme si pak hráli.

Po sedmi letech
Molly
Mikeovi je patnáct. Dost dobře se učí a už si ani nepamatuje na pětku z matiky. Už to není, jak to bývalo. Jak jsme každý den dováděli. Víc se učil. Na procházky mě brala jeho máma. Byla jsem tu dlouho a tak jsem se rozhodla pro jakoby smrt. Dělala jsem, že jsem zemřela a oni mě pak zahrabali. Po pár minutách jsem se vyhrabala a trochu to poupravila a utekla. Celý roky jsem pak bloudila po lesích, nemohla jsem se přeměnit do normálního člověka. Smečku jsem taky nenavštívila, kvůli tomu že jsem je nikde nemohla zastihnout. Bylo to divný ale co. Padesát šest let v těle psa bylo zajímavých a když jsem myslela, že se Cullenovi nevrátí, tak mě bůh vyslyšel, jak prosím, aby přijeli a oni přijeli.