Dívka z říše zvířat

43. Kapitola

Carlisle
Pochopil jsem tu situaci ale štvalo mě, že Molly to takhle odnesla. ,, Carlisle příteli, my už půjdeme." Řekl mi Aro. Přikývl jsem a postavil jsem se s něma. Potřásli jsme si rukou a já je vyprovodil kousek od domu. Potom jsem se vrátil domů. Na pohovce teď seděla Rose s Emmetem a Jazz s Alicí. V jednom křesle seděl Ben a v druhém křesle Andrew. Edward a Bella seděli u klavíru a Esme seděla na židli a vedle ní jedna volná. Posadil jsem se na ni a ona mi stiskla ruku. ,,Jak to teď bude?" Zeptal jsem se. ,,Až se Molly uzdraví. Tak bychom měli vymyslet plán a měla by nám říct její vzpomínky. Mohlo by nám to pomoc, kde teď zrovna jsou." Přikývl jsem ale moc se mi nechtělo pouštět Molly k nim. Uslyšel jsem že shora ránu. Postavil jsem se a vydal se tam. Edward a Esme šli za mnou. Otevřel jsem dveře a viděl Molly na zemi. Hned si nás všimla a já ji vzal do náruče a položil do postele. Měla obvázané žebra, obvázaný krk a nohy s bokem. Nohu měla obvázanou pravou, to měla kotník a koleno a na levé měla stehno a kolenem obvázané. Ruku měla obvázanou pravou v zápěstí a levou ruku měla obvázanou taky ale v lokti. Sledovala mě ale nemohla se moc hýbat. Trochu jsem se na ni usmál a ona mi to oplatila v menším podání. Během minuty usnula a my odešli. Musí být unavená. Ben a Andrew tu nebyli. Bella seděla v jednom a další bylo volné. ,,Kde jsou?" Zeptal jsem se jich a sedl si s Esme do volného křesla. Edward si sedl k Belle do křesla. ,, Odešli ale prý až Molly bude ve stavu něco říct, tak je máme nějak zavolat." Řekla Rose a já přikývl. ,, Nepůjdeme na lov? Každý z nás to potřebuje." Řekla Al. ,, Běžte, já tu zůstanu kvůli Molly." Přikývli a vydali se ven. ,,Něco ti přineseme." Řekla mi Esme a políbila mě. Odešla a já šel za Molly. Ležela klidně a i klidně oddychovala. Sedl jsem si vedle ní a chytil ji opatrně za pravou ruku. Ucítil jsem stisk a ona trochu otevřela oči. Usmál jsem se na ni. ,,Jak je ti?" ,, Lepší... Lepší otázka tě nenapadla." Řekla a já se trochu uchechtl. ,, Můžu tě o něco poprosit?" Zeptala se mě. ,,Ano co potřebuješ? Máš hlad, žízeň?" Zeptal jsem se ji. ,,Prosím zabij mě." Řekla a stekla ji slza. ,,Ale prosím tě. Bolí to?" Přikývla a rozbrečela se. Pomalu jsem ji objal. Sedla si a objala mě nazpátek. Moc jsem s ní nehýbal. Pomalu usínala a já uslyšel zvuk z obýváku. Položil jsem ji a přikryl ji. Usnula a já se vydal dolů. Byla tam Esme. ,,Ahoj." Usmála se na mě. Usmál jsem se na ni taky a vzal si od ní dvě srnky. Vypil jsem je během minuty. ,,Měla jsem ti jich vzít asi víc." Řekla a zamyslela se. Byli jsme u gauče a já ji rychle položil na gauč a uvěznil ji pod svým tělem. ,,To stačí." Řekl jsem jí a políbil ji. Potom jsme šli do našeho pokoje.

Liam
Seděl jsem na svém trůnu a čekal na toho blbého Viktora. Místo něho sem přišel nějaký sluha. ,, Pane. Viktor je mrtvý." Řekl a já se zamračil. ,,Kdo by se opovážil, ho zabít?" Řekl jsem a chytl ho pod krkem. ,,O-ona a pak váš bratr zabil naše d-dva medvědy." ,,Jak to všechno víš?" Zeptal jsem se ho a pustil ho. Spadl na zem a já se otočil. ,,Pane já jsem káně. Já to sledoval ze shora." Přikývl jsem a poslal ho pryč. ,,Tak tohle si přehnal bratříčku. Pomsta bude sladká." Zašeptal jsem si a sedl si na trůn.