Dívka z říše zvířat

50. Kapitola

Molly
Po skvělém vyšetření jsem všem vysvětlila, co se mi stalo. Potom jsem se vydala do svého pokoje a Luke semnou. Sedl si na postel a já vedle něho. Bylo mi trochu divně. ,,Máš pěkný pokoj." Usmál se na mě a já přikývla. Nemuseli jsme mluvit normálně a ani telepaticky. ,,Půjdu ven." Řekla jsem mu a on se mi nabídl, že půjde semnou. Ze začátku jsem přemýšlela ale pak kývla. Ostatním jsme to řekli a vydali se ven. Byli jsme na louce a oba se smáli. Museli jsme se vysmát. Oddalovala jsem se od něho a couvala jsem. Najednou stuhl, já to neřešila a on pak vykřikl, než mě černá ruka stáhla někam. ,,Pozor!" Vykřikl, než mě ten dotyčný stáhl někam, to už jsem říkala. Spadla jsem na zem a rozhlédla jsem se. Předemnou byla jen louka, která byla ztemnělá a nic na ni pomalu nerostlo. Ta louka byla kde jsem najednou vypadla. Na právo i levo byl plot. Znáte ty křížky na plotech, jak jsou někdy u strašidelných domů. Tak na téhlech byli. Vzadu byl jen výhod do nějakého bludiště. Postavila jsem se a pomalým krokem se tam vydala. Vešla jsem do něho a vstup za mnou zmizel. Byli tu slepé uličky a klikaté. Byli kamenné a černé. Všude bylo několik lidí, kteří byli hubení a vyhladovělí. Jen na mě zvedli pohled a zase se dívali někam jinam. Jeden muž, tak osmdesát let, řekl. ,,Další oběť." Nepochopila jsem jeho slova a vydala se dál. Předemnou byli jen uličky z kamení a někdy jsem potkávala lidé. Jedna babča mě chytila za ruku a já se na ni podívala. Táhla mě ke zdi a posadila se semnou na zem na ošuntělou deku. Nevzdorovala jsem, ani nevím proč. ,, Jmenuji se Jenny." Řekla najednou po chvilce. ,,Molly Elektra Rogers Cullen." Odpověděla jsem jí, i když žádná otázka nebyla zodpověděna. ,, Holčičko. Došla jsi daleko ale už to nemá cenu. Osud si vybere bytost, kterou zničí." ,,Osud?" ,,Dalo by se říct." ,,Vy mě znáte?" Zasmála se a pak přikývla. ,,Tebe zná skoro každý. Někdo tě bere jako zrůdu a někdo zas, že si nejlepší. Taky na tebe někteří žárlí." Přikývla jsem. ,,Někteří už tady zemřeli, nemá cenu se odtud dostat. Je to tu jako na skládce, my jsme ti bordel. Nejsou tu jen zvířata, kteří se mění na lidé ale i elfové, víly, mořské panny, živlové a další jim podobné." ,,To jsem netušila." ,,Nikdo ti to neřekl, tohle ví každý." Zavrtěla jsem hlavou a přemýšlela, proč mi to třeba Ben neřekl. ,,Říše si nepomáhají ale když se stane, že se zlí lidé z třeba víl a elfů spojí, tak se svolává koncil. Ten se svolává normálně každý druhý měsíc." Chvilku jsme seděli a ona pak začala dál vyprávět. ,,Byla jsem víla, ale mě pak sem taky dostali. Jsou tu podřízený, kteří musejí poslouchat radu. Jsou nejsilnější a nejstarší, mají neskutečnou moc a můžou klidně vymazat svět. Z každé říše je jeden. Říší je hodně ale ty se pak dělí. Nejdůležitější jsou ty hlavní a to je elfí říše, vílí říše, říše mořských pann, říše kouzel a magie a říše živlů. Ti se pak dělí na další říše. Ten kdo tě unesl byl Will. Už ho neuvidíš ale dávej si na něj pozor. Někdy se tu potuluje." Váhavě jsem přikývla. Nechala mi čas na probrání. Byl to pro mě šok.

Luke
Hledal jsem ji, věděl jsem co se stalo ale ona ne nemohla. Není ta správná, ona tam nepatří. Doběhl jsem domů a tam se na mě všichni podívali. ,,Ona.... Nepochopíte to ale musím vám to zkusit vysvětlit." Přikývl a já jim vysvětlil vše. Ze začátku byli ztuhlí ale pak se semnou rozeběhli, tam kde se to stalo. Bylo mi hrozně. Přišel jsem o ni. Nevím, co k ní cítím ale byla jiná než ostatní.

Molly
Nechala mě odejít. Chvilku jsem u ní byla a trénovala u ní. Naučila jsem se ovládat svou sílu a běhala jsem i rychle. Nechtěla ale já bych stejně šla. Nemůžu tady zůstat a ani nechci. To nejde! Zemřu za pět let nebo i dřív. Není tu jídlo a ani voda. Spala jsem málo a když jsem spala, tak se mi stali nějaké věci.

Po několika letech
Carlisle
S Lukem jsme byli v kontaktu a říkali si nové zprávy. Chodil k nám často a my se po několika letech přestěhovali do Anglie. Navštívili jsme Jacoba a Nessie. Molly jsme ale měli pořád v mysli. Bylo mi hrozně a i ostatním. Zas několik let bez ní.
Pak jsme se zase přestěhovali do Forks. Bylo to padesát let.

Molly
Víte, že samota je to nejhorší, co vás kdy může potkat? Asi ne co? Bez rodiny, přátel, pevného teplého objetí a jídla s pitím. Tak hodně mi kručelo v břiše, že jsem málem snědla i látku a nebo si odtrhla od části těla maso. Ano vím, je to nechutný ale co. Taky jsem se dost dlouho nepřeměnila a ani nespala. Bolel mě celý člověk a já myslela, že umřu. Vzpomínala jsem každý den na každého člena rodiny. Někdy jsem si říkala, že mě ta rada sem poslala kvůli tomu, že jsem byla sobecká a provokovala ostatní. Sobecká, že jsem chtěla jiný život, než jsem měla, než jsem potkala Culleny. Provokování, to jsem myslela to, že jsem provokovala Carlislea a nebo i ostatní členy rodiny. Došla jsem k názoru, že k nim ani nepatřím. Oni jsou upíři a já zvíře. Oni se živí zvířecí krví a já mám zvířecí krev. I když mi Carlisle řekl, že jim nevoním ale stejně. Dostala jsem se k nějakým dveřím. Vešla jsem dovnitř a objevila se v divné místnosti. Všimla jsem si kostí a starého oblečení. Bylo mi na zvracení. Na nich byla krev. ,,Prošla si první zkouškou. Jsi dobrá ale ne výborná. Je si chceš se dostat odtud pryč. Musíš odpovědět správně na otázku." Takže abych se odtud dostala, tak musím správně odpovědět na otázku. ,,Ano chci se odtud dostat. Jaká je ta otázka?" ,,Je to dražší než cokoliv na světě. Někdo to zažil a někdo ne. Není to v každé rodině ale mělo by to být. Tys to nezažila u své předešlé rodiny. Jen z jedné strany." Začala jsem přemýšlet, mohlo to být cokoliv. Všimla jsem si velkých přesýpacích hodin. Nikdo než já a ty hodiny tu nebyl ale hlas jsem slyšela. ,,Láska." Odpověděla jsem. ,, Chvalitebná úroveň. Poslední otázka. Není ani moc chápající ale někdo ji pochopí. Je to všude, jde to zničit ale těžko. My do toho taky patříme, nepatří do toho jen naše zeměkoule ale i jiná. Co to je?" Tohle bylo fakt těžký. Vzduch? Možná ale co jiného. ,,Mám dvě možnosti." ,,Vyber jen jednu." ,,Svět." ,, Výborně! Jsi úžasná a chytrá. Ten kdo je žije s tebou musí být šťastný. Můžeš jít." Objevila jsem se na stejné louce, kde jsem byla s Lukem. Byl tu sníh a já byla bosa. Mrzli mi nohy. Šla jsem ke Cullenům. Podívala jsem se do okna. Seděli po obýváku a byli tam tři noví členi. Podle jejich myšlenek to byli Renesme, Jacob a ta malá se jmenovala Kattie. Byl tam i Luke. Byla to jejich dcera. Viděla jsem ostatní a jejich výrazy. Byli trochu nucené ale ta Kattie byla tak nadšená a rozdávala dárky. Edward! Sakra on mě může slyšet! Podívala jsem se na něho a jeho pohled se setkal a mým. Nemůžu tam být. Zničím jim to. Postavil se a Al taky. Ostatní se na ně nechápavě podívali. Uslyšela jsem je jak říkali. Potřebujeme si jen na chvíli něco vyřešit. Otočila jsem se a rozeběhla se pryč. Nemůžu tam teď jít. Fakt ne. Edward s Al se rozběhli za mnou a Edward mě chytl. Začala jsem se kroutit a vzpírat. ,,Molly?! Proč?" Řekl a chytil mě za ruce. Začala jsem brečet. ,,Nechtěla jsem. Byla jsem v bludišti. Dozvěděla se několik informací. Je mi hrozně." Spadla jsem na kolena a on si klekl semnou. I Al si klekla. V rukou držela nějaké oblečení. To jsem teď neřešila. Začala jsem brečet. Když si vzpomenu na znásilnění toho muže. Edward mě pevně objal. Houpal semnou ze strany na stranu a Alice mě hladila na zádech. Brečela jsem furt a nechtěla přestat. Chtěla ale nešlo to.

Ahoj
Tady je nová část příběhu. Je trochu delší ale doufám, že se vám bude líbit.