Dívka z říše zvířat

20. Kapitola

Molly
Dojeli jsme na letiště a oni dva se s námi rozloučili. ,,Oni nepoletí?" ,,Nepoletí letadlem." Řekl mi Carlisle a já přikývla. Šel zařídit letenky a my s Esme jsme si sedli do křesel. Byla trochu nervózní ale i já. Potom jsme šli s Carlislem do letadla. Seděla jsem ve prostřed a snažila se myslet na vše dobré ale to se moc nevedlo. Carlisle seděl u uličky a Esme u okna. Carlisle pak vytáhl deku a přehodil ji přes nás všechny. ,,Takže jsi ji vzal?" Naklonila se na něj Esme a usmála se na něj. ,,Jop." Usmál se na ni. ,,Máš hlad?" Zeptala se mě a já zavrtěla hlavou. Carlisle mi dal ruku na moje čelo. Vyletěli mi obě obočí. ,,Nemá teplotu, takže ji dej jídlo." ,,Když nechce?" Zeptala se ho. Pokrčil rameny a Esme vytáhla dva rohlíky. Zavrtěla jsem hlavou. Esme udělala štěněčí obličej a já si od ní naštvaně vzala ty dva rohlíky. Zasmála se a začala si číst knížku. I Carlisle.

Po několika hodinách
Molly
Konečně jsme se dostali do Volterry. V tuhle dobu tu bylo zamračeno. I když vím, že tady je často slunce. Nechali jsme si batohy v úschovně a před letištěm na nás čekalo černé auto.  Byli v něm dva upíři. Neznala jsem a my bezslovně vlezli do auta a rozjeli se směr hrad. Byla jsem nervózní a když jsme byli už v hradě, tak ještě víc. Vylezli jsme a oni nás zavedli k nějakým velkým dveřím. Otevřeli nám a my vyšli do kruhové místnosti, před námi byli tři trůny a na nich tři upíři. Byli tu sloupy, které vedli až nahoru. Rozbušilo se mi srdce a před námi se objevil ten Demetri. Hladově se na mě díval a Carlisle na něj skočil, když chtěl na mě skočit. Na Esme skočil ten druhý, asi Felix. Jedna blondýna se na mě podívala a něco zašeptala. Carlisle se rychle předemě postavil a prohnul se v zádech a spadl na kolena. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Potom na něj skočil ten Demetri a ta blondýna něco zašeptala a ucítila jsem prudkou bolest. Prohla jsem se v zádech a spadla na kolena a z kolen na zem. Ta bolest mě trhala. Tohle jsem tak nějak nevydržela a přeměnila. Celá bolest mě opustila a já to chvíli rozdýchávala a postavila se na všechny čtyři a podívala se na sebe. Byla jsem malinké kotě. Všechno okolo mě bylo najednou větší. Všichni se na mě dívali a pak Aro zakřičel. ,,Dost!" Všichni jeho poddaní se na něj podívali a pak pustili Carlislea a Esme. Rychle ke mně přiběhli a Esme mě vzala. Opřela jsem se o ni packami a tělem. Hladila mě. ,,Omlouvám se příteli." ,,Doufám, že se to nebude opakovat." Řekl mu Carlisle. ,,Ne nebude. Přehnali to." ,,Čekal bych omluvu ale nemusí být." Řekl Carlisle. ,,Omluvte se." Nakázal jim a oni se omluvili až na tu blondýnu. ,,Jane ty taky!" Zvýšil na ni hlas. ,,To je ab...." ,,Jane! Carlisle s námi chvíli žil. A je to náš přítel i jeho rodina takže se omluv!" Zakřičel na ni. ,,Omlouvám se." Řekla nafoukle a naštvaně mě sledovala. ,,Tak. Carlisle dozvěděli jsme se, že máte novou členku a jak vidím, tak není obyčejný člověk." ,,Ano není. Nevěděli jsme, jestli ji vám máme představit. Není upír." ,,To vidím. Můžu tvoji ruku." Zeptal se Carlislea. Přikývl a Aro k němu přešel a Carlisle vložil ruku do jeho. ,, Zajímavé. Nic takového jsem neviděl. Škoda že jsi teď zrovna zvíře. Ale otázka je stejná, stala bys ses Volturiovou?" Zeptal se mě s očekáváním. Zavrtěla jsem hlavou a on zesmutnil. ,,No dobrá. Ale jsi tu vždy vítána. Můžete jít. Měj se příteli, naposledy se nevidíme." Rozloučil se s námi a my odešli.
Carlisle se podíval na letadlo. ,,Letadlo nám letí za týden." ,,Až?" Zeptala se překvapeně Esme. Přikývl a šli jsme si pro zavazadla a šli jsme k hotelu. ,,Pro tenhle hotel jsou zakázány zvířata. " Řekl Carlisle a podíval se na mě. Zatřásla jsem se a on se šibalsky usmál. ,,Schovej ji do jednoho batohu." Řekl Carlisle a Esme se zasmála a strčila mě do jejího batohu. ,,Snaž se nevydávat žádný zvuk." Přikývla jsem a zahrabala jsem se víc do jejího oblečení. Zvedli a rozešli se. Pak se zastavili, něco mluvili. Potom mě někomu podali, on semnou zatřásl. Ježíši. Potom mě předali zpátky a rozešli se semnou. Motala se mi z toho hlava. Potom mě někdo položil na něco a rozepnul batoh. Ihned jsem vyskočila a začala se motat až jsem spadla na postel. Ti dva se na mě nechápavě dívali. Zavřela jsem oči a vyplázla jazyk. Chcípla jsem. Potom mě někdo vzal a zaklepal se mnou a já se na něj podívala. Byl to Carlisle. Zaprskala jsem na něj a on se zasmál. ,,Umyjeme ji?" Zeptal se provokativně a já stuhla. Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Já se koupat nebudu. Ti dva semnou šli do koupelny a napustili trochu vody. Když mě tam chtěl položit, tak jsem dala všechny tlapky nahoru. ,,Podívej, co dělá." Řekl Carlisle a Esme se na mě podívala a usmála se. ,,Ale Molly." Řekla a Carlisle mě do té doby pustil a začal se smát. Vynořila jsem se. Začala jsem kašlat a prskat. Potom mě oba umyli, přitom jsem ublíženě mňoukala a oni se smáli a Carlisle mě vytáhl z vany. Stála jsem na jeho dlani. Byla jsem velká jako jeho dlaň. Zaklepala jsem se a postříkala jsem ho. Zamračil se na mě a Esme mě vysušila a položila na postel.